Vláda "chce" zákon o protikomunistickém odboji

17. 1. 2011 / Jiří Baťa

Neboť, co vláda chce a činí, ke všemu (prý) mají dostatečně silný mandát od voličů, říká premiér Nečas. Když někdo lže, resp. vyloženě nemluví pravdu říká se o něm lidově " že se mu huba nezkřiví". No a některé premiérovi grimasy by tomu i nasvědčovaly.

Dost tedy na tom, že vláda "chce", aniž by se občanů zeptala na názor, natož aby když už, tak už, trvala na zpracování kvalitní, tj. právně a historicky do všech nuancí zpracované předlohy návrhu zákona o protikomunistickém odboji. Jestliže se tedy už vláda rozhodla "protlačit", lépe řečeno "prosadit" svůj záměr, měla by také dbát na kvalitu návrhu zákona, což jak je patrné, se neděje. Svědčí o tom kritika a nesouhlas 43 předních českých historiků, řady odborníků i levicových senátorů. Mezi nimi také nedávno zesnulého Jiřího Dienstbiera, čest jeho památce!

Zpracovaná předloha zákona má řadu nevyjasněných pojmů, které vláda nehodlá respektovat, neboť návrh zákona schválila a poslala do Sněmovny Parlamentu ČR. Podle návrhu by "bojovníci" proti minulému režimu měli mít, podle míry svého zapojení, nárok na osvědčení účastníka protikomunistického odboje nebo odporu. Účastníci tohoto tzv. třetího odboje by tak mohli získat postavení válečných veteránů přesto, že nebojovali jako vojáci, tj. se zbraní v ruce. Kdo bude zodpovědně a spravedlivě rozhodovat o tom, kdo a v jaké míře byl zapojen do odboje nebo odporu? Do dnešního dne není vyjasněn pojem a význam slovesa odboj a odpor, stejně tak není vyjasněn či upřesněn význam "mimořádně záslužný čin" a "ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj". Návrh tedy nese celou řadu nedostatků a přesto jej chce vláda prosadit ke schválení.

Je zarážející, že v případě vládnutí se vláda ohání přívlastkem "vláda rozpočtové zodpovědnosti", ale v případě návrhu tohoto kontroverzního zákona jim tato "zodpovědnost" vědomě utíká mezi prsty. Jestliže se o návrhu tohoto ocenění, resp. v té souvislosti i uznání 3. odboje mluví již několik let, pak by jistě pár měsíců na dopracování, upřesnění, vyjasnění, vyspecifikování a dalších úkonů, vedoucí ke kvalitní předloze zákona, nikomu neublížilo. Naopak, vláda by se nemusela (jak se dá za těchto okolností předpokládat) vymlouvat na bůhví kým zpackaný návrh, rozhodování by bylo prováděno fundovanými osobnostmi, nebyly by hluchá či nevyjasněná místa, rozhodování by bylo kvalitní, zodpovědné a spravedlivé. To vše by mohlo být, kdyby... Bohužel, vláda na nějaké kdyby neslyší a nechce slyšet ani oněch 43 zmíněných odborníků na historii, kteří mají nemálo faktických výhrad. Je to snad zase ta politická nadutost a namyšlenost, že se neberou v potaz fakta a argumenty odborníků? Jak potom mají být odpovědně a spravedlivě posuzovány fakta a argumenty při posuzování odbojové činnosti nebo odporu, když o nich budou rozhodovat nekvalifikovaní úředníci? Jaké pro ně budou kritéria, fakta a argumenty k doložené skutečné zásluhy, nejisté či domnělé zásluhy, nebo jen obyčejná libovůle?

Osvědčení má vydávat ministerstvo obrany na základě kladného stanoviska ÚSTR. Kdo bude zodpovědný za rozhodování těchto lidí v ÚSTR? Kdo na ministerstvu obrany? Sám ministr, jeho náměstek, vedoucí odboru? V předloze návrhu zákona tyto údaje chybí. Není se proto co divit, že s takovým nezodpovědným schválením návrhu vládou ve stavu "staveniště" bez řádného dokončení, převzetí a kolaudace, řada významných osob, ale i veřejnost nesouhlasí.

Pokud se koaliční vláda, premiér Nečas a představitelé koaličních stran TOP 09 Schwarzenberg a VV John domnívají, že tímto svým krokem k potvrzení legitimity protikomunistického odboje v takovém či tomto stavu předlohy zákona pomůžou, pak se domnívám, že tomu bude právě naopak. Ovšem to za předpokladu, že jak poslanci tak i senátoři při schvalování "zažijí rozum" a schválení zákona odmítnou. Bude to ku prospěchu věci, neboť tady nejde jen o gesto pro někoho, ale o zodpovědné, objektivní a spravedlivé ocenění těch, kteří se ve věci zcela prokazatelně angažovali. Jde tedy nejen o spravedlnost, ale také o čest. To ovšem vládě poněkud nedochází, což ovšem není ani poprvé a obávám se, že za existence této vlády, ani naposled. Bohužel.

Vytisknout