Prahu neosvobodil Stalin, ale řadoví ruští vojáci

19. 5. 2010 / Martin Profant

Prahu neosvobodil Stalin, ale Rudá armáda a ještě přesněji, její vojáci. Stalin neuhořel v tanku na Klárově a nepadl na desítce míst v pražských ulicích. Jistě, nikoliv pod každým pomníčkem padlých rudoarmějců leží v Praze vojáci z Koněvova 1. ukrajinského frontu. Ledaskde to jsou popravení vlasovci -- divný zákrut naší historie, ale dodnes bychom asi pořádně nevěděli, co jim na hrob napsat: "Zrádci, bez kterých by možná Praha skončila jako Varšava"? - přesto bylo těch mrtvých dost.

Svého času natřela skupina mladých aktivistů smíchovský tank narůžovo. Docela se mi líbil a líbil by se mi ještě víc, kdyby ti aktivisté uměli natírat. Opravdu, nezasloužili si ti kluci, kteří v podobné železné rakvi na pásech o kus dál uhořeli, jako připomínku něco jiného, z čeho tak nečišela připravenost zabíjet, ale ozýval by se v tom spíš smutek po zmařené šanci na život v míru, nad smrtí v posledním dni válečných operací jejich sboru?

Jenomže natěrači vzápětí poskytli výklad, který uzavřel otevřenost jejich činu podobným interpretacím. Pečlivě ukázali, co nabízejí: Spousta dobré vůle změnit svět k lepšímu, v tomto případě vypořádat se s nesnesitelnou rozporností novějších českých dějin a radikálním gestem odmítnout ideologickou manipulaci s historií, jak ji provozoval tehdy ještě nedávno minulý režim. A taky jak je ta dobrá vůle beznadějně kontaminovaná sobeckou snaha některých z nich upoutat na sebe pozornost a prosadit se (správně česky "vyčůraností") a jak ta sobecká snaha nebyla nijak korigována v důsledku pitomoučké nevzdělanost všech. Místo odstranění nepřijatelné formy ideologizace dějin proto dokázali leda vyměnit kladná a záporná znamínka, aby to ideologické blbství mohlo dál pokračovat.

Vy vlastně děláte totéž. Jen mi přitom ani nedopřáváte ani tu prchavou radost z pohledu na zabijáckou, arogantní železnou mašinu zesměšněnou růžovým převlečkem. Nevím, co který papaláš řečnil letos na moskevské tribuně, ale pochybuji, že tam někdo vzpomínal na Stalina a nikdo že nevzpomínal na padlé v boji proti nacismu. A i kdyby, nic nebránilo české delegaci, aby řekla novinářům, proč ona tam je a proč tam určitě není.

Aby se minulost mohla stát historií, musí zemřít. Nesmí se změnit v nemrtvou zombii a je úkolem historiků, aby těmto nemrtvým nenechávali prostor k bezvolnému mátožení se podle příkazů jejich dočasných politických páníčků. Aby tento prostor okupovali pro historickou diskusi, která se odehrává pomocí argumentů a s přísným respektem k pramenům. Samozřejmě, ani tato diskuse nikdy nebyla a nebude sine ira et studio. Její žánr však představuje vždy určité odstínění nebezpečí, že lidé nebudou uvažovat o své budoucnosti jinak než jako o přehrávání dávných bojů a nápravě dávných křivd. V konkrétním případě, že současný Rus bude pro Čecha nejdříve bývalý sovětský okupant a pak teprve cokoliv jiného, současný Němec bývalý nácek, každý současný levičák vědomý či nevědomý obnovovatel komunistického totalitárního režimu.

Už ani nevím, kdo první kritizoval českou společnost devatenáctého století jako nemocnou vlastní historií, aniž by citoval původní německou filiaci tohoto bonmotu. Ale byl to určitě Šalda, kdo první razil pro Čechy přesnou a krutou charakteristiku: podučitelská společnost. A právě v podučitelské společnosti je mimořádně výrazné nebezpečí infekce nezvládnutou minulosti a následné proměny politické scény v tanec zombií. Ony jsou přeci minulé činy tak zavazující a proto tak blízké podučitelskému snobismu.

Vážený a milý pane Fabiáne,

další z historických podivností, se kterými se Čech musí vyrovnat, křestní jména se, je-li možno, podle naší mluvnice překládají, omlouvám se Vám, protože jsem s Vámi, i když jen v duchu, naložil jako s příchozím odjinud. Nikoliv snad jako s přivandrovalcem, ale jako s hostem, u kterého tu a tam zdvořile přecházíme výroky, které bychom u domácích komentovali alespoň povytažením obočí. Odpusťte a přijměte mé upřímné ujištění, že příště napíšete zase něco podobně povrchního jako to o moskevské přehlídce, budu Vám při četbě klnout do různých hospodářských zvířat se stejným nasazením jako těm, co pocházejí ze Žižkova, Mariánských Hor, Kardošovy Řečice, Ouholiček, Střížkova či ze Čtyřech černých krav.

S úctou

Váš

Martin Profant

Vytisknout