Cíle školy jsou žákům představovány divně

24. 1. 2011

1) Prvním je skutečnost, že vědomí žáků, a nejen jich, jsou ne přetěžována ale rovnou přetížena vším možným - pak může (vy)růst(la) ta "armáda lenochů" s ozářeným obličejem, krátkozrakostí a otlačeným zadkem, o které píše jiný váš článek na BL.

V intenzivní míře zažívám internet a jeho možnosti posledních pár let, co jedna jeho přípojka vede až k nám domů, zbytek člověk stihne mechanicky oběhnout přes den, jako by bez toho už nešlo.

Dá se z toho vyrůst, jako z počítačových her, kdy nastane to, co každého napadne - konec dobrý, tak to vždycky dopadne (objeví se pochopení a zažití lepšího způsobu, jak s tím žít, jako jsme se dřív dívali na televizi, a dnes ani moc ne).

Co s tím, když přetížený ve smyslu přehlcený člověk (dnes již i mladý - mladý s příznaky: starý) čím dál dřív už nemá sílu a chuť na to, aby chtěl přijímat ještě další, než to obsahově celkem zúžené, přesto jeho každodenní mediální kvantum.

2) Na škole mě překvapuje jedna věc - na to, že má nějaké cíle - důležité cíle, jsou tyto cíle představovány žákům divně - tak nějak vůbec, a přitom se jich týkají.

Mluvíte o tom, že mladší je lepší (více svěžesti) - no jo, to je ale novinka. :-)

Podle mě jim nejsou ani tyto postupné cíle ani dalekosáhlejší představovány často a srozumitelně, když to přeženu, tak často a tak srozumitelně a tak nadšeně a tak přesvědčivě, říkat stále znovu, jak je to důležité - pak učitel snadno obhájí důvod, proč se dobrovolně zavřel s dvaceti, třiceti lidmi do jedné místnosti, a nebude se přitom muset červenat, když každý den není i pro něj stejně tak světlý jako jiný. (Jak zdůvodnit svoji existenci jakožto učitele ve světě, kterému je to zdůvodnění snad i jedno - a přece je učitelství důležitou součástí učitelova života. je to jeho chleba :-) .

Možná na začátku roku přijde učitel do hodiny a řekne: naučíme se francouzsky, naučíme se počítat... Třeba se situace změnila, ale to, co bych chtěl slyšet každou hodinu, to co podle mě nejvíc ovlivňuje výsledky: cíle předurčují výsledky - když žák ví proč, a je mu to přiměřeně připomínáno, ví čeho má dosáhnout, a sám vidí, jestli už se k tomu dobral.

Nejen ten váš "teror", systém předpokládá samoregulaci zúčastněných (technika ovládání lidí daná vzájemným poměrem mezi nimi a vámi je jasná, daná kompetencemi, tak je na vás, jestli znáte pravidla a jestli je znají žáci: jo, ti je pochopí velice rychle a používají je "in natura").

Několikrát jste dnes ty, kteří se teoreticky chovají "méně chápavě", se skomírajícím zájmem všeobecně označil za idioty, taky že jo, měli by to chápat, každý den, bylo by to jednodušší.

Jak si pak hrát se slovy jako: přemýšlet, přemýšlivý, myslet, když závisí na tom, jak velké jasno má ten člověk v hlavě v důsledku kopy dalších věcí

Člověk myslí, jen mu někdy všechno nedochází.

Myslet lidé umějí, tak jak jim to jejich stav dovoluje, přemýšlí o faktech. Je to jedna stránka věci, jako je výchova další. Mají se ve škole něco naučit, mají to být schopní uplatnit, protože se předpokládá, že k tomu škola je. Že v nich něco zůstane. Mluví se o negativech, je vůbec někdo schopen a ochoten mluvit o pozitivech?

Někteří budou lepší, jiní horší, a nakonec se to společnosti vyplatí, že dala něco na uhlí ve škole a na plat učitele, aby se staral o její děti. Ať už je 20. nebo 21. století, východiska a cíle jsou stejné, tak o čem je pořád řeč. - Lidé problémy milují, tak asi bude řeč hlavně o tom. :-)

Vytisknout