Pravice a levice

17. 5. 2010 / Boris Cvek

Je to možná poprvé, ale s článkem pana Víta v zásadě souhlasím, píše Boris Cvek.

Je to celé paradoxní situace: mladí lidé jsou pravicoví hujeři a starší lidé představují zapšklou levici. Myslím, že určité pochopení pro "pravicovost" by logicky mělo vyplývat ze stárnutí a pochopení, že svět je krutý a nelze ho mít tak spravedlivý a dokonalý, jak ho chce (nebo by mělo chtít) mládí.

Naopak právě mládí by mělo mít sklon k levicovosti, spravedlnosti, nápravě světa ve jménu ušlechtilých ideálů.

Je možné, že to, co objevuje a zároveň na sobě ukazuje pan Vít, není jenom specifikum české postnormalizační společnosti, ve které "levice" je dost smíšena a pošpiněna tesknotou po normalizačních jistotách a pravice zase pokračováním cynismu komunistických zlodějů a lhářů.

Možná jde o hlubší krizi pojmů "pravice" a "levice" na celém Západě a o otázku, o jakém to ideálním světě může mládež snít - má to být znovu a znovu ten svět sociální spravedlnosti, který byl reakcí na divoký kapitalismus 19. století, kdy děti vymetaly komíny a neexistovala omezená pracovní doba?

Na druhé straně: jak mohou staří lidé mít pochopení pro pravici, když místo tvrdé kapitalistické zodpovědnosti (stojící na tom, že nezdravé podnikání vede ke krachu) ti, kdo mohou za globální ekonomickou krizi nenesou žádnou odpovědnost a jen jim tuční zisky.

Pokud vím, pro mladé lidi je na TOP 09 přitažlivý zejména Karel Schwarzenberg, který mnohokrát dříve vyjádřil své sympatie k rakouské sociální demokracii a který dnes představuje nejideologičtější pravici v naší zemi.

Možná Schwarzenberg může být pro mladého člověka určitým důležitým ideálem návratu určité ušlechtilé autority, tradice, světa nezotročeného moderní průmyslovou civilizací, jejíž ekologické řádění nad námi dnes visí jako nad světem visela hrozba jaderné války před pár desítkami let.

V tom ohledu je velká škoda, že Schwarzenberg nezůstal u Zelených. A stejně tak je velká škoda, že se Zeleným nedaří oslovit voliče (včetně mne) a že po svém vstupu do Sněmovny ukázali několika fraškami, že tam nemají co dělat.

K člověku pak smutně doléhá hlas Václava Havla, varujícího před likvidací půdy v Česku novou a novou, nesmyslnou zástavbou, hlas volajícího na poušti, na které velké strany, zastupující mentalitu obyvatel, zatím ani nezačaly zrát ke "cameronovskému" obratu či k myšlení současného londýnského primátora, zvoleného za starobylou a přece nakonec progresivní stranu britských toryů.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 17.5. 2010