Názory části mladé generace jsou otřesné

22. 7. 2010 / Václav Adam

Vždyť v západních demokratických zemích je mládež naopak orientována spíše doleva. Už v minulosti jsem narážel na různých internetových diskusích (když jsem ještě měl nervy na ně chodit) na řadu extrémních, asociálních pravicových názorů. Myslel jsem si však, že to jsou jen názory malého zlomku obyvatelstva a malé části mládeže (internet používají převážně mladí lidé). Ale ve světle výsledků studentských voleb to vypadá jinak. Zdá se, že česká mládež (z velké části) je opravdu asociální.

Na Facebooku jsem měl v poslední době možnost diskutovat s některými pravicově orientovanými vrstevníky (též se považuji ještě za mladého člověka, byť jsem se dočetl, že už od 27 let člověk stárne a tuto hranici již mám za sebou). A ty jejich názory mi přišly otřesné. Stát považují za neefektivní a zbytečný, vše nejlépe a nejspravedlivěji řídí trh, jakékoliv přerozdělování je považováno za krádež. Mladý muž P. J. (nechci uvádět celé jméno) napsal mimo jiné toto:

"Někde v mém morálním povědomí sídlí myšlenka, že krást je jednoduše špatné. Když jeden člověk okrade jiného, jedná se prostě o zločin. Když řekněme 99% lidí okrade zbývající jedno procento, jde najednou o akt bratrství? Těžko. Představte si, že jdete temnou uličkou a najednou se proti vám vynoří lupič, který řekne "jsem lupič, mám v ruce nůž, dej mi svou peněženku". Buď mu ji dáte, nebo vás pobodá. A teď jiná situace: Jdete opět temnou uličkou a z ničeho nic narazíte na zákonodárce, který řekne "jsem zákonodárce, mám v ruce zákon, podle nějž mi budete dávat dvojnásobek toho co ostatní". A opět máte dvě možnosti -- buď mu ty peníze dáte, nebo skončíte ve vězení. Myslím, že obě situace jsou zcela podobným aktem násilí a slovo krádež tu má své jasné opodstatnění."

Takový je tedy názor pravicového občana na placení daní a na redistribuční funkci veřejných financí. Velká část mladých bere jako samozřejmost "sociální darwinismus", kdy prostě považují za správné a přirozené, že se mají mít dobře jen silní, chytří, schopní se prosadit na trhu.

Ale možná tento názor zastává i ministr financí Kalousek, který v jedné televizní debatě řekl, že vybírání daní je vlastně veřejné násilí. Pravicoví voliči, které jsem poznal na Facebooku, jsou všichni proti progresivní dani. Ale pozor -- při hlubší diskusi zjistíte, že oni jsou ve skutečnosti pro paušální daň, neboli daň z hlavy. A rovnou daň (rovnou sazbu) považují za jakási dočasný kompromis, než se podaří prosadit daň paušální (tj. že každý, žebrák i milionář by platili stejnou absolutní částku, např. 5000 korun). Protože i rovná daň je přerozdělovací (každý platí jinou absolutní částku) a přerozdělování považují za zločin. Oni tedy chtějí nikoliv "kapitalismus západních demokracií", ale kapitalismus 18. a 19. století. Kde se v nich tyto názory berou? Kdo jim je "naočkoval" do hlav?

Vzpomínám si, jak bývalý premiér Topolánek kdysi prohlásil, že mladým je potřeba vyhnat ze hlav komunismus. A skutečně mladí lidé v drtivé většině odmítají komunismus a hodnotí velmi kriticky komunistický režim v Československu před rokem 1989 a považují jej za zločinný. A já souhlasím s tím, že ten režim byl zločinný, vždyť neumožňoval svobodné volby, porušoval lidská práva, trestal své politické oponenty. Ale problém je v tom, že část pravicové mládeže nepovažuje za největší zločin komunismu jeho nedemokratičnost, ale to, že vzal bohatým a dal ostatním.

Co se týče demokracie, pravicovým voličům se nelíbí, že může o nich rozhodovat nějaký zedník nebo prodavačka a hlavně se jim nelíbí, když mají rozhodovat o "jejich penězích". Tak nějak cítím, že značná část pravicové mládeže by uvítala nějakého nového Pinocheta, který by konečně zatočil s těmi komunisty a nepřizpůsobivými.

Kde se to v nich bere? Mladí lidé (většinou) vůbec nechápou pojmy "kapitalismus", "komunismus", "socialismus", "demokracie" a nechápou hlavně jejich historický kontext.

Ono se ani nelze moc divit. Vždyť televize vysílá, co se týče dokumentů, jen antikomunistické filmy, které líčí období 1948-1989, a to většinou tak, že to nepovažuji za úplně objektivní. Pak jsou tu i hrané filmy s antikomunistickou tématikou, Zdivočelá země či seriál Vyprávěj. Mladí lidé dnes samozřejmě už nečtou knihy (až na výjimky), a tak se jim určitě nedostanou do rukou díla Charlese Dickense popisující dravý kapitalismus jeho doby. Nedostanou se jim do ruky ani jiná sociálně kritická díla.

Na druhou stranu jsou tu i mladí levicoví radikálové, ale není jich tolik (nebo nejsou slyšet?), kteří nekriticky obdivují komunistický režim. Mladí byli vždycky radikální, možná namítnete. Ale já se obávám, že se můžeme dočkat i prvků občanské války. Politici už se přestali respektovat, už si neváží toho, že jim demokracie dala možnost se přít a ty debaty se nevyznačují touhou si to s druhým rozdat v argumentech. Místo toho v naší politice nastupuje nenávist, popřípadě touha jen po korytech. Jestliže mladí radikálové zprava i zleva považují své ideové protivníky za zločince, může to vést k tomu, že si ospravedlní násilí proti nim. Ty vajíčkové útoky na mítinky jedné politické strany toho mohly být příznakem.

Ale zpět k tématu, proč je česká mládež tak výrazně pravicová. Určitě zde hraje roli propaganda médií, víme, že většina tištěných médií jsou pravicového zaměření. Možná to jsou i určité podprahové věci, které ani nevnímáme. A taky praktické zkušenosti. Že prostě ty sociálnědemokratické řečičky už v dnešní praxi neplatí.

Já jsem při škole nepracoval, protože jsem z poměrně dobře zaopatřené rodiny. A když jsem pak poznal praxi, některé věci mě nepříjemně překvapily. Možná tedy ti mladí jsou jen "realističtí". Nejsou levicově naivní. Jsou připraveni na boj o své místo na slunci. A v boji na nějaké sociální ohledy není moc prostoru. Nebo někteří mladí ještě nevědí, do čeho jdou, protože praxi ještě nepoznali a jsou pro změnu pravicově naivní. Ale spíše se přikláním k první variantě, mladí si uvědomují, že dneska je to více o ostrých loktech, než o sociálních ohledech. Ale máme se jen přizpůsobovat?

Vzpomněl jsem si v této souvislosti na jeden zážitek ještě z vysoké školy. V hodině anglické konverzace jsme si hráli na soudní porotu (cílem nebylo zlepšit se v právním vědomí, ale v anglické konverzaci samozřejmě), přičemž jsme měli posuzovat hypotetické právní případy.

Naše skupina dostala případ letušky, kterou zaměstnavatel propustil ze zaměstnání z toho důvodu, že po porodu ztloustla a již nebyla tolik atraktivní pro cestující. A letuška se rozhodla podat žalobu a vymáhat odškodnění. Musím říct, že jediný ze skupiny (a asi i z celé třídy), kdo chtěl přiznat propuštěné zaměstnankyni odškodnění, jsem byl já.

Ostatní říkali názory "Vždyť zaměstnavatel si přece může dělat co chce", "Tak neměla ztloustnout", "Kdyby dělala modelku, taky by ji propustili", "Určitě chceš mít jako klient radši hezkou letušku než tlustou". Já se jejich tvrdosti divil. A spolu se mnou i učitel, anglický rodilý mluvčí, který říkal, že je to moc tvrdé, nepřiznat jí žádné odškodnění. A toto byly názory mládeže již v roce 2005.

Vytisknout