O ústavách a ODS v Evropské unii

17. 1. 2011 / Pavel Stránský

To nakonec vyjádřila ve volbách do parlamentu.a tak máme vládu takovou, jakou máme. Už jsem někde napsal, že v roce 1989 jsme chtěli do Evropy (tehdy západní) všichni, dnes to už není pravda. Zmýlili jsme se a málo jsme si utáhli opasky. Tak je utáhneme ještě o dvě dírky a to by v tom čert byl! Nebo že by to voliči nedomysleli? Pokusím se, jako příslušník umírněné menšiny, té alespoň trochu nerozhodné většině vysvětlit (s pevným přesvědčením, že ráda čte a přemýšlí !), jak to v té Evropě je a třeba ji i trochu zviklat.

Nedávno jsem někde četl, že ve francouzské ústavě je Francie definována jako sociální stát a že takové změny, které u nás již udělaly a chystají se udělat pravicové vlády, by tam z hlediska takového základního zákona vůbec nepřicházely v úvahu. Ono jsme to viděli na demonstracích v Paříži s předčasnou demisí vlády. A to nešlo o nic opravdu velkého, nebo nepřijatelného, o posunutí hranice odchodu do penze na 62 let. Tak jsem si půjčil knížku o evropských ústavách, podíval se na 5 největších evropských zemí a je to opravdu tak.

- Německo čl. 20 -- Spolková republika Německo je demokratický a sociální spolkový stát.

- Španělsko čl. l -- Španělsko se ustavuje jako demokratický a sociální právní stát.

- Itálie -- nemá přímo tuto formulaci, ale čl. 3 -- Všichni občané mají stejnou sociální důstojnost ...Úkolem republiky je odstraňovat překážky rázu hospodářského a sociálního, jež ve skutečnosti omezují svobodu a rovnost občanů.

- Francie čl. 1 -- Francie je nedílná, laická, demokratická a sociální republika.

- Spojené Království VB a Severního Irska -- nemá psanou ústavu (anglosaské právo).a z evropské Úmluvy o lidských právech převzalo jen část a to způsobem nižší právní síly.

Je toho v těch ústavách o sociální politice samozřejmě víc, ale uvedu jen dvě zajímavosti obecnějšího rázu z francouzské ústavy.

Z odd. IX -- Hospodářská a sociální rada. Každý plán a každý návrh zákona, jehož obsahem je program hospodářské a sociální povahy, je předložen Radě k vyjádření.

Z odd. X -- Trestní odpovědnost členů vlády. Členové vlády jsou trestně odpovědni za akty spojené s výkonem úřadu a vymezené jako zločiny a přečiny v době, kdy byly spáchány. Jsou souzeni Soudním dvorem Republiky.

Je potřeba se vypořádat s tou jednou výjimkou -- Velkou Britanií. Takže musím alespoň částečně zopakovat to, co jsem již jednou, dříve napsal (zdroj Wikipedie a Centrum evropských studií). "V EU existují 2 modely tržní ekonomiky. Konzervativní / sociálně tržní, klade důraz na spolupráci podnikatelů, odborů a státu v ekonomice a garantuje obyvatelům rozsáhlé sociální jistoty v rámci sociálního systému. (V EU 15 -- 13 zemí.) Druhý model --liberální, prosazuje co nejvolnější konkurenci, tzv. princip laisser faire (nechte být, nechte plynout). Vláda by měla chránit soukromé vlastnictví, konkurenci na trhu a zajišťovat veřejné služby. V sociální oblasti se angažuje málo (V EU 15 VB a Irsko)". Tím se to tedy vysvětlilo bez potřeby dalšího komentáře.

(Pozn. red.: Británie je také sociální stát a o sociální inkluzivitu normálně usilují ve vládě sociální demokraté, tj. labouristé, i konzervativci. Politika české "pravice" by byla v Británii považována za šokující.)

Teď máme v Evropě dvě krize najednou. Ta finanční přišla z Ameriky a postihla i ekonomiku, ta dluhová se chystala v Evropě bez povšimnutí už dlouho, vlivem hospodářské krize dluhy států skokově narostly a s Řeckem to prasklo. A ještě k tomu demografové spočítali, že je malér s penzemi. Přišlo to všechno v jednom krátkém období. Ale žít na dluh se nemá a Evropa (ale nejenom Evropa) to nectila.. A do toho problémy globální ekonomiky, konkurence nových světových ekonomik s podhodnocenými měnami a nízkou cenou práce, ale i nekalá konkurence v rámci Evropy samé na stejném základě. Takže je to více než složité, někteří tvrdí, že beznadějně. EU vytyčila nový program s názvem Evropa 2020 s hlavními směry zaměstnanost, vzdělání a inovace, ale bůhví, jak to dopadne.

Pokud se týká dluhové problematiky, má ČR pro řešení výjimečně dobré podmínky. Zadlužení státu je nízké, oproti měnové unii dluh pouze 45%. Přímé daně fyzických osob jsou nejnižší v EU a jednotnou daň má kromě nás jen několik nových států. Tyto daně lze zvednout až na průměr EU 15 a to by bylo hodně peněz. Ekonomiky by se to nijak nedotklo, fyzické osoby samostatně výdělečně činné, které opravdu něco vyrábějí, lze stimulovat jinými způsoby. Výběry pro sociální zabezpečení máme také nižší, než je evropský průměr. Penze máme z hlediska mezinárodních závazků na minimální úrovni. Zefektivnění státního sektoru již nějakým, možná ne nejlepším způsobem, proběhlo. Zefektivnění státních zakázek je odvislé od uvedení do praxe protikorupčních opatření, které by se mělo odehrát v absolutně nejkratší možné době, rozhodně ne v průběhu 2 let. Tady je pro úspory přímo pole neorané, uvedu jen příklady. Zbrojní zakázky (příklad Pandury, které jsme nakoupili, asi ve zbytečném množství a kvalitě, kus za 135 mil. Kč, Portugalsko, byť méně vybavené, za 41 mil.Kč). Dálnice jsou zcela jasné, velké úspory lze docílit v lékové politice atd. (Vlastně ještě jeden příklad, než bychom jako daňoví poplatníci nepřímo financovali politické strany šestinásobkem toho, co se k nim skutečně dostane, bylo by lepší to jejich financování zlegalizovat.) Také by se měly důsledně a detailně posoudit požadavky a výdaje regionů, provést opatření proti úniku peněz do zahraničí a zlepšit výběr daní. Konečně zvýšit výrazně minimální mzdy ( které jsou pátým rokem stejné a jsou výsměchem pracujícím), tím zvýšit motivaci k práci a posílit vnitřní trh. Nejsem ekonom, ale jsem přesvědčen, že tak nějak by to udělala každá rozumná vláda, zvláště kdyby jí záleželo na občanech.

Problém je v tom, že naší současné vládě se takové a podobné kroky sociálně-ekonomického rázu nehodí do krámu. Neoliberální politika (třeba Thatcherová, Reagan, ale také Pinochet) má jiné ukazatele. Nízké daně, respektive nahrazení zdanění bohatých vyššími nepřímými daněmi, nízké mzdy, co nejnižší sociální výdaje. V rámci úvah v předchozím odstavci si dovolím malou odbočku ke zmíněnému problému výběru daní. S odvoláním na informace Ministerstva financí uvádí jakási firma na internetu lhůty daňových kontrol finančními úřady. V Praze kontrola na jednoho plátce přibližně 1x za 100 let (Praha 6 za 136 let), v krajských městech přibližně 1x za 50 let. Ví se o tom a firmy houfně přemísťují svá sídla do Prahy. Vznikl k tomu trh virtuálních kanceláří v hlavním městě. Není možné, že by to ministerstvo nevědělo také, ale nic s tím ( pokud vím) nedělá, možná i tam se sníží počty pracovníků. Proč asi? Neoliberální praktiky neznají hranic?

Naši vládní koalici zastupuje v Evropském parlamentu ODS. Má 9 poslanců v Evropské konzervativní a reformní skupině, která má celkem 54 křesel. Kromě této skupiny se na pravém křídle (kromě umírněné Aliance liberálů a demokratů pro Evropu s 84 křesly) ještě nachází Evropa svobody a demokracie s 32 křesly. Celkem má parlament 736 poslanců. Postavení naší ODS v parlamentním spektru ukáži na výsledcích hlasování. První ze září 2010 O evropském systému dohledu nad finančními trhy - 587 pro, 29 proti, 41 se zdrželo. Z toho proti -- Konzervativní a reformní skupina 7 (z toho 6 ODS). Evropa svobody a demokracie 11, Sjednocená evropská levice 7 (z toho KSČM 1 Remek), nezařazení 4. Druhé z listopadu 2010 -- O sociální odpovědnosti podniků v dohodách o mezinárodním obchodu -- 480 pro, 48 proti, 6 se zdrželo. Z toho proti -- Konzervativní a reformní skupina 31 (z toho ODS 7), další hlasy proti pro roztříštěnost neuvádím. Ta dvě unesení, první s aspekty ekonomickými, druhé ekonomicko-sociálními, jsem vybral také proto, že jejich odmítnutí ukazuje, kam až sahají české vládní neoliberální představy či záměry. (Jejich znění lze najít v češtině na stránkách Evropského parlamentu europarl.europa.eu.)

Jak vyplývá z výše uvedeného, EU naší vládě překáží a nejraději by z té blbé, sociálně tržní EU, která si to dala i do svých ústav, nějak vyskočila. No, ono to asi nejde a také nám posílá nějaké peníze, že? A tak se ve vládním prohlášení, kap. III -- Evropská unie, objevily takovéto věty: "Zvýšený důraz bude kladen na zdůvodnění nezbytnosti přijetí každého legislativního návrhu z hlediska subsidiarity" (nespadající do výlučné pravomoci EU). Nebo "Vláda nebude podporovat další rozšíření legislativní harmonizace v oblasti sociální, rodinné a kulturní politiky, stejně jako v oblasti daňové politiky ...a koordinace v sociální oblasti". Je toho víc, ale raději připomenu, že nám pan prezident zařídil v rámci ratifikace Lisabonské smlouvy nepřijetí Listiny základních práv EU, což není zas až taková formální věc, jak to někdo vykládá.. A v tomto smyslu také ODS v EU jedná, vládní prohlášení vzorně plní. Hrdě se zařadila mezi nejtvrdší euroskeptiky a největší odpůrce sociálně-tržního systému.

No, a to je vlastně všechno a tak mohu navázat na úvod tohoto příspěvku. Když se dívám na to, co jsem napsal, nejsem kdovíjak spokojený. Je to dlouhé, hodně faktů a koho by zajímaly ústavy nějakých cizích zemí. Aby to tu příslušnou volební většinu spíše neodradilo. A ti dva, co přišli po Paroubkovi, ten Sobotka a Hašek, taky nejsou žádní krasavci, tak bůhví, jak ty příští volby dopadnou. Ale nakonec -- vždyť je do nich ještě hodně, hodně daleko.

Vytisknout