Brettschneiderův čas

15. 10. 2010 / Pavel Pečínka

Fenomén udavačství vystihl v knize Jak chutná moc Ladislav Mňačko. Líčí člověka, který malý tělesný vzrůst od dětství kompenzoval žalováním. Zažaloval, byl bit, žaloval o tom, byl bit... Mňačko popisuje, jak se človíček, takto formován, vyvinul v kreaturu, jež si nemožnost čelního střetu vykompenzovala perfektně zvládnutou sociální adaptací a kariérním růstem pomocí intrik v jakémkoliv prostředí, od agrární po komunistickou stranu. Spisovatel tyto mechanismy zmapoval dokonale, autor sám léta znal podobného, navenek žoviálního skřeta...

Udavačství v politice má mnoho tváří, snad nejodpornější šlo nalézt za II. světové války v Bělorusku, kde mnozí znepřátelení Bělorusové a Poláci udávali ty druhé nacistům jako údajné partyzány a vyprovokovávali tak krvavé razie, které by sami nedokázali podniknout. Perverzně působí i roku 1939 v Peroutkově ještě vycházející Přítomnosti -- Dnešku přetištěné prohlášení. Pražské gestapo v něm žádá Čechy, aby nepřetěžovali jeho úředníky záplavou podnětů a kontaktovali českou policii. Současné předvolební práskačství, viz například poslední "krajská" aféra Drbal (TOP 09) kontra Adamec (KDU-ČSL), není tak drastické, "jen" některým stranám ubude hlasů. Doufejme, že se po volbách a rozkrytí kauz budou v tisku vláčet jak skuteční korupčníci, tak ti, kteří udávali lživě a schválně v čase, kdy nezbýval čas na obranu.

(Brněnský deník Rovnost, 14.10.2010)

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 15.10. 2010