S korupcí je prostě potíž...

19. 5. 2010 / Ladislav Žák

Včerejší společný seminář Masarykovy demokratické akademie, Evropského hnutí v České republice a družstva FONTES RERUM na téma Poradíme si s korupcí? poměrně jednoznačně ukázal nejen svým obsahem, ale i samotným průběhem, že to poradění si bude ještě nějakou chvíli trvat. V svých úvodních vystoupeních sice odpověděli jak Martin Linhart -- ředitel bezpečnostního odboru MV ČR, tak David Ondračka - ředitel Transparency International - Česká republika, tak i Oldřich Kužílek zastupující o.p.s. Otevřená společnost - projekt Otevřete.cz na předem v pozvánce avizované otázky jako Co je obsahem "protikorupčního balíčku" ministra vnitra?, Jaké jsou zahraniční zkušenosti s institutem korunního svědka či spolupracujícího obviněného?, Na které úrovni veřejné správy je korupce nejčastější? nebo Mají u nás občané svobodný přístup k informacím o veřejných zakázkách? , ale následující průběh diskuse ukázal, že je toho kolem korupce stále více nejasného a nepojmenovaného, než je vůbec zdrávo.

Seminář především ukázal to, že korupce je všestranně in. A to nejen v tom smyslu, že nám velmi otravuje život a těžce poškozuje tvorbu skutečných hodnot, ale i vtom smyslu, že boj s ní se stal módou a jedním z hitů vrcholící předvolební kampaně. Proti korupci tak bojují nejen politické strany, ale i podnikatelé a v neposlední řadě i občané a občanská sdružení. Za boj s korupcí je dnes prohlašován jakýkoliv spor občanských sdružení nebo politické opozice s nejrůznějšími správními i politickými rozhodnutími. Z boje s korupcí se prostě stává kampaň se vším všudy. Bohužel, jak už to takových kampaní bývá, přináší to více škody než užitku. Především taková kampaň vzbuzuje vášně a vyvolává tendence k rychlým a snadným řešením. Shodou okolností byl právě včera přijat v Poslanecké sněmovně protikorupční balíček předložený ministrem Pecinou, ale zvýšení pravomocí policie je jenom jedním z kamínků celé mozaiky, ze které se musí postupně složit úplně jiná společenská atmosféra ve vztahu ke korupci. A to chce čas a hlavně vědomí, že součástí společnosti, kterou tak rádi označujeme za zkorumpovanou, jsme my a zase my a skoro nikdo jiný.

Musíme se ptát sami sebe, zda společenské vztahy a vzájemná důvěra, které jsme si zde sami mezi sebou v posledních letech vytvořili, jsou schopny odolávat pokušení rychlého zbohatnutí z veřejných prostředků. Jsme skutečně schopni stát pevně za tím, že jsou i jiné hodnoty než ty, které se dají koupit?!? Žádná represe, žádní super policisté, prokurátoři, soudci, ba ani žalářníci a kati nedokázali nikdy v lidských dějinách zvítězit nad společenským vědomím nebo chcete-li morální atmosférou. Nechci být skeptik, ale řekl bych, že u nás dlouhodobě vítězí názor, že někoho o něco ošulit nebo si někde nějak pomoci není až tak špatné, zejména když jde o společné, které je přece skoro jako cizí nebo dokonce ničí a z toho přece krev neteče. Korupce je vážný společenský problém, ale doposud převládající představa, že ji lze vyřešit jaksi bez nás, institucionálně, na základě jakéhosi mandátu, je hluboce mylná. Společnost se nemůže změnit, když se nezměníme my sami. Neznamená to, že bychom měli rezignovat na takové samozřejmé institucionální předpoklady dobrého vládnutí, jako je depolitizace a stabilizace státní a veřejné správy, včetně takových vrcholných orgánů jako jsou NKÚ nebo ÚOHS, nebo odstraňování zbytečných mezičlánků mezi objednavatelem a zhotovitelem ve veřejných výběrových řízeních nebo striktní omezení outsourcingu ve veřejném sektoru. Jde jen o to, abychom si uvědomili, že ten nepěkný obraz, který tak často ošklivě komentujeme a ukazujeme přitom zuřivě kolem sebe, obsahuje a zachycuje i nás samotné. Je velmi důležité, abychom si to neustále připomínali a nesnažili se hydře nebo sani korupce utnout najednou všechny hlavy a údy, protože by se nám mohlo snadno stát, že potom nic neuvidíme a neměli bychom čím ukazovat...

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 19.5. 2010