Sebevědomí versus schopnosti

24. 1. 2011 / Jaromír Habr

Je prostě trpce úsměvné, když člověk, jenž s největší pravděpodobností zažil školství jen z jedné strany katedry, nechápaje věci tak základní, jako je nutnost přirozené nenásilné mentální převahy učitele nad třídním vůdcem, kde druhou alternativou je nastolení striktně autoritativního přístupu a třetí alternativou naprosté pedagogické selhání/rezignace se všemi důsledky pro výuku, protože autoritou pro třídu nebude pedagog, ale onen pubertou zmítaný vůdce, se cítí způsobilý k tak razantní kritice dlouholetého praktika.

Nebo snad je "...klasickou snůškou arogantních klišé..." kritika přejímání amerického stylu ve školství či s tím souvisejícího rodičovsko-žákovského klientelismu? Je snad v pořádku, když otec - podnikatel poté, co škole přispěl materiálem vyřazeným z vlastní firmy, po mě následně vyžaduje individuální přístup k synovi - mému žáku a, co je ještě závažnější, škola mlčky souhlasí? Je v pořádku, když škola nejen že trendu vychovávat z žáků - učňů cvičené opice mechanicky vykonávající požadované úkony bez vlastního myšlení nevzdoruje, ale sama jej iniciativně přejímá? Je snad arogantním klišé, když pan Hoff "...z absurdní motivace..." (opodstatněné potřeby uspět před třídním vůdcem) a s nechutí přečte Harryho Pottera, ale ze stejné pohnutky a nejspíš stejnou nechutí přečte i "...knížku s myšlenkovou hloubkou komixů...", aby usvědčil z podvodu (nikoli tedy z neznalosti) pubertálního machra? Nebo si jen pan Spáčil prostě příliš nevidí do úst, ovládaných emocí, pravděpodobně pod vlivem vlastního stigmatu z dětství a neregistruje vlastní rozpory, které dokládají jeho předpojatost? Je snad školním ideálem páně Spáčila stav, kdy učitel je žáky vysmíván a ponižován za to, že se je pokouší učit?

Svým žákům jsem od prvního kontaktu dával najevo, že s nimi nehodlám soupeřit, že cokoli, co budu dělat, bude pro jejich prospěch a že jsou hranice, za které nesmějí. Když to nestačilo, řekl jsem jim to přímo, spolu s tím, že jsem jen člověk jako oni, tedy omylný a že uvítám, ohradí-li se nebo mě dokonce usvědčí z omylu. A že mým úkolem je ne se nad ně povyšovat, což jim tak často bude připadat, zvlášť když je budu hodnotit, obzvlášť pak negativně, ale přimět je, aby se co nejvíc naučili, minimálně nutné základy. Až na pouhé dvě výjimky to fungovalo a i ti, u kterých to bylo do té doby nepředstavitelné, se do přiměřených mezí nakonec vešli a většinou se aspoň něco i naučili. Jen v jednom případě se žák rozhodnul se mnou bojovat a prosadit si, že meze si určí on sám. I přes nelibost vedení nakonec z mé iniciativy opustil školu. A mohu páně Spáčila ujistit, že jsem přitom necítil nadšení, nýbrž rozpaky a lítost. Jako pokaždé, když potkám člověka, který není s to opustit jeskyni vlastního bludu a já mu nedokážu pomoci. Nicméně netrval jsem na jeho odchodu kvůli sobě, nýbrž kvůli jemu samotnému a rovněž kvůli ostatním žákům. Pro upřesnění - své tam sehrála i agrese k jiným žákům. Podrobnosti vynechám, praktikům jich netřeba, ostatním by stejně nic neřekly.

Perlu typu "Zrušme pravopis" či anarchisticko-infantilní "Problém je v tom, že žáci se nikoho neprosili o to, aby mohli navštěvovat výuku." ponechám bez komentáře. Podobně jako přesvědčení, že škola má naučit, jak se vyhnout špatné volbě partnera. Jinak exekutora znalost vybraných slov zcela jistě neohromí, ale ten, kdo se naučil alespoň dobře číst a spočítat procenta, je schopný ze své strany učinit maximum, aby exekutorovi co nejvíc omezil prostor ze své strany. Zabránit pak jeho řádění spolehlivě, k tomu je nutno spíš svižně vládnout sukovicí, nejlépe v parlamentu. Co ale ohromí, je stále se zvyšující počet i závažných pravopisných chyb u vysokoškolsky vzdělaných lidí. Ne, svět na pravopise nestojí, ale stejně jsou pak dotyční i s titulem za hlupáky.

Vyjádřit se chci k: "...tradičně proklínané britské školství vychovává tolik pohodových a sebevědomých lidí, tak moc se lišících od ukňouraných Čechů...", a to obecně, neboť konkrétní stav vědomostí absolventů britského školství neznám. Tedy: není nic jednoduššího, než vychovat sebevědomé lidi, kteří budou v pohodě. Problémy budou mít teprve všichni okolo nich, až zjistí, že jejich sebevědomí je na vodě a pohoda pramení z falešné, nicméně hluboko zakořeněné iluze o vlastních schopnostech. Prostě takové to americké: "Umím všechno"a "Žádný problém!", provázené sebejistým úsměvem. Mimochodem - tady je prapříčina bubliny, jejíž jednou z mnoha součástí, zatím ale jedinou zjevně viditelnou nebo lépe mainstreamem přiznanou, je ekonomická krize coby přímý důsledek především bezmezného předstírání v ekonomice s cílem urvat co nejvíc s co nejmenší námahou a bez ohledu na dlouhodobé dopady. Tedy klasická pošetilost postrádající i pouhý náznak odpovědnosti, natož sebereflexe ve stylu: "Jaképak podvody? Vždyť všichni mohli a já jsem jen byl schopnější/rychlejší, tak co?"

Pomnu-li, že čím hloupější jedinec, tím méně je nespokojen se stavem svého intelektu, že cesta z jeskyně bludu začíná teprve v okamžiku, kdy si člověk uvědomí, jak velký je blb, pak mi i nadále zůstane bližší česká přehnaná skromnost až sebenedocenění, než prázdná americká nafoukanost. Jistě, ke zmnožení kapitálu se samozřejmě víc hodí ten totální blb, kterému k naplnění sebevědomí stačí přejmenovat pracovní místo "dělník" na "operátor", o výšku platu versus náročnost povolání potažmo pracovní podmínky už se příliš nezajímá a o příkazech nadřízených ho ani nenapadne pochybovat. Prostě šup s otrokem do montovny, ale pozor na to, aby za žádných okolností nepojal podezření, kým je! Takže vymývat mozky, nejlépe už od dětství...

Člověk, pro kterého jsou kulturní dějiny jeho národa v podstatě zdržujícími zbytnými mýty, který nechápe, že dvanáctiletým nelze téměř žádné informace podat tak, aby je přijali a zvládli s nadšením, který nechápe, že ve vztahu žák x učitel je riziko nejméně oboustranné, ne-li větší na straně učitele, neboť žák si to v nejhorším prostě nějak odsedí, ale učitel to pak slízne i za něj, by dle mého mínění měl, když už, závěrečnou větou: "Přiznávám, že mě nenapadá žádný způsob, jak to udělat." spíš začít.

Vytisknout