Amerika, Rusko, Kyrgyzstán -- seřaď dle důležitosti!

15. 4. 2010 / Lucie Hromková

Kolaps ekonomiky byl na počátku devadesátých let obrovský a byly přijímány opravdu tvrdé reformy, které měly vést ke zvýšení ekonomického růstu. Akajev, zatímco byl mezinárodními institucemi za prováděné reformy chválen a země jako první z post-sovětských republik vstoupila do WTO, však zároveň také usiloval o vlastní ekonomický profit. V této oblasti se mu, na rozdíl od růstu ekonomiky Kyrgyzstánu, či na její úkor, opravdu dařilo. Jak se začaly ozývat první hlasy protestů proti stále většímu klientelismu, nepotismu a korupci ze strany prezidenta, uchyloval se stále častěji k využívání moci. S rostoucí kritikou, které bylo nutno čelit, pak Akajev ukrajoval z pravomocí svým souputníkům, až se nakonec uchýlil k porušování lidských práv a likvidaci opozice.

Za rozhodující moment v jeho opravdu dlouhé kariéře, jež měla na začátku osvěžující nádech politického a ekonomického liberalismu, lze považovat události ve vesnici Aksy v roce 2002. Při protivládní demonstraci -- protestu proti neoprávněnému obvinění Azimbeka Beknazarova, dnes významné osobnosti prozatímní vlády -- zde bylo zabito šest demonstrantů poté, co do davu začala střílet místní policie. Kurmanbek Bakijev, později prezident země, byl v roce 2002 předsedou vlády, který byl pod tlakem rozhněvané společnosti a šířících se protestů donucen z funkce odstoupit.

Dle Beknazarova a nezávislého soudu, který vydal své stanovisko v roce 2007, to byl právě Bakijev, kdo vydal rozkaz k zásahu proti demonstrantům. Dodnes však nebylo žádným způsobem vymoženo právo. Demonstrace v Aksy se později zdála být spouštěcím mechanismem protivládních nálad, které vyústily v revoluci a vyhnání prezidenta Akajeva ze země v roce 2005.

Otázka této, tzv. tulipánové revoluce je však dosti komplikovaná. Regionalismus, který rozděluje zemi a politická podpora, která kopíruje klanové struktury a mnohdy i etnické linie, ovlivnily do značné míry provedení revoluce a hlavně následné převzetí moci právě Kurmanbekem Bakijevem, který pochází z jižní části země.

Jestliže bezprostředně po tulipánové revoluci se země radovala, a to zejména její jižní část, která konečně získala vysněné zastoupení v politických strukturách, už o pár měsíců později vše naznačovalo, že Bakijev nebude tak úplně tou očekávanou změnou. Naopak. Jeho politika se již brzy omezila pouze na protikorupční propagandu, která však z jeho úst vyznívala až téměř tragikomicky. Neexistoval žádný jiný koncept, který by Bakijev svému lidu v průběhu své vlády představil.

Zatímco úspěšně zvyšoval své pravomoci, osobní ekonomický zisk a zastoupení své rodiny ve vysokých funkcích, rostly i protesty opozice a prostých lidí, kteří se v zemi, jejíž ekonomický růst se během Bakijevovy vlády ještě snížil, dožadovali svých základních práv. Bakijevovi se podařilo se provést ústavní reformy a například upravit volební systém, přes který se v posledních parlamentních volbách v podstatě nemohla dostat žádná z opozičních stran. O manipulacích s volebními výsledky nemluvě.

V roce 2009 byl opět zvolen prezidentem a to už se zvedla velká nevole stran důležitých "demokracií" světa. Kde získal prezident finance na masivní kampaň před volbami v roce 2009 a jakým způsobem se mu podařilo výsledky ovlivnit, to už teď nejsou největší záhady politických kruhů kyrgyzských.

Nutné je připomenout, že kyrgyzská opozice se v období prezidentských voleb 2009 projevila jako velmi nekonzistentní skupina a mnozí z odborníků, kteří se kyrgyzskou politickou scénou zabývají, prorokovali, že bude ještě hodně dlouho trvat, než dojde ke k jakýmkoliv masivním protestům (či až revoluci) organizovaných opozicí.

Teď jsme tedy šokováni a zajímá nás, jak se kyrgyzské opozici podařilo vymanit z prezidentských kleští a zvrátit tak rychle politický vývoj ze dne na den?

A tady se dostáváme k Americe a Rusku. Ano. Až tady. Udělejme si test. Vezměte libovolné noviny z posledního týdne, libovolný deník, libovolné televizní noviny a řekněte, co se vlastně dozvíte o situaci v Kyrgyzstánu? Tvrdím, že zhruba v jedné třetině (ne později) informace, která je vám o situaci v zemi servírována, se debata stáhne k otázce ruské či americké základny v zemi, jejich geopolitickém významu a možnému navázání USA či RF na prozatímní vládu Rozy Otunbajevové. Opravdu je velmi těžké dozvědět se něco o tom, k čemu v Kyrgyzstánu vlastně došlo a co takovému vývoji předcházelo.

Tato země se zmítá již od roku 1991 v ekonomické propasti, rozdíly mezi společenskými vrstvami jsou obrovské (pokud se dá vůbec hovořit o více než dvou společenských třídách), etnické neshody ve společnosti jsou vyvolány nejen ekonomickou krizí, ale jsou také podporovány politiky, kteří nacionalismu využívají k sebepropagaci.

Stát se od roku 1991 potácí v situaci, kdy není v podstatě schopen fungovat jako samostatná nezávislá jednotka, minimálně z pohledu ekonomické závislosti. Neschopnost vlády vyjednat v posledních dvou letech alespoň dodávky energie jsou zarážející. Každý den dochází k odstávkám elektřiny, začátek topné sezóny v loňském roce byl zoufale posunut na zazší termín.

Jedinou komoditou země je voda, o kterou se Kyrgyzstán neustále přetahuje s Uzbekistánem. Ten potřebuje vodu pro svá bavlníková pole, a zatímco Kyrgyzstán se rozhodl přehradit řeku Naryn a postavit zde obrovskou vodní elektrárnu, Uzbekistán zvýšil cenu plynu, který je tolik potřebný minimálně pro kyrgyzské domácnosti v tuhé zimě. Neshody obou zemí negativně ovlivňují život lidí na lokální úrovni, na uzbecko-kyrgyzské hranici a zhoršují už tak křehké vztahy mezi místními etniky.

Zvýšení cen energií o 200% je udáváno jako hlavní problém, který vyburcoval kyrgyzskou společnost k demonstracím, které se odehrály 7. dubna. Ještě je brzy na to, abychom analyzovali situaci, která je stále v horečném vývoji. Již teď však lze hovořit o tom, že ani opozice sama si minulou středu neuvědomila, jak rychle se jí může podařit svrhnout prezidenta, sama Otunbajevová to několikrát přiznala.

Velký rozdíl mezi tulipánovou a touto revolucí lze nalézt také v tom, že tato byla opravdu více spontánní a vzešla z vůle lidu, nebyla organizována opozicí jako ta v roce 2005.

Zdejší opoziční lídři byli den před hlavními nepokoji zatčeni, takže je patrné, že nepokoje opravdu vzešly z nespokojenosti společnosti samotné. Lidé v Kyrgyzstánu mají neobvyklý smysl pro potírání bezpráví, v podstatě jim ani nic jiného nezbývá, když uvážíme podmínky, ve kterých žijí.

Z mého pohledu se jedná o poměrně aktivní občanskou společnost. O to horší je, když neschopná a nejednotná opozice využije masu nespokojených lidí proti vládnoucí elitě a poté, co získá moc, opět nevěnuje pozornost problémům, kvůli kterým lidé opravdu do ulic vyšli a kvůli kterým svou důvěru v opozici vložili.

Takto byla zakončena předchozí tulipánová revoluce a můžeme jen doufat, že to nebude případ i té současné. Ta navíc zdaleka neskončila převzetím moci. Bakijev neustále straší svou podporou, které se těší v domácím prostředí na jihu země. Jestliže v minulosti sledoval nějakou specifickou politiku, byla to subvence jižních, mnohdy i uzbeckých elit, které jsou nyní patrně ochotny mu podporu vrátit.

Když vezmeme v úvahu rozdělení země na jižní a severní část, které je dáno např.: přírodními podmínkami, kulturními podmínkami (náboženství, jazyk), klanovým či etnickým rozdělením, je opravdu otázkou, do jaké míry bude Bakijev schopen toto rozdělení národa politicky využít k svému prospěchu.

Akajev před pěti lety mohl uprchnout, neboť neměl na rukou krev téměř stovky lidí, kteří by byli zabiti na jeho rozkaz. Bakijev však krev na rukou má a je evidentní, že žádná země, jakkoliv kromě Ruska nikdo prozatímní vládu neuznal, nenabídne azyl takovému autoritářskému lídrovi, který sám přiznal, že rozkaz střílet do davu demonstrantů opravdu vydal.

Proto taky Bakijev pravděpodobně zůstal na jihu a neupláchl třeba do Ruska, které tak ochotně před pěti lety nabídlo azyl Akajevovi. Nyní mu prozatímní vláda dala nabídku bezpečnostních záruk za cenu opuštění země. Těžko říci, jak se Bakijev rozhodne, jisté však je, že jeho poslední shromáždění, které se uskutečnilo v Jalal Abadu na jihu země, si nezískalo příliš nadšených posluchačů, podporují ho opravdu spíše zdejší elity.

Poslední zprávy ze země jsou poměrně utěšující, odborníci, stejně jako členové prozatímní vlády usuzují, že Bakijev již nemá dost sil, aby se vrátil k moci. A i kdyby se mu to povedlo, nezdá se, že by jej zdejší lidé přivítali. Nyní je na bývalých opozičních lídrech, aby prokázali svou urputnost v boji za demokracii, kterou avizovali v minulých letech. Země je v neutěšeném stavu a bude velmi těžké se ji udržet dohromady. Jestli má být tato vláda úspěšná, musí se zabývat nejen politickými a ekonomickými tématy na mezinárodní úrovni, ale především potřebami lidí, kteří vyšli do ulic, vyjádřili svou nespokojenost a očekávají změny.

Hovořím o politických a ekonomických tématech na mezinárodní úrovni. Tím odpovídám na otázku, jak obhájit minutový záznam o revoluci v Kyrgyzstánu, který nám nabídla zpravodajství, pro která jinak tato země nemá v hlavním vysílacím čase žádné opodstatnění, Spojené státy americké a Ruská federace. Toť odpověď. Těžko se přít, jak je seřadit dle důležitosti, ale je jisté, že kdyby v Kyrgyzstánu tyto dvě velmoci neměly svá želízka v ohni, rozhodně by se o něm tolik nepsalo. Takto je světový řád nastaven, máme tu velmoci a poté státy, které jsou více méně závislé či nevýznamné. Kyrgyzstán patří mezi ně (i když se z pohledu nejaktuálnějších vojenských akcí jeví bližší centru světa).

Pokud mluvíme o tak zásadní události, jakou revoluce určitě je, bylo by vhodné uvádět fakta, týkající se bezprostředně této události. Ihned po prvních bouřích se rozhořela debata, zda Rusko či Amerika přímo nepodpořily kyrgyzskou opozici v boji proti Bakijevovi. Ten byl totiž ve funkci prezidenta naprosto a zcela neodhadnutelný. Nebylo jisté, zda se vydá směrem k Západu či k Rusku, zda si ponechá tu či onu vojenskou základnu. Bakijev šel vždy tím směrem, který pro něj znamenal vyšší osobní profit, proto byl pro všechny strany nepohodlný.

Přesto teď vyvstávají mnohé jiné, důležitější otázky, jako například, kudy a kam se bude Kyrgyzstán ubírat, jaký koncept bude následovat současná vláda, zda se změní politický systém země tak, aby do budoucna bylo možné zabránit personifikaci moci a co to přinese lidem, kteří zde přežívají v nelidských podmínkách?

Pro mne je to tedy 1. Kyrgyzstán, 2.-3. Amerika/Rusko.

Vytisknout