Šifra 88 na Facebooku

15. 12. 2010 / Pavel Pečínka

Zaslouží si tři roky basy dvaadvacetiletý nácek z Hodonína, který, jak vypátrali policejní specialisté na extremismus, zahltil svůj Facebook fotkami Adolfa a esesáckými odznaky? Na tuhle otázku by asi odpověděli jinak v Pobaltí, kde kvůli stalinským represím řada Lotyšů, Litevců a Estonců vzpomíná na SS se slzou (dojetí) v oku, a jinak v Bělorusku a Rusku.

Lenin, někde i Stalin, srpy, kladiva i hvězdy se v Moskvě i Minsku stále hemží na pomnících i při demonstracích, připomínají mnohým časy někdejší imperiální síly, stejně jako přemožení agresivních Helmutů s kotlíkovými přilbami, kteří přijeli na haklech a sajdkárách.

V Pobaltí tyto "rudé" symboly naopak likvidují (či spíše už zlikvidovali) ještě náruživěji než v Česku - když je vidí, hned slyší drncání transportů směr Sibiř. Při posuzování "pravých" a "levých" totalitních směrů se prostě těžko dopátráme jednoho, pro všechny přijatelného mustru. Sympaticky se ale jeví přístup Dánska, kde i na náckovské symboly hledí (byť se skřípěním zubů) shovívavě, a... nic, hnědý plevel tam přesto kořeny nezapouští.

Zajímalo by mě ovšem, jak by naložili čeští policejní protiextremističtí prohlížeči s Facebookem mým. Našli by tam Rudi Dutschkeho, který, než se dal k zeleným, řečnil nad hrobem teroristy z party Baader--Meinhofová, Židy Lustiga a Cohn--Bendita i libanonského socana Džumbláta, co proti Izraelcům někdy bojoval. Třetina přátel jsou Romové, kterým ovšem říkám běžně a ve stejném významu také Cikáni. Ale pozor! Přátel tam mám teď rovných 88.

psáno pro brněnský deník Rovnost, 11. 12. 2010

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 15.12. 2010