Dojmy z volebního konce týdne

17. 10. 2010 / Miloslav Štěrba

Zatímco Waltr, jeho otec, je mi bližší svojí životní filosofií. Jeho redakční kolega Josef Chuchma dnes pokáral dojetí ze šťastného konce chilských havířů poukazem na pochybnost: "Je to O.K., že jsou venku, ale nezapomeň, kolik lidí, kteří by rovněž zemřít nemuseli, denně předčasně odejde na věčnost -- až vinou hladu, chudoby, mučení nebo třeba lhostejností. Bolestně zkapou, nepovšimnuti nikým."

Básník Pavel Kohout zveřejnil v dnešní MFDNES dopis čínské Excelenci v naší vlasti, aby s ním takto setrval v delším přátelském rozhovoru. Píše o trestu smrti vykonávaném v ČLR veřejně, o obdivuhodné olympiádě, o Liou Siao-poovi, který obdržel Nobelovou cenu míru. Obvykle "kohout plaší smrt", ale český a rakouský spisovatel se našel v popisu časů. Jsou podle něho tři: čas "Byl", čas "Je" a čas "Bude". Dopis je věnován tomu "Byl", různorodému a rozporuplnému v čínském provedení. K Číně, spíše k východnímu "Je" a "Bude", se v tomto listě obvykle vyjadřují i další žurnalisté, které nemusím připomínat. Naučil jsem se za svůj život rychle zapomínat na primitivní a krátkozraké činy všeho druhu, i, když, po pravdě řečeno, v pestrosti těch posledně jmenovaných spočívá rovněž jistá krása našeho pozemského putování.

To dnešní je poznamenáno volbami, kam mnozí z nás vyrazili už v pátek, aby snad nezmeškali výdobytek demokracie a nedali na pesimistická vyjádření o statistické nicotnosti hlasu jednoho volitele. Ale zpátky k novinám. Od novinářů čekám, že budou přicházet s ušlechtilými myšlenkami, spravedlivou nestranností, což je samozřejmě velmi hloupé, neboť jim patří mediální svět a také jejich jest království nebeské. Proč tak soudím? Ve volební den bychom neměli v médiích nalézat od žurnalistů návod koho volit, ani osobní preference novináře. Jednak je známe z dlouhodobého působení, a také je neetické chtít vstoupit do hlasovací meditace člověka s nějakým návodem, jakoby volič sám nebyl schopen najít racionální odpověď. Také zneužití pozice publicisty k volební propagandě by mělo patřit do Kohoutova času "Byl". Skutečně, v Právu má čtenář k dispozici 6 fotografií stejného formátu, šesti různých politiků, jen poněkud přední místo dostal pan prezident. Protože schází info, koho vlastně volil, lze tuto privilegovanost pro Hradního pána pochopit, třebaže i v tomto případě se člověk drží známého "Cogito, ergo sum" (Pochybuji, tedy jsem), již dříve zmíněného novináře Josefa Chuchmy.

Ale mám i jiný příklad z dnešních zmíněných novin. Hle, jak různě pracují v redakcích, jestliže mají referovat o docela nepodstatné události, jakou byla volební účast nejstarší české voličky. Právo tuto informaci přineslo s vyjádřením 107leté Marie Smejkalové z Kroměříže: "Já vím, koho volit. Ještě se nestalo, že bych se voleb nezúčastnila," řekla. Ve zlínské verzi MFDNES se tato marginálie dostala na první stránku, jí patří i jediná fotografie. Pro jistotu ještě jednou otištěná na třetí straně. V den voleb pak na této třetí straně "obdivujeme" eleganci voličky ODS, paní primátorky Ireny Ondrové. Všechny ostatní fotografie dohromady (vč. lídra ČSSD ve Zlíně a senátora Jiřího Čunka ve Vsetíně) zabírají jen zlomek prostoru, který dostala aktuální primátorka za ODS. (Její fotografie je rovněž ve dvou provedeních.). A nejstarší volička v podání zlínské MFDNES? List cituje její slova o "těžkém životě v totalitním státě", "o politiku se stále zajímá", "nedávno se stala čestnou členkou ODS" - "jen s křížkováním kandidátů a vložením lístku do obálky jí musela praneteř pomoci".

Stařence lze určitě pomoci. Ale jak pomoci zlínským novinářům, nevím.

Vytisknout