Sebevražedné teroristky

24. 1. 2011 / Miloš Kaláb

Paní Mia Bloomová, členka "Mezinárodního střediska pro studium terorismu" nyní vyučuje na Státní univerzitě v Pennsylvánii (Penn State University). Nedávno s ní rozmlouvala reportérka Kate Fillionová pro kanadský týdeník Maclean's, jehož číslo vychází s datem 31. ledna 2011.

Čím mohou přispět ženy v teroristických akcích na rozdíl od mužů? Překvapením. Přestože není žádným překvapením, že jsou ženy ve světě ministryněmi, předsedkyněmi vlád nebo dokonce prezidentkami států, většina lidí neočekává, že by se ženy zapojovaly do terorismu. A přece jsou ženy schopné dát teroristickému hnutí nadšení a dovedou navíc překonat muže a ukázat jim, oč jsou ony odvážnější. Navíc získávají teroristické činy provedené krásnými ženami více zájmu sdělovacích prostředků.

Mohou být ale ženy podobně schopné jako muži? V případě civilních cílů jsou ještě úspěšnější a způsobují větší škody. Jde-li o snadný cíl, například mešitu šiitů, nákupní středisko, restauraci nebo disco, je mnohem menší riziko, že budou zastaveny při vstupu. Uvnitř se dostávají hlouběji do útrob cíle než muži a způsobují větší škody než kdyby se odpálily na okraji cíle.

Dávají se ženy na terorismus z beznaděje nebo se jedná o strategii? Dosud si myslíme, že jsou teroristé jakoby beze smyslů, když si dávají nálože do spodního prádla nebo dokonce do konečníku, aby zabili skupinu lidi. Jejich manipulátoři jsou ale velice vypočítaví. Použijí-li jejich odpůrci nové technologie, například bezpilotních letadel, leteckého bombardování nebo bitevníků na ochranu svých vojáků, teroristé si kladou otázku, jak by mohli z boje opět udělat osobní záležitost. Nové metody na ochranu vojáků nejsou tak přesné jako jsou cílené vraždy a zvyšují počet zabitých civilistů. To má za následek větší počet nových rekrutů. Teroristické hnutí má dostatek "potravy pro děla". Palestinští teroristé říkali paní Bloomové, že jim izraelské bombardování civilních obyvatel ukazovalo, že by oni sami mohli kteroukoliv chvíli zemřít. Jestliže by se dobrovolně obětovali, oni sami by si zvolili místo i dobu, kdy zemřou. V podstatě by na tom byli podobně, ale ve druhém případě by měli svou smrt pod vlastní kontrolou.

Jaké jsou strategické výhody sebevražedné mise? Je to levné a účinné, je-li k dispozici myslící a samostatně se pohybující bomba, která se dokáže přizpůsobit podmínkám a přejít ulici, aby si vybrala jiný cíl, jestliže se ten původní stal nevhodným. Vzpomenete-li si na teroristický útok v Madridu, kde byly bomby umístěny pod sedadly, víte, že měl vlak zpoždění. Sebevražedný terorista by raději počkal několik minut, až vjede vlak do stanice a potom by zabil mnohem více lidí. Jsou-li sebevražednými teroristkami ženy nebo dokonce děti (paní Bloomová předpokládá, že i ty budou zapojeny), má výbuch větší dopad na veřejnost. Navíc je použití žen a dětí mnohem více zneklidňující pro druhou stranu. Paní Bloomová studovala, jak se cítili američtí vojáci v Íráku, když měli střílet do žen a dětí i když věděli, že se jednalo o teroristické sebevrahy.

Teroristka se odpálila 25. prosince v Pákistánu a zabila více než 45 lidí. Proč roste počet sebevražedných útoků i tam? V Pákistánu vzrostl počet takových útoků o 600%, jak sunnité útočí na šiity. V Pákistánu platí fatwy, které prohlašují, že šiité nejsou opravdovými muslimy a proto je zapotřebí každého zlikvidovat. Je to odůvodnění pro zabití jiných muslimů v náboženském rámci, přestože to je v úplném rozporu s koránem. Zneužívání koránu je také na vzestupu v Evropě, kde nejsou teroristé příliš vzdělaní. Buď se jedná o konvertity nebo velice světské muslimy jako v případě 7/7. Jestliže těmto lidem řekne charismatický šejk, že je útok podle koránu oprávněn, nejsou schopni mu odporovat a říct, že tak tomu není.

Teroristky, s nimiž jste mluvila, byly ty, jejichž záměr se neuskutečnil. Odvrátila se od nich jejich společnost? Ne. K neúspěchu při misi může dojít z různých důvodů, třeba někdo před ní varoval, někdo jiný takovou ženu předběhl, nebo mechanismus bomby selhal. Jediný případ, kdy se společnost od teroristky odvrátí, je tehdy, když na poslední chvíli svůj úkol odmítne. Jedna palestinská muslimka, velice zbožná dívka, odmítnula křiklavé šaty, které si měla obléct, že něco tak hrozného by na sebe nikdy nedala, protože nechtěla vypadat jako prostitutka. Jenže v tom oblečení by se byla v cílové izraelské společnosti úplně ztratila, že by si jí nikdo ani nevšiml. Jiná teroristka se dostala ke svému cíli, jímž bylo tržiště, a viděla mnoho jiných muslimských žen a dětí a tedy se neodpálila. Paní Bloomová prováděla výzkum pro britské ministerstvo obrany, aby se zjistilo, proč někteří sebevražední teroristé změnili svoje rozhodnutí a svoje výsledky předala několika mezinárodním organizacím. Výsledkem je to, že jsou nyní na letištích velkých amerických měst přítomné ženy v závojích.

Existují názory, že muži nutí ženy do teroristických akcí. Odpovídá to pravdě? Částečně to někde pravdě odpovídá, ale jinde to pravda není. V případě irské IRA muži nikdy do teroristických akcí ženy nenutili. Ženy se účastnily ze své vlastní vůle, protože měly pocit, že to dělají pro svou rodinu nebo obec. To je v příkrém kontrastu k některým čečenským ženám, které jsou do terorismu nuceny třeba tím, že jsou nuceně provdány za jihadisty, aby na tom rodina finančně vydělala, nebo že jsou podvedeny nebo se jim vyhrožuje.

Nejsou k terorismu nuceni i muži? Nátlak na muže je v jejich společnosti mírný, například formou výzvy, že toho pro svou obec dost nedělají. Muži se k teroristům přidávají ve skupinách nebo aspoň s kamarádem a tento vztah je téměř tak důležitý jako samotná účast na teroristickém činu. U žen není tlak mírný. Většina jich nemá ve svých společnostech žádný vliv. Rozhodne-li se některý muž v rodině, že se ze ženy stane sebevražedná teroristka, je pro ni velice nesnadné se z této určené úlohy vykroutit.

Dávají se na sebevražedný terorismus i matky dětí? Mateřství už není na překážku. Úplně první teroristka v organizaci Hamas dala do své poslední vůle a svědectví video, ve kterém vystupovala se svými dvěma dětmi. Zejména v Íráku byly některé matky vyhlédnutými sebevražednými nosičkami výbušnin. Je to součástí zlovolné tvořivosti být vždycky o krok před profilováním, které provádějí odpůrci terorismu.

Napsala jste, že ty ženy, které nejsou do teroristického činu nuceny, jsou samy motivovány čtyřmi R - revenge (pomsta, odplata), redemption (spasení), relationship (vztah) a respect (úcta). Co je z nich nejdůležitější? Vztah. Nejlepší předpovědí pro to, zdali se určitá žena stane teroristkou, ať v náboženském nebo světském duchu, je její vztah k nějakému teroristovi - otci, bratrovi, manželovi nebo dokonce i k synovi. Terorismus se tak stavá součástí rodinných záležitostí. Spasení je také důležitým motivem. V mnoha kulturách, z nichž takové ženy pocházejí, se silně věří, že cokoliv žena ve svém životě udělala, se vymaže jejím sebevražedným odpálením nálože a ona sama se obnoví jako mučednice a získá úctu své společnosti. Co se týká odplaty, muži i ženy mluví o svých zkušenostech, kdy viděli členy své rodiny, jak byli zastrašováni a ohrožováni.

Kromě uvedených 4 R je ještě páté a to rape čili znásilnění, které se v mnoha kulturách spojuje s terorismem. Když byla paní Bloomová ve Srí Lance u Tamilských Tygrů, četla redakční články, v nichž se psalo o tom, že vojáci opravdu musí přestat na přechodech znásilňovat tamilské ženy, protože těmito zločiny vyráběli více teroristů. Tygři si byli vědomi vlivu znásilnění na ženy a využívali toho výzvami: "Nebuďte obětmi, přidejte se k hnutí". V místech, kde platí muslímský kodex cti, znásilnění znamená pro ženu konec jejího život: nemůže se vdát, protože by nebyla pannou o svatební noci. Takže si každá znásilněná žena spočítá své značně zmenšené životní možnosti. Co může za této situace udělat? Teroristé jí dávají možnost, jak se může jednoduchým skutkem stát z poskvrny na štítu své rodiny zdrojem hrdosti v kultuře, která uctívá mučedníky.

Což zřejmě vysvětluje, proč jedna ženská verbířka v Íráku dala znásilnit 80 děvčat a potom je přesvědčovala, aby se staly sebevražednými teroristkami pro skupinu napojenou na Al-Kajdu. Když byla paní Samira Ahmed Jassimová zatčena v r. 2009, přiznala, že poté, co byly dívky znásilněny, vyhledávala je, uklidňovala je, a vydávala se za jejich ochránkyni. Nakonec jim řekla: "Vím o něčem, co můžete udělat". V tomto případě, kdy se jednalo o získání srdcí a myslí lidí, upustili vyšetřovatelé od informování veřejnosti o této ženě, aby nedošlo k ohromnému pobouření Íráčanů.

Co slibuje radikální islám sebevražedným teroristkám? Dostanou bezvadného manžela, jejich tělo se stane perfektním, všechny vady budou napraveny a nemoci vyléčeny. Nejenže se budou samy těšit z blízkosti Alláha, ale jejich dalších 70 příbuzných vstoupí na nebesa. Tato intervence ve prospěch členů rodiny, a to i takových, kteří pili alkohol nebo jedli vepřové maso, má ohromně velký význam. Znamená to, že taková dívka může pro rodinu udělat víc než kterýkoliv syn.

Je to tedy svým způsobem úžasně krásné, že? Skutečnost, že se tímto způsobem může stát zneuctěná žena slavnou, že se o ní budou psát písně, objeví se na plakátech, a že po ní budou pojmenovány parky a náměstí, je něco, čeho by obyčejná žena v žádném případě nedosáhla ve společnosti, která jí nedává mnoho příležitostí. Takže na jedné straně je k provedení teroristického činu nátlak, ale na druhé straně z toho plyne "odměna".

Vytisknout