Úspěšní musejí mít někoho, komu prodávat!

22. 7. 2010 / Miloš Kaláb

V britském tisku tedy stálo, že důchodci budou obrovskou politickou a ekonomickou silou. "Ekonomickou silou" mohou být ale jen lidé, kteří mají peníze - chudí mohou být pouze "ekonomickou nulou". Určitá malá míra nedostatku může některé lidi motivovat k tomu, aby se snažili ovlivňovat politiku státu. Velká míra nedostatku může vést buď k apatii nebo naopak k agresi. A to by už byl jen krůček k sociálním nepokojům.

Je mi líto, že se moji dřívější kanadští kolegové z let 1966 a 1967 krutě zmýlili v předpokladu, že by pád socialismu mohl znamenat syntézu nejlepších jeho stránek s nejlepšími stránkami kapitalismu. Pohled na Českou republiku ukazuje, že zvítězilo sobectví. Mladí lidé si neuvědomují rčení "všeho do času", které platí téměř neomezeně, co se týká zdraví, výkonnosti i příjmů.

Rovněž si neuvědomují, že "stát" jsou všichni lidé na určitém uzemí, tedy oni sami, jejich spolužáci a kolegové, rodinní příslušníci a "cizí lidé". Nemohou být úspěšní bez těch "druhých lidí", pro něž vyrábějí, které obsluhují, nebo jimž prodávají. Kdyby to neměli v hlavách vykradeno, bylo by v jejich vlastním zájmu, aby se všichni lidé měli dobře, protože by dávali těmto úspěšným ještě více vydělat.

A pohled na "socky" by jim mohl být připomínkou, kam se každý člověk může dostat vinou nejrůznějších okolností (k těžkým zraněním dochází i v těch nejdražších autech, technologický vývoj může vést k bankrotu nejrůznějších výrobců, zločinci si za své oběti často vybírají bohaté atd.), protože nikdo z nás není nezranitelný a to v libovolném ohledu.

Spíš než organizování důchodců a vyhlašování sociálních programů pro důchodce bych očekával, že by se starostmi důchodců zabývaly politické strany a to nejen levicové. Důchodců bude skutečně přibývat a skutečně budou politickou silou. To, že je dnešní vládnoucí politici v České republice považují za obtíž, svědčí o duševní omezenosti těch politiků.

Už jsem se v minulosti vyjádřil několikrát, že lidé z jiných zemí považovali předlistopadové Československo (přes zprávy o potlačování lidských svobod) za stát, kde lidé netrpěli nedostatkem peněz, nedostatkem zdravotní péče, nemožností studovat, ani nebydleli ve slumech, a divili se mi tedy, nač si osobně stěžuji.

Je možné, že lidé v republice na to všechno zapomněli a nedovedou odlišit skutečné nedostatky od zřejmých pozitivních situací? Vaše poznámka, jak byla osmdesátiletá stařenka potěšena tím, že komunisté nevyhráli poslední volby, je poučná. Ukazuje, jak těžko se žije některým starým lidem, ale nevím, zdali to stařenka s politikou myslela upřímně nebo ironicky.

S pozdravem

Miloš Kaláb (jedenaosmdesátník)

Vytisknout