Golgo má - bohužel - pravdu

19. 5. 2010 / Jan Čulík

Přicházejí četné reakce, které přesvědčivě potvrzují, že analýza postojů mnohých Čechů od Fabiana Golga je přesná. Jedním z nich je například tento anonymní příspěvek, který, ač zdvořile napsaný, potvrzuje všechny stereotypy. Je to až legrační:

Pro pana Golga:

Reaguji na článek "Buď s námi, nebo proti nám..."

Pane Golgo, někde jsem slyšel, že místní je ten, komu se tam, kde bydlí, narodila babička. Obávám se, že je to do určité míry Váš případ. Češtinu sice ovládáte velmi dobře, nicméně opravdu pochopit náš národ se Vám doopravdy asi nikdy nepodaří, stejně jako mně třeba anglický nebo brazilský (lze-li mluvit v případě tak lidnatého státu o národu).

Možná by Vám pomohlo odstěhovat se z Prahy, aspoň 150 km, nejlépe na vesnici, a zkusit se tam žít a živit se prací - ale ne dva týdny nebo měsíce. Můžete si o sobě myslet cokoliv, ale svůj stín nepřekročíte. Mimochodem, p. Čulík částečně prozřel při jízdě vlakem při diskusi s paní z Vyškova.

Citoval jste p. Gabala - obávám se, že jeho názor na kategorizaci cizinců našimi lidmi odráží spíše jeho postoje; třeba považovat Slováky za cizince dost dobře nelze ;-) . Dále píšete, že "Názor objektivního pozorovatele, který nemá vazby na místní prostředí, je daleko jasnější než názor místního člověka". To je samozřejmě nesmysl. Není žádný objektivní pozorovatel - každý odněkud pochází a pro někoho pracuje. Onen názor tedy pouze vyjadřuje míru konformity daného prostředí se představami, zkušenostmi či úkoly daného pozorovatele.

Zajímavá je otázka našeho "rasismu" či "xenofobie". Je dobré si uvědomit, že speciálně u rasismu u nás vůbec nechápeme, o co jde. Tedy že by někomu byla třeba na základě barvy pleti byla zcela oficiálně upírána práva přiznaná jiným. Například jezdit některými autobusy, navštěvovat školy, ucházet se o zaměstnání - přitom spousta obyvatel USA si toto pamatuje z osobní zkušenosti. Toto u nás nikdy nikdy nebylo, snad před rokem 1000. Speciálně ne za minulého režimu - pokud by se objevily byť jen náznaky rasismu, šli by protagonisté okamžitě za mříže (mimochodem, poměry za ck Rakouska ukazuje Hašek, číšník černoch Kristián ani jeho tatínek rozhodně rasismem netrpěli, viz Švejkovy příhody v Királyhidě).

Česká společnost byla za normalizace silně odříznuta od vnějšího světa, ale je opravdu zajímavé, jak tyto izolované stereotypy v dosud izolovaném jazykovém prostředí přežívají s neztenčenou silou dodneška. (Jak je například možné, že jsou lidé pořád překvapování, že vnější svět si myslí, že ČR je ve "východní Evropě", ačkoliv Češi se považují za "Středoevropany", jak to, že si myslí, že v ČR vládl před r. 1989 "socialismus", když tam nevládla žádná sociálnědemokratická strana, přestože si všichni ve vnějším světě myslí, že tam vládl komunistický režim, atd., atd. Je samozřejmě nutné tyto stereotypy respektovat a vědět o nich; zjišťovat je a ptát se na důvody, proč lidé tyto názory, tak brutálně se odlišující od skutečnosti, zastávají. Je to nesmírně zajímavé - pro mě je jednou z nejděsivějších a nejvarovnějších zkušeností to, jak příslušníci různých evropských národů navzdory tomu, že máme dnes prý společnou Evropskou unii, mají jsou dosud stále obětí nejrůznějších domácích stereotypů. Máme v současnosti v Glasgow na univerzitě množství studentů z Polska - jejich národní [nacionalistické či mužsko-šovinistické] nesmysly ["Jsem muž, a tak je mou odpovědností o všem rozhodovat"] se jasně projevují v jejich písemných zkouškách - prostě nebyly konfrontovány s vnějším světem...)

Výše zmíněný anonymní autor je vzornou ukázkou myšlení, uzavřeného do krabice:

  • kdo odněkud nepochází, nemůže tomu prostředí nikdy porozumět
  • "Nikdo není nezávislý". To je další nepřesvědčivý stereotyp, který omílá "pravice" v ČR už od devadesátých let. Toto je ve skutečnosti marxistický argument: "vše závisí na ekonomické a politické nadstavbě, objektivita neexistuje". Zcela cíleně se česká "pravice" pokouší vytvořit dojem, že zkorumpovanost a zaujatost je charakteristickým rysem lidství, takže oni, bolševičtí pohrobci, nemusejí mít pocit viny, když propadají mafiánským praktikám a korupci. Ve skutečnosti tomu tak není. Objektivita a nestrannost existuje. Ve světě jsou toho miliony příkladů. Lidé si většinou na své nestrannosti zakládají a považují ji za nejdůležitější rys své osobnosti - určitě mezinárodní novináři a univerzitní vědci. Pokud by totiž vyšlo najevo, že jsou zaujatí, nebo že podporují nějakou mafii, nikdo by je nebral vážně. V ČR ovšem většinou mafiáni šíří představu, že nestrannost neexistuje, nebo to není hodnota...
  • cizinec Čulík částečně prozřel při rozhovoru s paní z Vyškova (není tomu tak, Čulík ví, že lidé v ČR mají nejrůznější názory, to, že publikujeme určitý názor v BL, přece neznamená, že s ním nutně souhlasíme, ale respektujeme ho)
  • Slováci jsou stejní jako Češi
  • V ČR absolutně není rasismus (zeptejte se na to kteréhokoliv černocha, žijícího v Praze, o Romech nemluvě. Zrovna minulý měsíc jsem byl svědkem toho, jak univerzitní kolegové, kteří adoptovali dvě romské holčičky, mají neřešitelný problém. Děti jsou v domácím předškolním prostředí naprosto v pohodě, ale starší z nich půjde na podzim do první třídy, a těžký rasismus ze školního prostředí neodvratně hrozí - rodiče vůbec nevědí, jak adoptovanou dceru psychicky připravit na tento útlak, k němuž v důsledku její barvy kůže nutně dojde.)

Jiný autor nám tuhle zase napsal, jak Němci měli za první republiky v Československu veškerá práva, a "jediným problémem bylo, že jim vadilo, že už nejsou privilegovanými občany, jakými byli za Rakousko-Uherska". Skutečně? Potíž je, že to pisatel ví jen z českých zdrojů. Zeptal se někdy těch Němců?

Problémem je naprostá neschopnost postavit se do bot jiného a zauvažovat, jak by vypadal pohled na svět z jeho hlediska.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 19.5. 2010