Svéráz české veřejnoprávní televize

24. 1. 2011 / Miloslav Štěrba

Na stále častějších brífincích členů vlády před kameru a přítomné novináře vystupují jen ti první. Kamera je zafixována, divák-občan nevidí toho, kdo klade otázku, komu politik odpovídá, a schází tedy normální lidský rozměr této společensko-pracovní události. Je vskutku svět politiky tak odcizený, že si musíme zvykat na předkládané "sterilní" prostředí tiskových konferencí? Možná to tak musí být, aby snad nedošlo k "nevhodnému" zviditelňování lidí z médií.... Abychom pak nemuseli řešit otázku, kdo vlastně má právo být přítomen, a kdo na tiskovou konferenci nepatří. Rád se nechám poučit znalci.

Rovněž odmítám stále více zažívanou realitu, že při zahájení tiskové konference jsou novináři upozornění, že bude odpovězeno např. jen na "x" otázek. Nebo sotva uslyšíme dvě-tři odpovědi, už nás sekýrují, že panstvo odpoví na poslední dvě otázky a padla klec. Nedělám si žádné iluze o společenství novinářů a publicistů, kteří jsou v sále. Ale dovedu si představit, že i občan, zastoupený novinářem, vstoupí do průběhu tiskové konference racionální poznámkou o nezdvořilosti takto formované reglementace. Někdy bych uvítal, kdyby při zahájení zástupci médií upozornili politiky, že opustí sál, pokud jim neodpoví na všechny otázky.

Jiný svérázem je absence tiskových konferencí opozice na veřejnoprávní televizi. Vzhledem k obvyklému rovnoměrnému zastoupení vládní koalice a opozice v parlamentních lavicích, vzhledem k obvyklé volební účasti-neúčasti, určitě by média měla samostatně vyhledávat názory představitelů opozice, jak se sluší a patří v demokratické společnosti. K tomu existují stínové vlády. Má-li naše společnost nedostatky, tak jeden spatřuji v neexistenci ustanovení, že divák, posluchač veřejnoprávního média uslyší za den názory obou stran politického spektra ve stejném rozsahu. Zatím se musíme spokojit s "přežvýkáním" obsahu vystoupení politiků odborníky-politology či názory specialistů z řad zaměstnanců ČT.

Možná jste si sami všimli, že "naše" veřejnoprávní televize provádí jakousi selekci osobností z tábora opozice. Zatímco v otázkách spojených s výběrem a jmenovanáním policejního prezidenta se poměrně často ocitá na obrazovce stínový ministr vnitra, pak v daleko frekventovanějším tématu zdravotnictví je téměř utopické očekávání, že se televizní pracovníci obrátí na stínového ministra zdravotnictví za ČSSD. Pak už schází jen krok k tvrzení, že David Rath není oblíbený.

Podobné myšlenkové ghetto předvádí televize při komentování dění ve světě prostřednictvím svých zahraničních zpravodajů. A přitom se nejedná jen o nezkušené mladé novináře, od kterých nečekáme příliš životní moudrosti. Jenže, dovedete si představit priority jejich vysilatelů? Potřeba vyhledávat v jedné části světa disidenty, v jiné pak se jim zdaleka vyhýbat. A to vše v zájmu "objektivní" informovanosti českých voličů.

Vytisknout