Assangova "neodpustitelná nezodpovědnost" a české poraženectví

14. 12. 2010 / Jan Čulík

Zaujala mě zvláštní věc. Jak některé české komentátory Assangovo neohrožené rozhodnutí začít vydávat utajované americké vládní dokumenty nepříjemně překvapilo, doslova je to irituje. Jako by je ta odvaha zaskočila. Říkají tomu zbrklost. Nemá cenu cokoliv dělat, protože jakýkoliv pokus se osvobodit může skončit nutně jen posílením útlaku. Je tomu tak skutečně vždycky? Je takový důsledek opravdu stoprocentně zaručený? Nebo existuje třeba i jen minimální šance, že vývoj bude jiný, nějakým způsobem nepředpověditelný? Pokud existuje i třeba jen malá šance, že by vývoj mohl být jiný, než že všichni budou potrestáni a nastane ještě přísnější režim než dosud, není legitimní riskovat?

Mám pocit, že někteří Češi raději sedí s rukama v klíně a šíří kolem sebe atmosféru bezmocnosti. Ono je to vlastně daleko pohodlnější, tvrdit, že svět je nepřátelský a proti útlaku a nespravedlnosti se nedá nic dělat, nejlepší je na to všechno po straně nadávat v hospodě a o nic se nepokusit.

Jo, a také je možno se samozřejmě soustředit na osobu, která se pokusila o hrdinský čin, a snažit se ji zdiskreditovat. Vždyť je přece Assange egomaniak, rozmazlený západní fracek, žijící v kruhu nekritických obdivovatelů a přitakávačů (ono to tak samozřejmě není, v kruzích kolem Wikileaks byly v posledních měsících velké rozpory a podle svědectví těch Assangových spolupracovníků, kteří ho neopustili, mezi nimi vládne velká skepse - bojí se, že je úřady zlikvidují, přesto však neohroženě pokračují v tom, co začali.) Ano, a také dostane Assange každou ženskou, které se mu zachce, to mu čeští kritikové také přičítají ke zlu...:)

Ale lidé jsou nedokonalí, a i kdyby byl Assange sobecký sebestředný egomaniak a dostal každou ženskou do postele, no a co? Co to ubírá na odvážnosti jeho činu? Oddělujme osobní vlastnosti od vykonaného činu. I kdyby byla Assangova motivace jakkoliv sporná (což je otázkou), nesporné je, že jeho čin měl a má globální dopad. Jistě, teprve uvidíme jaký. Ale globální otřes to bezpochyby je.

Další argument se shoduje se zastánci autoritářského statu quo - vždyť vlastně v těch zveřejněných dokumentech nejsou žádné závažné informace. Jsou to prý všechno nesouvislé útržky, bulvární drby, které neznamenají nic.

Můj dojem ze zveřejňovaných dokumentů - stejně jako dojem podstatného množství západních komentátorů - je úplně opačný. Dokumenty poprvé jasně dokázaly, že to, co politikové zveřejňují o vztazích mezi státy, jsou lži. Jak napsala celá řada analytiků, toto uvědomění má třaskavou moc. Už nikdo nikdy nebude stoprocentně věřit žádnému politikovi. V českých poměrech vůbec není k zahození, že nyní máme pevné důkazy, že velmoci jako USA NIKDY nedělají nic ve prospěch menších zemí, ty ironizují a jen se jim vysmívají; pouze jich zneužívají k prosazování vlastních zájmů.

Důležité na dokumentech, zveřejňovaných serverem Wikileaks od letošního léta je, že poskytly důkazy o množství válečných zločinů, počínaje oním videem americké armády, na nichž američtí vojáci zabíjejí z vrtulníku střelbou novináře a civilisty. Jiná věc je, že nikdo tyto zločiny samozřejmě nevyšetřuje.

Je docela dobře možné, že západní reakce, podporující další zveřejňování tajných amerických dokumentů jsou nekriticky optimistické a infantilní. Určitě z českého hlediska. Možná, že Češi jsou svou historií už natolik ubiti, že nutně musejí opakovat, že "nikdy nemá cenu se o nic pokoušet, protože výsledky mohou být jen horší." Osobně mi spíš vyhovuje ta "infantilní", optimističtější západní reakce, podle níž stojí za to o něco usilovat, i když výsledky jsou možná naprosto nejisté.

Anebo si vážně myslíte, že tajné americké dokumenty, které se dostaly do Assangových rukou, zveřejněny být NEMĚLY, aby se "situace nestala ještě horší, než je dnes"?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 14.12. 2010