Politik by měl být zodpovědný hlavně svým voličům, nikoliv mocenským zájmům

11. 5. 2010 / Daniel Veselý

Reakce na článek pana Marčíka "Politik má právo činit rozhodnutí proti přání veřejnosti".

Uvědomuji si, že titul článku je tak trochu oxymoron, protože si nedokážu představit, že by někoho, kdo vstoupí do politiky nakonec nesemlely komunální nebo vyšší mocenské zájmy. Také se mimochodem domnívám, že u nás neexistují skutečné levicové strany, neb jak ČSSD, tak KSČM vykazují maligní symptomy pravicových partají -- korupci, lobbing, klientelismus, elitářství a konečně i obecnou ignoraci voličstva. U nás dle mého soudu neexistuje opravdová levice -- myšleno na politické úrovni.

Krátce k textu pana Maršíka: Výslovně jsem nenapsal, že by Karel Hvížďala svým výrokem "obhajoval diktaturu", nýbrž že se u konkrétního výroku projevil jako "zastánce diktátorského myšlení." Cítím zde zřejmý sémantický posun. Nemyslím si, že by osoba zastávající diktátorské myšlení musela nutně hájit diktaturu; alespoň vědomě ne. Ono nevědomí, potlačení vědomí či autocenzura jsou právě oněmi modelovými příklady, kdy uhlazený žurnalista blazeovanou posunčinou odsuzuje zločiny těch druhých a ignoruje či bagatelizuje ty páchané i jeho jménem.

Nevím, jak pan Maršík, ale já jsem na podobné výroky háklivý, zvláště pak, když je autoři jako KH pravidelně přikrmují v dalších svých textech, jež považuji za naprosto sterilní, poplatné a neškodné. Vadí mi dinosauří myšlení takovýchto lidí, kteří hrají v názorové přítomnosti prim, jelikož obhajují nynější systém (euroamerickou civilizaci), kterou já osobně považuji za zhoubnou a hluboce zločinnou, neboť nemůžeme oddělit relativně demokratické a pluralitní prostředí panující v jejích hranicích od inferna jí rozpoutaného a zuřícího vně jejích hranic, tedy v kráterech a na spáleništích globálního Jihu.

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 11.5. 2010