Památkáři ve službách náboženské nesnášenlivosti

14. 12. 2010 / Aleš Uhlíř

Jsou také případy, kdy památkáři dokáží vycházet vstříc různým podivuhodným požadavkům i v jiných záležitostech.

Ve Frýdku -- Místku, přesněji v jeho slezské části, tedy ve Frýdku, je kostel sv. Jošta. Byl postaven v roce 1612 Bartolomějem Bruntálským z Vrbna jako poměrně malá, jednoduchá renesanční stavba na frýdeckém předměstí. Tehdy stál nad významnou cestou vedoucí z Frýdku do Těšína a dál na sever. V 17. století se z něj stal hřbitovní kostelík. Pohřbívalo se zde do 19. století, pak byl hřbitov zrušen a v centru města tak do dnešních dnů zůstal malý kostelíček v jednom z městských parků. Jeho původní renesanční interiér se nedochoval. Vzhledem k tomu, že byly postaveny další a mnohem větší kostely, dávno ztratil svůj význam jako místo pro pravidelné bohoslužby. Postupně chátral a před zhruba deseti lety byl opraven. Přístupný veřejnosti kostelík nebyl, tedy až donedávna. Před několika lety byl zapůjčen pravoslavné církvi, která v něm koná své bohoslužby. Zdejší pravoslavná farnost spadá pod olomoucko -- brněnské biskupství. Vzhledem k velkému přebytku nevyužívaných katolických kostelů v České republice používá zdejší pravoslavná církev často objekty poskytnuté katolickou církví. Ostatně obě církve se plně uznávají, včetně křtů, dalších svátostí atd., takže je to zcela běžnou praxí. Někde dokonce jeden kostel pro své bohoslužby využívají střídavě pravoslavní a katolíci, jako je tomu například v Miloticích nad Opavou, kde se již léta dělí o velký barokní kostel.

Někdy ale bohužel platí, že moc popularity škodí. 27. září 2010 objevil se v týdeníku Mladá Fronta 7 "Sedmička Frýdek-Místek" článek "Ukrajinec šíří ve Frýdku pravoslaví". Tento článek zřejmě některým katolíkům ve Frýdku pořádně hnul žlučí. Ostatně pravoslavné bohoslužby byly katolíkům v pastorační radě při jedné zdejší farnosti již delší dobu v trnem v oku. Když ne nic jiného, tak alespoň zařízení instalované v kostelíku sv. Jošta bylo pro některé osoby z okruhu pastorační rady nepřijatelné. Pastorační rada podle kanonického práva je orgánem z místních věřících, s nímž spolupracuje farář při vytváření farní obce tak, aby byla obec "živým společenstvím věřících". Na základě znalosti situace farnosti se má podílet na vytváření pastoračního programu. Při dnešní stále klesající návštěvnosti katolických bohoslužeb a počtu věřících je asi mnohdy obtížné vybrat z úzkého okruhu lidi ve farnosti ty rozumné a tak se může dostat ke slovu i určitý fundamentalismus. Někteří v pastorační radě se nemohli smířit s ikonostasem a ikonami v koslele sv. Jošta a na schůzích pastorační rady dávali své zášti průchod. "Nesouhlasím se změnou výzdoby kostela (ikony, ikonostas)", zaznělo na pastorační radě za všeobecného souhlasu. Stavitelé toho starého chrámu a minulé generace věřících by se snad museli v hrobě obracet, kdyby věděli, do jakých rukou se dnes rozhodování o chrámu a věcech kolem něj dostalo. Jak by se asi dívali na ty uřvané zpěváky, kytaristy a různá trapná divadélka? A co by řekli na ta kázání bez skutečného obsahu, bez špetky literární formy, řeči o ničem? Dříve býval tento krásný barokní kostel alespoň přes den otevřen, šlo vstoupit a být na chvíli v jiném prostředí, v tichu meditovat, přemýšlet. Dnes je kostel veřejnosti uzavřen a otvírá se pouze na dobu bohoslužeb.

Ikony a ikonostas (ve sv. Joštu přenosná dřevěná stěna s průchody, oddělující prostor u oltáře od lodi, ostatně velmi pěkné zařízení, zhotovené před 85 lety) ve frýdeckém kostelíku sv. Jošta? Jaká hrůza! Jen člověk nerozumný se může divit tomu, že v pravoslavném chrámu je ikonostas a ikony. Dnes jsou takoví, bohužel, i v pastoračních radách.

Za vším je zřejmě také určitá podrážděnost z klesajícího počtu věřících. Proslýchá se, že v poslední době lidé od katolíků dost odcházejí a řady katolických věřících řídnou. Ostatně kostel je, až na ty Vánoce a Velikonoce, spíš prázdný, než zaplněn věřícími. Také se říká, že za záští vůči pravoslaví ve Frýdku je charismatická osoba pravoslavného kněze. S tím lze ostatně souhlasit. Stačí srovnat mše a kázání.

Aby nesnášenlivost, spatřující v odlišnosti zařízení pravoslavného chrámu něco, s čím nelze souhlasit a proti čemu musí řádný katolík ve Frýdku bojovat, mohla uspět, byla do této hry zapojena památkové péče.

Aniž by o tom byl vyrozuměn pravoslavný kněz, provedli katolický farář, zástupce biskupství spolu s dvěma členy pastorační rady 30. 11. 2010 prohlídku kostela sv. Jošta, ke které byli přizváni památkáři z Ostravy a z frýdeckomísteckého magistrátu. "Hodnotný barokní interiér je přeexponován liturgickými předměty", uvádí se v zápise. Dále se vytýká, že ikonostas je ukotven, že na opukové dlažbě jsou koberce. "Z hlediska zájmů státní památkové péče musí být všechny zamýšlené úpravy kulturní památky předem projednány s příslušným orgánem státní památkové péče, což nebylo realizováno", stojí v protokole, který v závěru ukládá opatření, představující odstranění ikonostasu, ikon, koberců atd.

Požádán o radu, vyhledal jsem na příslušných stránkách památkáře, který se celé akce zúčastnil a zavolal mu, abych si nechal blíže vysvětlit význam některých závěrů, např. co ve skutečnosti znamená, to "přeexponování liturgickými předměty". Také nechápu, jak může koberec (ostatně jen na některých místech) poškodit opukovou dlažbu. Stejně tak jsem chtěl vysvětlit, jak si vlastně pan katolický farář, dva jeho pastorační rádci a památkáři představují správnou instalaci ikonostasu, když ten se vznášet ve vzduchu asi nemůže a bez toho minimálního ukotvení by představoval vážné ohrožení zdraví a životů kolem se pohybujích osob. Čtyři matrace, které komise v kostele našla, sloužily o prázdninách pro děti návštěvníků z Ruska, kde není zvyk usedat do kostelních lavic, které tam v chrámech ostatně nejsou a kleká se na zem. To by jim ostatně pravoslavný kněz vysvětlil, kdyby byl k šetření pozván. Stejně jako k čemu se používá ve skříních uložené nádobí (pravoslavný zvyk pohostit po obřadu návštěvníky čajem nebo pečivem). O vysvětlování zde ale nešlo, proto také ten, koho se to týkalo, pozván nebyl.

Duchovní správce zdejší pravoslavné farnosti je ochoten ve všem, bude-li to nutné, ustoupit. Odstraní třeba ikonostas, ikony, koberce atd. Bude autem vozit různé předměty sem a tam. Ale ani to nemusí nakonec stačit, jak jsem pochopil ze slov pracovníka památkové péče, podle něhož propůjčení kostelíka sv. Jošta pravoslavné církvi "nebylo šťastným rozhodnutím".

Rozmanitost se v České republice tradičně nebere jako věc normální, která je přínosem, nýbrž jako věc škodlivá. Jak pak může udivovat, že česká společnost se nenávistně staví k tomu, že by se někde postavila mešita, když katoličtí věřící, a to ti "nejlepší", vybraní do pastorační rady, se takto odmítavě postaví vůči pravoslaví.

Vytisknout