Dopadly volby špatně?

1. 6. 2010 / Martin Profant

Tyhle volby rozhodly o ledačem. Tak se zdá být například prakticky neodvratitelný zánik Akademie věd. Nikoliv, že by ji vláda rozpočtové odpovědnosti snad zrušila, oh ne, ODS byla vždy kulturní stranou a Schwarzenbergové vždy dbali na zachování tradic, jen ji vyhladoví tak, že podruhé ve dvaceti letech přijdou její vědecká pracoviště o svůj dorost. Jednou to ještě šlo jakžtakž spravit, podruhé by to byl zázrak.

Špatná reforma vysokých škol již dnes vedla k děsivému poklesu kvality, její pokračování, o kterém volby v zásadě rozhodly, změní většinu vysokých škol na hodně podřadná učiliště. Podobně bude pokračovat propad kvality středních škol. Maličkosti, které zajímají jen hrstku intelektuálů? Možná, ale příliš vysoká cena "za sluníčko voleb, které nepřipouštějí další patovou situaci" a báječně prosvětlí hrubě zamlžené politické poměry.

Levice prohrála vyhrané volby. Ztratila třetinu svých voličů a jen dva mandáty ji zachránily před ústavní většinou pravice. Přinejmenším ČSSD si přitom tento výsledek přivodila vlastními chybami. Odevzdala své hlasy druhé straně na stříbrném podnose.

Jsem přesvědčen, že Jiří Paroubek v roli předsedy ČSSD předvedl něco nevídaného, totiž strmý osobnostní růst ve světle ramp, ve kterém obvykle politici jen utrácejí předchozí, pracně vybudovaný osobnostní kapitál. Byl ale od počátku mediálně snadno zranitelný a už v roce 2006 bylo zřejmé, že není možné prolomit negativní mediální obraz jeho osobnosti.

Vsadit na něj jako na téměř výsadní tvář kampaně mohl jen idiot anebo osoba neuvěřitelně servilní a podlézavá. A ovšem reklamní agentura, které jde o peníze, ne o výsledek na trhu, který je z hlediska jejích běžných klientů zcela exotický a bezvýznamný. Dokonce i kolem Miloše Zemana, a to byla tehdy mediálně mnohem působivější osobnost, se -- protože příliš silně polarizoval voliče -- v roce 1998 stavěly dvě sice méně výrazné, ale také mnohem méně polarizující tváře kampaně.

To není technická záležitost, pouhá chyba v kampani. Je to symptom neschopnosti ČSSD vytvářet politické zadání kampaně. Ta strana nedokázala politicky využít poměrně výrazné, ale přitom z hlediska veřejnosti jen latentní pozitivní očekávání, které dost velká část českých intelektuálů spojovala s možnou středolevou vládou. Místo o myšlenky se opírala o výsledky průzkumů veřejného mínění, přebírané zcela alibisticky, a proto bez jakékoliv vlastní interpretace, protože za tu by byl někdo odpovědný. A zase, to není problém Oty Novotného, který pro grémia ČSSD ty údaje připravoval, ale mechanismu politického rozhodování.

Paroubek odešel, ale v jednom z prvních rozhovorů, který dal Bohuslav Sobotka ve své nové funkci, už zase zazněla slova o ohrožených lidech s nízkým a středním vzděláním. Obraz ČSSD jako strany, kterou volí ti dědečkové a babičky, co myslí jen na třicet korun poplatku u lékaře a co nebyli tak dalece schopní spoluvychovávat svá vnoučata, že z nich vyrostli Mádl a Issová, byl pracně a finančně náročně imputován do českého veřejného mínění a pravděpodobně vyhrál pravici volby -- ale co říct, když ho pak jako empirický fakt přebírá předseda sociální demokracie a staví na něm programovou orientaci.

Byl jsem rozhodnut volit ČSSD, ale musím říct, že pražská kandidátka této strany moje rozhodnutí tvrdě testovala. Na prvním místě schopný byrokrat bez politické páteře, na druhém komunální politik, který už jednou ve Sněmovně byl a za čtyři roky tam promluvil snad jednou, to když se projednával návrh státního rozpočtu a on se ptal tehdejšího ministra financí, že v doprovodných materiálech našel opakovaně, kolik činí hrubý domácí produkt, ale nikde kolik činí ten jemný. A na dalším z volitelných míst muž, který byl ministrem v Zemanově vládě a dokonce i z ní byl odvolán pro naprostou neschopnost a skandální chování. Vlastně se mi jako voliči dávalo ostentativně najevo, že podobně jako v roce 2006 i tentokrát je vlastně jedno, kdo bude v poslaneckých lavicích, jen když bude umět zvedat ruku pro vládní návrhy. Podruhé stejná chyba, opoziční politika se bez dobrých poslanců dělat nedá a ČSSD jich bude mít zase jako šafránu, opět z nich ani nedokáže postavit stínovou vládu.

Volby pro levici nedopadly jen špatně, ony dopadly katastroficky. Ale Keller má pravdu, vyjasnily zamlžené poměry. ČSSD je před jasnou alternativou:

Buďto si ČSSD uvědomí svojí spoluodpovědnost za škody, které příští pravicová vláda nejspíše napáchá, a přizná si, že to byla ona, která ji svojí zoufalou neschopností předala vyhrané volby. A pak začne dělat tu parlamentní politiku, ve které bývala dobrá, začne se v zoufalém oslabení prát o každý centimetr půdy, nebude odbývat svojí opoziční roli jen rétorickými vystoupeními pánů Paroubka a Ratha. A zároveň bude zásadním způsobem inovovat svůj program.

Vždyť ještě v roce 2000 měla silné ekologické křídlo a dobré kontakty s aktivisty v této oblasti, mívala slušný kredit i v tématech jako bylo zabraňování vyloučení menšin. Dokonce si umím představit, že tehdejší ČSSD by dokázala přebírat takové zatím naivní impulzy, jaké v letošních volbách přenesla Česká pirátská strana (http://www.ceskapiratskastrana.cz/wiki/volby2010:komplet).

Protože svoboda internetu není vůbec marginální téma, bude to jedno z určujících politik příštího desetiletí.

Anebo se ČSSD zakope, vina se svede na Paroubka a v Lidovém domě se vykoná starý obřad hledání viníků s následným potrestáním nevinných. A přesně podle Kellerova návodu se bude čekat na vítězství, které sociální demokracii spadne za čtyři roky do klína, protože lidé budou už mít dost pravice. Nejkatastrofičtější varianta tohoto scénáře předpokládá, že po těch čtyřech letech nezměněné ČSSD to vítězství do klína opravdu spadne.

Vytisknout