Independent: Kubánští zdravotníci na Haiti zahanbují svět

17. 1. 2011

Lékařská brigáda dvanácti set Kubánců pracuje na celém zemětřesením zničeném a cholerou nakaženém Haiti, jako součást mezinárodní lékařské mise Fidela Castra. Socialistickému státu zde získala mnoho přátel, horší je to však s mezinárodním uznáním.

Pozorovatelům zemětřesení na Haiti lze odpustit, že si mohli myslet, že mezinárodní lidsko-právní agentury čelí samy devastaci, která usmrtila 250 000 lidí a zanechala téměř 1,5 milionu bez přístřeší. Kubánští zdravotničtí pracovníci jsou na Haiti už od roku 1998, takže když zemětřesení udeřilo, tým tři sta padesáti lidí mohl začít okamžitě pracovat. Uprostřed fanfár a publicity obklopující příchod pomoci z USA a Velké Británie zaniklo, že do země přišly další stovky kubánských lékařů, zdravotních sester a terapeutů. Většina zemí z Haiti do dvou měsíců zase odešla. Zůstali tam Kubánci a Lékaři bez hranic jako hlavní poskytovatelé zdravotní péče na tomto karibském ostrově.

Z údajů zveřejněných na konci prosince vyplývá, že kubánský zdravotnický personál, pracující ve čtyřiceti centrech po celém Haiti, léčil od října více než třicet tisíc osob nemocných na choleru. Jedná se o největší zahraniční kontingent, který obstaral léčení asi 40 procent všech nemocných cholerou. Další skupina zdravotníků z Kubánského krizového týmu, specializované jednotky na katastrofy, dorazila nedávno, když bylo zřejmé, že Haiti se snaží vyrovnat s epidemií, která již usmrtila stovky lidí.

Od roku 1998 Kuba zdarma vyškolila 550 haitských lékařů na lékařské škole Escuela de Medicina Latinoamericana en Kuba (Elam). Další čtyři stovky jsou v současné době školeny ve škole, která nabízí bezplatné vzdělávání pro ty, kteří si nemohou dovolit studovat medicínu v jejich vlastní zemi. Získají tak dostatečnou kvalifikaci, během přípravy jim jsou bezplatně poskytovány knihy a malé stipendium.

John Kirk je profesor jihoamerických studií na Dalhousie University v Kanadě, který zkoumá kubánské mezinárodní zdravotnické týmy, řekl: "Kubánský příspěvek k řešení katastrofy na Haiti je pro svět největší tajemství. Média se o tom sotva zmiňují, ačkoli tito zdravotníci dělají hodně těžkou práci.."

Tradici lze vysledovat až do roku 1960, kdy Kuba poslala několik lékařů do Chile, kde rovněž došlo k silnému zemětřesení. V roce 1963 následoval padesátičlenný tým do Alžírska. To bylo čtyři roky po revoluci, o níž sedm tisíc lékařů hlasovalo nohama a odjelo do USA.

Kubánští lékaři slouží jako velmi užitečný nástroj vlády v oblasti zahraniční a hospodářské politiky. Kuba si tím získává přátele a podporovatele na celém světě. Pozoruhodný program je operace Miracle, který začal s léčbou šedého zákalu, jímž trpí lidé v chudých vesnicích Venezuely, výměnou za ropu. Program pomohl obnovit zrak 1,8 milionů lidí v 35 zemích. Jedním z nich je bolivijský seržant Mario Teran, který v roce 1967 zabil Che Guevaru.

Brigádu Henryho Reeva, jak se specializovaný lékařský tým jmenuje, nabídku jejíž pomoci odmítli Američané po hurikánu Katrina, byl prvním týmem, který přijel do Pákistánu po zemětřesení v roce 2005, a posledním, který jej o šest měsíců později opustil.

Kubánská ústava stanovuje povinnost pomáhat zemím z nejhoršího, pokud je to možné, ale mezinárodní solidarita není podle profesora Kirka jediný důvod k tomuto počínání. "Umožňuje to kubánským lékařům, kteří jsou strašně málo placeni, aby si vydělali v zahraničí peníze navíc a dozvěděli se o onemocněních a podmínkách, o nichž jen četli. Pomáhat lékařsky v zahraničí je také Fidelova posedlost a zemi to získává mezinárodní respekt."

Třetina ze 75 tisíc lékařů na Kubě, pracuje společně s ostatními deseti tisíci pracovníky ve zdravotnictví v současné době v 77 chudých zemích, včetně El Salvadoru, Mali a Východním Timoru. Na Kubě přitom připadá jeden lékař na 220 lidí, což je jeden z nejvyšších poměrů ve světě - například v Anglii je jeden lékař na 370 lidí.

Všude, kde jsou pozváni, Kubánci realizují jejich model soustředěný na prevenci, navštěvují doma rodiny, aktivně monitorují zdraví matek a dětí. Dosáhli tím "skvělých výsledků" v části El Salvadoru, Hondurasu a Guatemaly, ve snižování kojenecké a mateřské úmrtnosti, snížení infekčních chorob a podle výzkumu profesora Kirka za sebou zanechali lepší výcvik místních zdravotníků.

Vzdělávání lékařů na Kubě trvá šest let - o rok déle než ve Velké Británii -, po kterých každý absolvent pracuje jako praktický lékař minimálně po dobu tří let. Spolu se zdravotní sestrou se rodinný lékař stará o 150 až 200 rodin v místní komunitě.

Tento model pomohl Kubě k dosažení záviděníhodného zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva, a to navzdory nákladům ve výši jen 400 USD na osobu v loňském roce v porovnání s 3000 USD ve Velké Británii a 7500 USD v USA (podle údajů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj).

Kojenecká úmrtnost, která je jedním z nejspolehlivějších ukazatelů úrovně ve zdravotnictví, je na Kubě 4,8 na 1000 živě narozených dětí, což je srovnatelné s Británií a nižší než v USA. Pouze 5 procent dětí se rodí s nízkou porodní hmotností, která je klíčovým faktorem v dlouhodobém zdravotním stavu a jak ukazují čísla Světové zdravotnické organizace, v mateřské úmrtnosti je nejnižší v Latinské Americe. Kubánské polikliniky, otevřené 24 hodin denně pro případ nouze a specializované péče, znamenají pokrok v úrovni lékařské péče. Každá pokrývá skupinu 15.000 až 35.000 potenciálních pacientů prostřednictvím lékařských týmů na plný úvazek a hostujících lékařů, a zajišťuje, aby většina zdravotní péče mohla být poskytována v komunitě.

Imti Choonara, pediatr z Derby, vede delegaci mezinárodních zdravotnických odborníků na každoročních seminářích ve třetím městě na Kubě, Camaguey. "Zdravotní péče na Kubě je fenomenální, a klíčem je praktický lékař, který je mnohem aktivnější, zaměřuje se totiž na prevenci ... Ironií je, že Kubánci přišli po revoluci do Británie zkoumat, jak tamější zdravotnictví funguje. Reflektovali to, co viděli, a systém vylepšili. My v Británii se mezitím se pohybujeme směrem k americkému modelu, "řekl profesor Choonara.

Politika se nevyhnutelně podepisuje na úrovni kubánského zdravotnictví. Každý rok nemocnice předkládají seznam léků a zařízení, nedostupných kvůli americkému embargu, které brání mnoha americkým společnostem v obchodování s Kubou, a váže se i na další země. Zakázány jsou léky na dětskou rakovinu, HIV a artritidu, některá anestetika, stejně jako chemické látky potřebné k diagnostice infekce a k ukládání orgánů. Lékárny na Kubě se vyznačují dlouhými frontami a řídce zásobenými regály, i když z části je to proto, že nabízejí pouze základní léky.

Antonio Fernandez z ministerstva zdravotnictví, řekl: "Vyrábíme 80 procent léků, které používáme. Zbytek dovážíme z Číny, zemí bývalého sovětského bloku v Evropě -- od každého, kdo s námi obchoduje - ale to je velmi drahé z důvodu vzdálenosti. "

Kubánci jsou v celku nesmírně hrdí a podporují přínos své humanitární intervence na Haiti a v dalších chudých zemích, protože to zvyšuje jejich váhu na mezinárodní scéně. Někteří lidé si nicméně stěžují na delší čekání na svého lékaře, protože jich tolik pracuje v zahraničí. Zahraniční léky jsou stejně jako všechny komodity, na Kubě k dispozici na černém trhu pro ty, kteří se vystavují riziku vysoké pokuty, pokud byli přistiženi při nákupu nebo prodeji.

Mezinárodní cestování je mimo dosah většiny Kubánců. Kvalifikované zdravotní sestry a lékaři jsou mezi těmi, kteří mají zakázáno opustit zemi po dobu pěti let po ukončení studia, pokud nejsou součástí oficiálního lékařského týmu.

Platy zdravotníků jsou stejně mizerné jako všech ostatních -- pohybují se kolem 20 USD za měsíc. To pochopitelně v systému jinak bezplatné péče podporuje úplatkářství, které v praxi znamená, že někteří lékaři, a dokonce i nemocnice, jsou vstřícnější, pokud pacienti mohou něco nabídnout, třeba i oběd nebo jen pár pesos.

Pro Kubu má mezinárodní podnikání v oblasti zdravotnictví stále strategický význam. V listopadu 2010 kubánští vládní úředníci jednali s Brazílií o rozvoji systému veřejného zdravotnictví na Haiti, a s Brazílií a Venezuelou se dohodli na pomoci při financování.

Vzdělávání lékařů je jiný příklad. V současné době je na lékařský institut Elam, který minulý měsíc oslavil své 11. výročí, zapsáno 8281 studentů z více než 30 zemí. Vláda doufá, že studentům vštípí smysl pro sociální zodpovědnost v naději, že budou pracovat v rámci svých vlastních chudých komunit po dobu nejméně pěti let.

Student druhého ročníku Damien Joel Suarez z New Jersey, 27, je jedním ze 171 amerických studentů, 47 jich již absolvovalo. Odmítá tvrzení, že Elam je součástí kubánské propagandistické mašinérie. "Samozřejmě, Che je hrdina, nikdo mne ale nenutí k tomu, abych to říkal."

Dalších 49.000 studentů je zapsáno v El Nuevo Programa de Formación de Medicos Latinoamericanos, což je projekt Fidela Castra a Huga Cháveze, který slíbil v roce 2005 100.000 lékařů pro kontinent. Systém produkuje samozřejmě mnohem více praktiků, a kritici zpochybňují kvalitu vzdělávání.

Profesor Kirk nesouhlasí: "Hi-tech přístup k potřebné zdravotní péči v Londýně a Torontu je irelevantní pro miliony lidí v zemích třetího světa, kteří žijí v chudobě. Je snadné postavit se na vedlejší kolej a kritizovat kvalitu, ale pokud byste žili někde bez lékařů, pak byste byli rádi, když nám někdo pomůže."

Devět milionů Haiťanů by pravděpodobně souhlasilo.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Informaci připravil Milan Daniel. Vytisknout