Proč nebudu volit národní socialisty, ale sociální demokraty

14. 10. 2010 / Štěpán Kotrba

Protože bývalí národní socialisté mezi sociálními demokraty i občanskými demokraty, jak se zjistilo docela nedávno, inklinují daleko více k národně socialistickým řešením, než k řešením občanským nebo sociálním. Stále. Bývalý národní socialista Paroubek (dnes stále ještě ČSSD) napsal ve svém internetovém "časopise" nedávno: "Není vhodné zaměstnávat lidi z jiných kultur, už tu pak zůstanou. Naučí se jazyk, mají děti a je z toho etnický problém..." Radní Janeček (stále ještě ODS) už chce sběrný tábor na okraji Prahy stavět. Národní socialisté v Německu uprostřed hospodářské krize 30. let také preferovali Němce před imigranty. Neschopnost ostatních a lákavý populismus si žádal vyhovět hladovým davům. Pak museli nacisté definovat, kdo je Němec hodný práce a chleba. Pak museli definovat co udělat s těmi, kteří Němci nejsou. Koncentrační tábory a masové hroby u nich stojí jako připomínka německých národně socialistických řešení dodnes po celé Evropě - Terezín v Česku, Mauthausen v Horních Rakousích, Treblinka v Polsku, Osvětim-Auschwitz v Polsku...

Nedávno jsem psal, že nebudu volit sociální demokraty, dokud se za xenofobní výroky o nepřizpůsobivých neomluví. Sociální demokraté se ústy svých autorit nyní před volbami - na programové konferenci i jinde - několikrát a velmi tvrdě od národně socialistických řešení (vyřčeným kýmkoliv a kdekoliv) distancovali. Věřím, že to mysleli vážně. Dokázali tak, že jedna vlaštovka nedělá jaro a jeden kněz netvoří církev. Jeden pučící nacista (v Mostě, Ústí, Karviné či v Praze 5) pak netvoří názor celé strany. Sociálně citlivá, demokraticky prosazovaná a přitom inkluzivní řešení jsou mi blízká. V Británii či Švédsku bych volil nejspíš liberály, v Česku ČSSD. Radikální řešení musí mít schopnost být prosazeno. Verbální radikalismus je provázen stále rostoucí frustrací. Volit KSČM je, díky průměrnému věku jeho členů a mizivé akceschopnosti těch, kterým ještě sedmdesát osm není, hlas už tentokrát ztracený.

Výjimky ale potvrzují pravidlo. Byli by i někteří občanští demokraté, které bych volil, kdyby byli v mém obvodu. Vyznačují se tím, čím například kdysi pražský primátor Koukal. Noblesou a inkluzivností při prosazování vlastních idejí. Hledáním souladných, maximálně nekonfliktních stanovisek. Byli by i někteří křesťanští demokraté, které bych volil, kdyby byli v mém obvodu. Vyznačují se nevtíravou, inkluzivní láskou k bližním - tolerancí k homosexuálům, respektem k nevěřícím a multikulnturní snášenlivostí. Před tváří Krista jsou marxista i teplouš, cikán nebo muslim také dětmi Božími, stejně cennými, jako kněz katolické církve nebo Ratzinger sám. Takovým byl třeba bývalý senátor a šéf litoměřické Diakonie, evangelický farář Bárta. Bohužel už nekandiduje.

Nikdy bych nevolil někoho, kdo ze společnosti vylučuje "ty druhé", ať už na základě jejich (ne)úspěšnosti či (ne)pracovitosti, nebo proto, že nemají tolik dravosti či (ne)přizpůsobivosti. Nikdy bych nevolil někoho, kdo ze společnosti vylučuje nebo upírá práva "těm druhým" na základě národnosti, státní příslušnosti, inteligence či sexuální orientace. Nacismus se zpočátku také projevoval jako národní socialismus... Rasově definovaný národ a jeho exkluzivita přinesla světu miliony mrtvých. Nevolil bych proto Suverenitu Jany Bobošíkové - kvůli podpisu ultrakonzervativní iniciativy DOST, antievropanství a koketérií s ultrapravicí. Nevolil bych poroto Zemanovce - kvůli mocichtivé aroganci a populismu. Nevolil bych Čunkovce-lidovce z KDU-ČSL. Nevolil bych TOP09, protože se vysmívá statisícům lidí, kteří nevytvořili dluhy. Nevolil bych doktrinářské Zelené. Neumím zabít bobra, abych zachránil strom... A neumím preferovat bionaftu či solární elektrárny jen proto, aby někdo vydělal miliardu. Nikdy bych nevolil někoho, kdo ze společnosti vylučuje "ty druhé" jen proto, že nepracují a neplatí daně, ale pobírají sociální dávky. Žít ve společenství znamená, že se dokážeme solidárně postarat o vzdělání dětí, zdraví všech bez rozdílu, spokojené stáří těch, kteří dříve vychovávali nás a starali se o druhé. To, co oni vytvořili, užíváme dodnes. Dodnes jezdíme po mostech, vytvořených "budovateli socialismu". Dodnes pijeme vodu z nádrží, vytvořených "budovateli socialismu". A většina z nás bydlí v domech, vytvořených při "budování socialismu". Neplivejme na minulost, ale poučme se z ní. Vezměme si z ní i pro dnešek to dobré, inspirativní. Svou prací měňme přítomnost, svým příkladem a svými názory tvořme budoucnost. Žijme a nechme žít.

Takto chápu "trvale udržitelnou" politiku. V této zemi chci žít ještě za dvacet let. Chci v ní pracovat. Chci v ní zestárnout a nemít strach. A proto budu v těchto volbách volit ČSSD. Přestože se v ní najdou (stejně jako v jiných stranách) prasata jako poslanec Paroubek, která patří do chlíva, a ne do parlamentu. Sociálním demokratem není Paroubek. Sociálními demokraty jsou pro mne Hašek, Dienstbier, Ludvík, Kohout či Pecina. V Děčíně Foldyna. A stovky dalších, kteří nekradou, ale pracují. Kteří se zajímají o své spoluobčany a nesměřují do Toskánska. Kteří nebrojí proti muslimům, proti cikánům či homosexuálům. Kteří ví, že zprivatizovat nelze ulice, řeky či les. Kteří ví, že krást se nemá a snižování daní nelze provádět donekonečna. Kteří ví, že tím, že daně platíme, přispíváme na budoucí důstojný život nás všech.

15. 09. 2010 Štěpán Kotrba: "Plout s davem" do lágru ZDE

14. 09. 2010 Štěpán Kotrba: ČSSD klesá na úroveň Miroslava Sládka ZDE
08. 09. 2010 Štěpán Kotrba: Hlupáci ve smíchovské ČSSD nic nepochopili... ZDE
06. 09. 2010 Štěpán Kotrba: Fašismus Paroubkovy ČSSD aneb proč už nebudu tuto stranu volit ZDE
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 14.10. 2010