Péče o děti nezačíná rozvodem!

17. 1. 2011 / Irena Hlaváčková

V předvolebním období se s pravidelností JXD věnuje protifeministickým tématům, přehání a zastrašuje - onehdá například vytasil těhotného muže. Potom jsem zjistila, že nějaký poslanec uvažuje o povinné střídavé péči. A je to tu --volby, nevolby hlavně jim (ženám) to pěkně nandejme! Mají sedět doma, zahřívat krb, nechat muže řešit svět a ne se strkat do politiky nebo kariéry, a hlavně mají pečovat o děti. No jo, ale když jim "povinně" vezmeme každý druhý týden ty děti? Tak ženy si jistě poradí, něco si už najdou, ale pardon - kdo se vlastně o ty děti bude každý druhý týden starat?

Reflex č.1 JXD

Jak otcové přicházejí o děti: "Soudní praxe v České republice masívně diskriminuje otce rozvedených manželství, jež se jejich bývalá partnerka rozhodla vynechat z výchovy společného dítěte."

Realita

Soudní praxe již pár let z hrůzy, že bude na veřejnosti pranýřována za diskriminaci otců, toužících se starat o svoje potomky, masivně diskriminuje potomky i jejich matky a naprosto nebere v potaz názor těch, kterých se to vše týká nejvíc - dětí. Navíc naprosto nemá nástroje na to, jak zjistit vhodnost, kompetenci rodičů, žádajících děti do střídavé péče a rozlišit schválnosti mezi bývalými partnery.

Mateřská "dovolená"

V České republice je po porodu 98 % dětí doma s matkou většinou do tří až čtyř let a státní politika je v tom podporuje. Poradce ministra Nečase p. Joch patří k největším propagátorům tohoto nastavení. Není to však jen státní politika, ale i třeba i čeští psychologové, kteří se zuby nehty drží svého oblíbeného mýtu "3 let výhradní a nepřetržité mateřské péče o dítě", a ten šíří tak usilovně, že mu podléhá většina obyvatel ČR a patří k nejoblíbenějším mantrám.

Kde vzali čeští odborníci ony magické 3 roky? Proč se toto přesvědčení traduje jen u nás? V období mateřské jsou ženy, žijící v tradiční rodině, velmi zranitelné. Nejsou už odpovědné jen samy za sebe a současně jsou existenčně závislé na muži, na jeho odpovědnosti, osobnostní zralosti a přístupu k rodině. Od žen se předpokládá, že po celou dobu oněch "tří let" budou výhradně pečovat o své děti a domácnost (bez nároku na dovolenou, víkendy, pracovní dobu (na mateřské se jedou čtyřiadvacítky sedm dní v týdnu).

Na druhé straně společenská očekávání od mužů jsou velmi vágní -- tedy s výjimkou onoho živitelství. Ačkoli jsou muži také rodiče, kolik procent z nich se ve svém volném čase mimo práci skutečně věnuje svým dětem v nejranějších letech života dětí výrazně na úkor svých koníčků, přátel a jiných volnočasových aktivit? A je jejich "péče" kvantitativně srovnatelná s tím, co poskytují dětem ženy? A kolik procent mužů od odpovědnosti utíká k milenkám a koníčkům?

Skloubení práce a rodiny-koho že se to vlastně v naprosté většině u nás týká? Pokud ženy nemohou, nechtějí být finančně závislé nebo prostě rodina potřebuje druhý plat, pak ty, které chtějí pracovat dříve, nebo hned po mateřské dovolené (slovo dovolená se mi příčí napsat) většinou hledají práci z domova, sdílená místa, zkrácené úvazky. Jaká je zde vůbec šance podobně zohledněné pracovní místo najít?? Platí si tedy chůvy, využívají státních i soukromých zařízení ve stylu jeslí, babiček... a asi jen 2% se vystřídají se svými partnery-otci dítěte.

Proč?

Kolik procent mužů otců například využije možnost zkrátit si úvazek (a tedy i peníze, odměny i šanci na postup) do šesti let věku dítěte? Osobně o žádném nevím, výjimky ale jistě jsou. Žen, které mají zkrácené úvazky, aby stihly dělat taxikářky po koníčcích dětí, aby stihly kontrolovat úkoly, připravit tašky, svačiny, nakoupit, vyprat, vyžehlit, jít s dětmi do divadla, do kina, přivézt kolo z opravny atd. je však většina.

Péče o děti po rozvodu

Většina matek tedy má děti po rozvodu ve své péči.

Proč? Pokud si to shrneme, většinu péče o děti v manželství (partnerství) v dnešní době zastávají ženy, tedy logicky děti mají výrazně silnější pouto k nim, ačkoli by mohly mít obdobně silné pouto i k otcům.

Vím, že jsou určitě i otcové, kteří se umí postarat o své děti stejně dobře jako matky, jsou schopni a hlavně ochotni si snížit úvazek, být na rodičovské dovolené. Ale je jich stále v celkovém poměru zoufale málo. Proč? Protože k tomu nejsme my ženy ani muži vychováni. Protože se od školky stereotypně předpokládá, že holky si hrají s panenkami a kluci staví hrady a prohánějí auta, aby se připravili na své "přirozené" role! Žena patří k dětem a do rodiny, muž do světa a politiky.

A teď nám najednou tyhle stereotypní hlášky nějak přestávají vyhovovat. A většinou ti, kteří ještě před nedávnem tvrdili, že žena má vrozené pečovatelské sklony, měla by být s dětmi doma, nejlépe co nejdéle, se najednou diví, že k nim jejich děti necítí to, co k matkám a matky nepadají radostí a úlevou na kolena, když si otcové najednou vzpomenou, že budou hrát otcovskou roli a to hned střídavě třeba po měsíci či týdnu a tříletý potomek s ním nebyl dosud sám déle než hodinu u pohádky v TV.

Reflex č.1 Adéla Knapová:

Jakou strategii volí ženy: rozvodem pro peníze. "Statistiky jsou neúprosné: z 70% o rozvod žádají a rodinu rozbíjejí ženy. A to z jednoduchého důvodu: rozvodem drtivá většina z nich nespravedlivě zbohatne."

Kdo žádá o rozvod ?

Je bohužel pořád praktické ponechat veškeré "bezplatné pečovatelství" o děti, muže a třeba i staré rodiče a domácnost na ženách a za to jim nabídnout finanční závislost na muži bez právních záruk, pokud by je manžel opustil a s mizerným důchodem, nebo špatně placenou práci (protože matky jsou pro zaměstnavatele obtížné).

Ale jak dlouho tohle ještě může vydržet? Faktem ale je, že se potom nelze divit, že ty děti, které znají otce z fotek v mailu a vyprávění matek bez těch zaneprázdněných a vydělávajících otců dokáží existovat i nadále. A když už pečovatelce dojde trpělivost a síla dětem neustále vysvětlovat a mlžit, proč tatínek pořád není doma a když konečně sežene po x letech s praxí v domácnosti práci, má samozřejmě při stejném vzdělání se svým partnerem naprosto nestejné peníze, a je jí jasné, že například akceptovat mnohoženství (alkohol, agresi, nezájem, atd.) otce svých dětí prostě už nedokáže, podá žádost o rozvod. A to přesto, že ví, že si partner převedl obě auta na firmu, dům je psaný jen na něj a kvůli alimentům klidně přivede firmu do konkursu.

On se totiž zásadně rozvádět nechce. Jemu nic nechybí, vše mu vyhovuje a hlavně, "jde mu přeci o děti"! Takže "neúprosné statistiky" které říkají, že 70%žen rozbíjí rodinu, aby nespravedlivě zbohatli na rozvodu, jak píše paní Knapová, mají další číslo -- další žena rozbíjí rodinu! Jen nějak nechápu- kdy ji čeká to "nespravedlivé zbohatnutí." Po soudním martyriu u nás v Česku určitě nikoli. Pro většinu žen znamená rozvod pokles životní úrovně a pro mnohé z nich dokonce neustálé balancování na hranici chudoby. Tohle všechno ovšem vzhledem k atmosféře ve společnosti i podobným textům, jako je ten A. Knapové dnes u soudu většinou nikdo v potaz nebere ve strachu z mediálního pranýřování.

Střídavá péče je in a poslední hit nějakých poslanců: nejlépe, když bude povinná!

Někteří otcové potom demonstrativně dávají žádosti o střídavou péči, a většinou ti, kteří o svých dětech do rozvodu nic nevěděli, protože je "in" dokázat, jaká je ta jejich bývalá mrcha, že je chce připravit o děti. Potom návrh velkoryse stáhnou, mají přeci rozum, na rozdíl od hysterické bývalé ženy nebudou dál dětem ubližovat dalšími soudy, tahanicemi ... A který časopis po takovém soustu neskočí? A znovu se omlouvám těm, kteří to myslí se střídavou péčí upřímně a nejsou vyslyšeni.

A ptá se někdo dětí, co chtějí ony? Vyslyší je někdo?

Zda se chtějí každý týden stěhovat, měnit školu, kamarády, postel, pokoj a partnery rodičů? A když se děti vyjádří, že třeba prostě nechtějí, je velmi obvyklé nebrat jejich přání v potaz s tím, že jsou matkami zmanipulovány. Pokud chtějí obě strany a hlavně děti, skvělé- nezbývá, než jim držet palce. Ale takových "rodin" je zatím u nás žalostně málo.

Když se ptám matek, které tohle s dětmi zažívají, proč nereagují do médií, neozvou se , nezaloží podobné skupiny jako K2, neprotestují...odpověď je stejná: nemají na to čas ani sílu, musí zajišťovat zbylou rodinu a platit za soudní tahanice o děti, majetek atd.

V mém okolí opravdu neznám žádnou ženu, která by na rozvodu vydělala a také neznám ženu, která by nedala přednost rozumné dohodě s otcem svých dětí a troše zaslouženého odpočinku, pokud to jen trochu jde. I když znám případ, že žena dokázala dítěti opravdu otce vygumovat ze života, ale těchto případů je asi tak stejně jako je otců na rodičovské dovolené.

Máme se co učit

Naučme tedy muže -- a omlouvám se těm, kterých se to netýká - že péče o děti nezačíná rozvodem a otcovství je také kariéra, že je to fuška, za kterou se ale nemusí stydět, naopak, je ... vlastně měla by být společností ceněná a o období nejintenzivnější péče nemluvme jako o dovolené, naučme je, že k péči o potomky patří i zástěra, nákupní tašky, taxikaření a převážení z piana do skauta a mezitím dvě hodiny čekání, a naučme je také, že utíkat z práce se má nikoli od rodiny třeba na tenis, či bowling, ale do rodiny.

Naučme taky ženy a omlouvám se těm, kterých se to netýká, že za péči o děti a o dům nejsou odpovědné jen ony, že je to fuška, na kterou jsou ale dva, že i když jim léta vnucovali, že ony jsou ty pořádné, pečující, od přírody - jinak jsou špatné ženy a matky - že to tak vůbec být nemusí a pokud jsou více úspěšné v práci, než v kuchyni, neměly bychom se za to stydět.

Naučme ženy, že jejich cena neklesá s počtem neumytého nádobí a nevypraného prádla, že muži dokáží děti stejně dobře přebalit, napsat úkoly s dětmi a dát nádobí do myčky-jen jim to musíme dovolit a také k tomu naše syny vychovat. A až potom prosím čile diskutujme o povinné střídavé péči.

Vytisknout