Wikileaks a otázka transparentnosti:

Zmizelo právo na soukromí a musíme se s tím vyrovnat

14. 12. 2010

Případ Wikileaks nám připomíná, že už neexistuje soukromí. To málo, co jsme měli, nám odebrala technologie. Kdo z nás kdy nezaváhal při psaní emailu, že ho jednoho dne možná budou číst lidé, které neznáme, anebo (a to je trapnější) lidé, o nichž nechceme, aby vědeli, co si o nich myslíme.

Dověděla jsem se ze zveřejněných amerických diplomatických depeší mnoho nového. Jsou zábavné a dobře napsané a poskytují zázemí velkému množství důležitých událostí a témat. Samozřejmě, mainstreamová média vytáhla staré pořekadlo, které většinou používají politikové, obvinění z nepravostí: "Nejde o nic nového", "Všechno je to už známo". Kdyby tomu tak skutečně bylo, proč ten skandál?

Většina z toho, co Wikileaks odhalily, doplňuje informace, které už byly známy, anebo potvrzuje podezření, které měli informovaní jedinci. Znovu to dokazuje, že transparentnost je často nejlepším způsobem jak zlikvidovat konspirační teorie. Většina těch nových informací je ale deprimující: jde o vyzbrojování severního i jižního Súdánu, o tom, že zbrojní firmy v Afghánistánu si najímají nezletilé chlapce, aby jim tančili na recepcích, a tak dále.

Někteří komentátoři napsali, že ty diplomatické depeše jsou povzbuzující, protože prokazují, že po celém světě pracují inteligentní, pilní a přemýšliví američtí diplomaté. Jenže ty depeše také dokazují, že i jiné země absolutně nevědí, jak vyřešit světové problémy. Je jasné, že Čína je úplně stejně bezradná ohledně toho, co udělat se Severní Koreou, jako Spojené státy.

Z toho všeho vyplývá, že je zapotřebí více, a ne méně diplomacie. Účelem diplomacie je prosazovat zájmy jednotlivých zemí - ale také, aby se státy spojily a usilovaly o nalezení mírových způsobů jak vyřešit společné problémy. Jak lépe můžeme objevit naši společnou lidskost než tím, že svá nejtajnější tajemství prozradíme miliardám lidí, kteří jsou ve stejné situaci. Wikileaks neprozradily pouze zločince. Poskytly nám témata k hovoru a způsobily, že jsme sebou navzájem ohromeni a cítíme se trapně. A to je zřejmě onen neočekávaný prospěšný důsledek globalizace a technologie.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout