Ekonomie s rozletem básníka

16. 4. 2010 / Pavel Urban

Zahraniční statistiky ovšem v československých korunách nepočítaly. Takže chceme-li srovnávat, a to Karel Dolejší ve svém původním článku udělal, pak musíme mít nějaký převodní koeficient, nějaký kurz; a na něm záleží, jaké výsledky nám vyjdou. To ostatně zcela správně uvedl ve svém článku i sám František Nevařil. (Poznámka redakce: Také autorem článku Zdivočelá země je František Nevařil, nikoliv Karel Dolejší.)

Přitom uvedl dva kurzy : "reálný kurz", podle jeho tvrzení 10 Kč za dolar, a "tržní cenu" 15 Kč/dolar v roce 1989. Co je to "reálný kurz", to nevím. Předpokládám, že má jít o paritu kupní síly obou měn. Těch 10 Kčs se mi zdá hodně málo. Ale nemám po ruce údaje, kterými bych to mohl vyvrátit.

Tržní cena (kurz) je ovšem něco jiného. Tuto cenu určuje pouze trh, je to cena, za kterou se skutečně kupuje a prodává. Logicky jsem tedy po panu Nevařilovi chtěl, aby doložil, na jakém trhu se koruna za tuto cenu skutečně prodávala a kupovala. A pan Nevařil mi odpověděl ... popisem tvorby administrativně stanovené ceny. Je hezké, že tato cena vycházela ze spolehlivých údajů. Ale to nemá s definicí tržnosti co dělat.

Připomíná mi to profesora přírodopisu, který na exkurzi v ZOO popisuje studentům šakala a ukazuje přitom do tygří klece. Na případné námitky odpoví, že tenhle (šakal ?) je lepší lovec...

Užívá-li někdo takovéto terminologické volnosti blížící se volnosti básníků, pak může mít i pravdu. Ale jak to poznat, když není jisté, o čem vlastně mluví nebo píše ? Tedy, pokud chceme vycházet z fakt a ne z pocitů. Nemluvě o tom, že člověk, kterého nevyhodili z ekonomické fakulty -- byť komunistické -- sice může mít k trhu odmítavý vztah, rozhodně by ale měl vědět, co to ten trh vlastně je.

S korunou se v dobách tzv. "komunistického režimu" nedalo legálně obchodovat, takže tržní cena přímo neexistovala. Lze ji nicméně odvodit nepřímo, z nákladů, které byli ochotni správci tehdejší ekonomiky zaplatit za jednotku tvrdé měny. Pan Nevařil má pravdu, že příklad vyvážených škodovek byl ve své době krajní mezí. Sám jsem se o něm dozvěděl ze srovnání, na jehož druhé straně stály jisté české lázně, které "vyráběly" marku za čtyři koruny. Pokud bychom to zprůměrovali (nechme stranou, že jde pořád o velmi malý vzorek, o váze nemluvě), pak se skutečně dostaneme kamsi do blízkosti těch 15 Kčs. Jenže to je zase nepochopení trhu. Považujeme-li nabídku za fixní (což v tomto případě můžeme, Československo jako zákazník světové trhy moc ovlivnit nemohlo), pak je tržní cena dána ochotou kupujícího zaplatit za to, co se nedá sehnat v dostatečném množství levněji. Kdyby dolar za těch čtyřicet korun nestál, byli by šéfové československé ekonomiky zastavili vývoz škodovek jako ztrátovou záležitost a prodávali je na mnohem ziskovějším domácím trhu. Zájem byl.

Samozřejmě je možné, že tu existovaly i jiné, vyšší výhody, které opravňovaly i ztrátový obchod. Třeba kdybychom nevyváželi osobní auta, nejezdili by valutoví cizinci do československých lázní. Škoda, že se pan Nevařil nechce hrabat v osobním archívu. Tyto souvislosti mi nejsou zdaleka tak zřejmé, jako v případě československého uranu a sovětské ropy.

Je ovšem možné, že výše uvedené není polemikou s Františkem Nevařilem, který "se výhradně a výslovně omezil na hodnocení domácího vývoje v čase... nehledě na to, že získat nějaké relevantní údaje o vývoji národních jmění v západních státech je v podstatě nemožné", nýbrž s neznámým hackerem, který do jeho článku ve Zvědavci propašoval "z tohoto hlediska nesmyslný" odstavec :

"Ekonomickou úrovní se ČSR ve výchozím roce 1948 pohybovala na 17. až 18. místě mezi státy světa. Pokud pomineme mimořádné důvody postupného extrémního zbohatnutí řady ropných států, pak si toto pořadí v zásadě zachovala až do konce osmdesátých let, i když nám už na paty více než dříve šlapala nejen řada dříve okrajových ekonomik západní Evropy, ale tehdy třeba i Maďarsko (ze zemí RVHP nás ekonomickou úrovní předstihovala jen bývalá NDR). Je pravda, že při přepočtu hrubého domácího produktu reálným kurzem okolo 10 Kčs za USD jsme na konci tohoto období nominálně representovali na obyvatele bohužel jen asi 1/3 úrovně Rakouska. To však samozřejmě odvisí právě od použité 'reálné` parity kurzů měn - pokud bychom např. provedli korekcí zpětnou aproximací propočtů provedených Eurostatem (Statistickým úřadem Evropské unie) podle nichž USD v roce 1996 a to předchozí sedmileté české hyperinflaci pořád ještě odpovídal paritě necelých 12 Kč - pak bychom se pokud jde o samotnou ČR rakouské úrovni už tehdy dokonce blížili. A konečně kdybychom po celou dobu z českých prostředků nekryli zmíněné výdaje Slovenska (za celé poválečné období to představuje českou 'ztrátu` nejméně 100 mld. USD), pak v téže době by ČR bezesporu patřila mezi ty nejbohatší země na světě."

Co se týče "vlády lidu", prý se dobývám do otevřených dveří. "Zejména když straší[m], že ,lid by si s případně vraceným majetkem neviděl stejně rady'. Jak to, když si s ním věděl rady oněch 40 let, kdy ho dokázal tak významně rozmnožit a fungovat bez dluhů."

Opravdu ? Tak lid v oněch 40 letech rozhodoval o strategii podniků, o obsazování míst ředitelů, o tom, kolik škodovek se vyveze a kolik jich zůstane českým řidičům atd. atd. ? To je novina, kterou jsem se nedočetl ani v obou Nevařilových článcích. Nebo lid alespoň rozhodoval o politicích, kteří řídili stát ? To sám Nevařil přímo popřel. Po přečtení obou článků jsem měl dojem, že -- podle autora -- jsou noví páni mnohem horší správci veřejného majetku než ti předlistopadoví. Lid sám však nevládl ani tehdy, ani nevl

ádne dnes. A ejhle, ono je to jinak! V době tzv. "komunistického režimu" lid vládnul. Tak tomuhle nerozumím už vůbec. Že by byli bývali měli pravdu amatérští jazykovědci definující lid jako synonymum nomenklatury KSČ ? Pak by ovšem neústavnost dnešního režimu byla mimo diskusi. Na jakou klec pan profesor ukazuje zde ?

Vytisknout