Zánik římské republiky: Poučení pro Davida Petraea a pro Ameriku

21. 7. 2010

Římská republika v podstatě stála před dvěma problémy.

Za prvé, růst římské moci a vznik říše způsobily stres stávajících struktur správy provincií; za druhé, z různých důvodů, o nichž ekonomičtí historici i nadále diskutují, rostly v Římě příjmové nerovnosti, a co hůře, postupně chudli a nakonec byli prakticky odstranění drobní zemědělci, kteří tradičně tvořili páteř římského občanstva i armády, napsal americký bezpečnostní analytik Bernard Finel.

Tyto problémy byly rozpoznány brzy. V roce 133 před Kristem se Tiberius Gracchus z pozice tribuna snažil zavést pozemkové reformy s cílem řešit dvojitý problém mizejícího venkovského rolnictva a následný nedostatek občanů schopných vojenské služby. Jeho úsilí ohrozilo postavení aristokratické elity a nakonec byl zavražděn. O deset let později jeho mladšího bratra potkal za podobných okolností stejný osud.

V době války s Kimbry (113 až 101 před Kristem) hrozba invaze germánských kmenů přinutila Gaia Maria nahradit tradiční římskou armádu občanů-pozemkových vlastníků armádou bezzemků-dobrovolníků, pro které byla vojenská služba kariérou a která byla loajální spíše ke generálovi platícímu účty než ke státu. Mariovy legie porazily Germány, nicméně v důsledku tendence nových dobrovolnických sil být loajální k osobním patronům spíše než ke státním institucím byla do římského státu vnesena nová nestabilita. Tato nestabilita se projevovala vzrůstající rolí populárních generálů v římské politice, včetně několika generálů ochotných skrytě či zjevně hrozit občanskou válkou.

V době prvního triumvirátu v roce 59 před Kristem se římský stát potýkal s těmito základními, navzájem propletenými ekonomickými, politickými a vojenskými výzvami, sedmdesát let bez jakéhokoli systematického řešení. A přesto byl římský stát schopen jednat. K jeho ochrnutí vedla trojí dynamika v kombinaci se špatně navrženými státními institucemi.

Za prvé, uvnitř římského politického organismu existovala malá, ale soudržná skupina šlechticů, která z ideologických důvodů reformě oponovala. Za druhé, dokonce i mezi reformátory existovala značná obava z toho, kdyby bylo někomu dovoleno získat kredit vyřešením problému. Za třetí, existoval poměrně malý počet bohatých šlechticů, z nichž některým se podařilo zprivatizovat veřejné pozemky a nebyli ochotni dovolit jejich redistribuci, i když ze zákona na tyto pozemky fakticky neměli nárok.

Nic z toho neznamená teorii dějin. A rozhodně to není předpověď pro Spojené státy. Ale má určitý smysl uvažovat o strukturálních podobnostech mezi oběma případy. Spojené státy se v jistý okamžik budou muset zabývat celou řadou strukturálních problémů. Z praktického hlediska to bude vyžadovat jisté reformy našich vládních institucí. Zda k těmto reformám dojde v důsledku hluboké krize, politického přizpůsobení, nebo něčeho mezi tím, to zůstává otevřenou otázkou.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Barack Obama a jeho politika
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 21.7. 2010