Diplomacie a svoboda slova

14. 12. 2010 / Boris Cvek

Je-li někdo sečtený v historii, nebude se příliš divit, co se děje za scénou. Ostatně politickou zákulisí politické reality dobře odhalují již seriály Jistě, pane ministře (premiére). Byl bych rád, kdyby se znovu podařilo rozjet normální diplomatický provoz, protože ten je prostě potřebný. A věřím tomu, že Wikileaks ho nakonec neochromí. Stanovisko k Wikileaks, s nímž se nejvíce ztotožňuji, je obsaženo v projevu libertariána a konstitucionalisty Rona Paula ve Sněmovně Reprezentantů ).

Dělá na mne také velký dojem to, že prestižní západní média se staví na stranu Wikileaks a hájí základní důvod své existence: svobodu slova, svobodu šíření informací, odhalování lží a manipulací.

Nepovažuji za smysluplné uvažovat nad tím, jestli se ty úniky měly stát, nebo neměly. Prostě se staly a je na nás, zda tuto skutečnost vytěžíme ku prospěchu USA a celé západní civilizace.

Mimochodem, jen blázen by se mohl domnívat, že USA své zájmy nebudou nadřazovat nad zájmy jakékoli jiné země.

A stejně tak je ze života známo, že mocní a velcí vladaři i velmoci obdivují na malých odvahu a svébytnost mnohem více než lokajství. To nic však nemění na tom, že pro ČR a Evropu jsou USA přirozeným a klíčovým spojencem a že "pax americana" nemusí být tím nejhorším možným stavem globální společnosti.

Vytisknout