Kam se ztratil občan...?!?

17. 1. 2011 / Ladislav Žák

Zvláště složité je dobrat se toho, co vlastně odlišuje občana od státního příslušníka a občana od obecného člověka žijícího na území nějakého státu. Přirozeně jsem hledal rozdíl v právech a povinnostech, ale musím se přiznat, že jsem toho o povinnostech občana mnoho nenalezl. V oblasti práv už je to sice lepší, ale je to poněkud zmatené a zdá se mi hlavně, že existuje zvláštní zmatení mezi pojmy občanských a lidských práv.

Hledal jsem útěchu v Ústavě ČR, ale ta je občana, a především jeho povinností docela prostá. Prostě hlava "Občan" nebo "Občanství" tam tak nějak není... Spásu jsem nakonec naleznul v Preambuli, kde se o občanech, kteří se rozhodli přijmout Ústavu ČR, píše zhruba následující:

1) Jsou (nebo alespoň tenkrát byli) věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé

2) Jsou (nebo alespoň tenkrát byli) odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií

3) Jsou (nebo alespoň tenkrát byli) odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství

4) Jsou (nebo alespoň tenkrát byli) odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu

Tož, takoví pašáci, co měli tolik ctností a povinností, tenkrát, v dávnověku české demokracie,l.p. 1992, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijali Ústavu České republiky. Docela chápu, že, když tenkrát přijímali ústavu takoví občané, že to musela být opravdu paráda. Nemohu se však zbavit pocitu, že nám oni tehdejší občané někam zmizeli, protože pak by ten náš stát nemohl vypadat tak hrozně jako teď. Protože platí ono okřídlené, že občané mají takovou vládu a takový stát, jaké sami zaslouží...

"Jestli nezemřeli, žijí podnes...", říká se v pohádkách. Možná se tehdejší občané, legendární pašáci z ústavní Preambule, schovali se svými povinnostmi a ctnostmi někam do Blaníka, kde polehávají vedle Svatováclavského vojska a čekají, až bude nejhůře... Pravda je taková, že už odtamtud nikdy nevylezou. Pravda je ale i taková, že pokud se jim nebudeme chtít podobat a neřekneme si, že být občanem je o něco více než neztratit občanku a platit daně, pak jsou veškeré naše diskuse o našem státu jenom planými řečmi... Protože, jak říká klasik, z exkrementu bič neupleteš a bez řádného občana řádný stát nepostavíš...

Vytisknout