Proč je nutno historii převyprávět, jak se hodí do krámu?

24. 7. 2010

Ač nerad, protože si českého filmu vážím, musím s Vaším článkem "Dnešek a minulost: je v pořádku, když minulosti vnucujeme své vidění světa?" souhlasit. Stává se mi to zřídka, že s Vámi souhlasím, ale stává, píše Jiří Kroc.

Narodil jsem se před válkou, tou velkou a dost si ještě pamatuji - nejen kam jezdila tramvaj. Ale mám pocit, že jsem žil jinde než v Praze, když čtu noviny, zapnu televizi či rádio. Zvláště mne zaujímají "povídky" četných historiků, politologů a analytiků o tom, co bylo, jak to bylo a proč to bylo. Ještě, že si z májovek pamatuji indiánské "Uf".

Nevím, proč je potřeba historii převyprávět a vykládat tak, jak se zrovna hodí do krámu. Je to naivní, téměř dětinské, ale bohužel i oblbujcí. Vždyť, pokud neznám, poctivě, svou historii, nevyznám se ani ve své budoucnosti a opět se budu divit, do jakého chomoutu jsem strčil hlavu.

Pro potěšení příkládám fotografii - Bulhar. Vápenku nemám. Já bydlel ve Vysočanech a tam jezdila patnácka a devatenácka.

Pozn.JČ: Tohle je právě ta kombinace vozů, v níž devítka nejezdila nikdy. Takhle jezdila sedmička, sedmnáctka, třiadvacítka... Tahle fotka musí být asi už z konce šedesátých let nebo ze začátku sedmdesátých let, kdy už dopravní podnik zrušil průvodčí. Velké "S" v čele tramvaje znamená "Samoobsluha" - v tramvaji byla kasička, kam měl cestující vhodit korunu. (Václav Havel kdesi v sedmdesátých letech psal, jak ho "nadpřirozený impuls bytí" nutí, aby korunu do kasičky v tramvaji hodil i v noci, kdy ho nikdo nekontroluje; kupodivu "nadpřirozený impuls bytí" už mu nezabránil velmi sporně - ve svůj prospěch - prodat v devadesátých letech svou půlku Lucerny. Šlo o to, jak o tom psal Jaroslav Plesl v Lidových novinách dne 21. 5.2001 na str.10, že Havel r. 1997 prodal svou polovinu Lucerny státnímu podniku Chemapol za 200 milionů Kč, r. 1999 byla celá Lucerna prodána na volném trhu za 145 milionů Kč, to byla skutečná tržní cena. Plesl se v květnu 2001 zeptal Václav Havla, kdy vytunelované miliony z českého státu vrátí, Havlův mluvčí Špaček odpověděl, že otázka pana prezidenta neinspiruje k odpovědi.)

Původně - i v šedesátých letech - neměly staré tramvaje pantografy, ale starou dobrou kladku. :) Vzpomínáte na text Bohumila Hrabala, o tom, jak průvodčí si strašně chtěla zajet s tramvají, vypadla jí kladka, průvodčí ji šla dozadu za vůz ji nahodit, ale motor zapomněla zapnutý a tramvaj jí ujela, ze Stromovky směrem k Strossmayerově náměstí? To se s pantografy už stát nemůže...

Petr Březina k tomu dodává: Jen malou poznámku k Vašemu postesku nad faktografickou nepřesností současné, zejména filmové a televizní produkce.

Paměť je ošidná. Já jsem studoval v letech 1964-1969 VŠE a bydlel jsem v kolejích na Jarově. Devítka měla rozhodně konečnou Hrdlořezy-Spojovací. Jezdila totiž až ke koleji, která je za Vápenkou. Na Vápence končila sedmička.

Souhlasím ovšem s Vámi, že filmový tvůrce by se měl snažit o maximální historickou přesnost. Daleko víc než tyto detaily mi ale vadí prezentace tehdejšího životního stylu a jednání lidí. Tady dochází k monstrózní mystifikaci a je otázka, zda je to neznalost a lajdáctví nebo záměr. Z toho důvodu se už programově vyhýbám sledování těch děl, která nám pamětníkům sdělují, jak jsme tehdy žili. Např. ze seriálu Vyprávěj jsem z toho důvodu "vystoupil" hned po prvním dílu. Bohužel, generace, která tu dobu neprožila, nemá odkud čerpat informace a televizní obrazovka nedává možnost střetu názorů. Její diskusní pořady jsou zoufale jednostranné až sterilní.

Takže skutečně máte pravdu, že si historie je nám upravována tak, jak si ji příslušný tvůrce či ideolog přeje mít a nám nezbývá než si tiše zanadávat. Kdo by se zabýval takovými prkotinami.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 23.7. 2010