Fakta a pocity

8. 4. 2010 / František Nevařil

Abych tyto hodnoty rámcově aspoň trochu ilustroval, uvedl jsem také výrazné a podle mého soudu známé příklady vybudování velkých a tedy i drahých staveb, zejména v energetice a dopravě za posledních 20 let., délkou období srovnatelnou s dobou a výsledky restaurovanéhoé kapitalismu v l. 1990 až 2009. To si může čtenář pro osvěžení paměti porovnat. Pro ty nedůvěřivé mohu k tomu doplnit ještě některé další podrobnosti k hospodaření za celých 40 let krátkým výtahem z mé knihy "Velká loupež aneb bourání státu" vydané v r. 2004. Cituji: "V rámci tohoto období byly vybudovány ohromné produkční a nevýrobní kapacity. Tak například instalovaný výkon elektráren v daném období (1948 až 1989) vzrostl z 2.625 MW na 21.670 MW (v rámci toho jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice a Dukovany, před dokončením v podstatě byly i JE Mochovce a Temelín o kapacitě 5.760 MW)), těžební kapacity kamenného uhlí z 16.818 tis. t na 25.070 tis. t, hnědého uhlí z 22.579 tis. t na 90.915 tis. t, produkce oceli z 2.621 tis. t na 15.465 tis. t, cementu z 1.658 tis. t na 10.888 tis. t, benzinů z méně než milionu na 3,7 mil. t, automobilů (např. nákladních aut z 7.221 ks na 50.570 ks) obuvi z 64.378 tis. párů na 120.289 tis. párů atd.atd. Navíc byly zavedeny četné zcela nové výroby (niklu, hliníku, umělých hmot všeho druhu a hlavně nejrůznější technicky progresivní strojírenské produkce), resp. celá nová výrobní odvětví (výroba jaderné energetiky, syntetických vláken, elektroniky apod.). Postaveny byly stovky moderních výrobních hal.

Byly vybudovány tisíce kilometrů ropovodů, plynovodů, produktovodů, rekonstruována a rozšířena síť vedení vysokého napětí, rozšířena a rekonstruována silniční a mostní síť a přitom vybudovány stovky kilometrů nových dálnic, železniční síť byla elektrifikována a motorizována, síť autobusových tratí vzrostla 44.047 km na 299.489 km, zahraniční letecká síť byla rozšířena z 18.685 km na 124.327 km a byla postavena nová letiště v Praze a na Slovensku, vyrostla velká flotila námořních lodí, počet telefonních účastnických stanic se zvýšil z 386 tis. na 4.132 tis. V řadě největších měst byla rekonstrována, modernizována a rozšířena městská hromadná doprava. V Praze vyrostlo velmi moderní a výkonné metro. Postaveny byly desítky vodních nádrží a přehrad (včetně vodního díla Gabčíkovo Nagynaros na Slovensku). Takřka z ničeho byla vybudována silná, moderní a efektivní armáda.

Zvlášť rapidně vzrostly kapacity zemědělství a zásadně se změnila a zmodernizovala jeho výrobní základna; bylo v podstatě v té době vybudováno od základů, takřka "na zelené louce". Stav skotu vzrostl z 3.663 tis. kusů na 5.129 tis. kusů, prasat z 3.242 tis. ks na 7.498 tis. ks, produkce obilovin z 4.768 tis. t na 12.042 tis. t. Průmyslová výroba masa v jateční úpravě se zvýšila z 172 tis. t na 1.005 tis. t, mil. l, mléka egalizovaného ze 653 mil. l na 1.049 mil. l, mlékárenského másla ze 22.856 t na 156.183 t, piva ze 816 mil. l na 2.277 mil. l, cigaret z 12.984 mil. ks na 25.428 mil. ks atd. Vyrostly moderní podniky a sklady podniků zemědělského zásobování a nákupu. Hodnota výrobně-technického vybavení na pracovníka v zemědělství (včetně podílu zásob, tj. i stavů základního stáda a porostů) se zvýšila z pouhých 20.615 Kčs na 665 tis. Kčs (tj. více než 32 x). Kromě toho byly zhodnoceny zemědělské i lesní pozemky jejich globálním zcelením a stovky hektarů i melioračními pracemi.

Byly postaveny stovky škol všeho typu, jeslí, poliklinik, nemocnic, kulturních domů, sportovních areálů, obchodních domů, správních budov atd. Počet žáků v mateřských školách vzrostl z 205.416 na 636.622, v základních školách z 1.523 tis. na 1.962 tis, na gymnaziích a středních školách ze 163.050 na 427.477, na vysokých školách ze 62.893 (5,1 % z počtu obyvatel) na 173.547 (11,1 % z počtu obyvatel). Počet divadelních scén ve stálém provozu se zvýšil ze 60 na 88, počet kin z 2.647 na 2.796, vyrobených filmů ze 128 na 1.386 (v tom celovečerních z 19 na 70), výtisků vydaných knih ze 44.176 tis. na 105.739 tis. V rámci péče o památky a reprezentační objekty jich byly stovky významně zrekonstruovány (obnoveny), zejména byl významně kompletizován a rozšířen jejich mobiliář (jakož i uměleckých sbírek desítek muzeí a galerií). Např. v Praze šlo o Národní divadlo, Rudolfinum, budovy Karlovy univerzity a jiných vysokých škol, Obecního domu, Státního archivu atd. Rozhlas (bez rozhlasu po drátě) zvýšil počet vysílacích hodin z méně než 30 tis. na 66 tisíc hodin ročně, televize zahájila vysílání už v roce 1954 a na konec pokrývala celoplošně 2. barevné programy. Televize byla vybudována od základu a na vysoké technické úrovni, rozhlas rovněž rozestavěl nové sídlo. Kapacity zdravotnictví lze vyjádřit poměrem obyvatel na jednoho lékaře, který z původních 1.158 osob klesl na 270 osob (2,3 x), resp. lůžek ve zdravotnických zařízeních na tisíc obyvatel, který se z 8,9 zvýšil na 12,6 (1,4 x).

Už v šedesátých letech byla dokončena elektrifikace obcí, postupně byly vybudovány moderní městské komunikace a veřejná osvětlení, zejména vesnice byly zcela nově komplexně technicky a občansky vybaveny, rodinné domky tu byly z podstatné části opraveny či nově postaveny. Vodovodní síť z 16 tis. km byla rozšířena na 65.655 km (počet obyvatel zásobených vodou z veřejných vodovodů vzrostl z 48,6 % v r. 1960 na 80 % v r. 1989), kanalizační síť z 7.223 km na 26.589 km (počet obyvatel připojených na kanalizační síť vzrostl z 39,2 % v r. 1958 na 64,8 % v r. 1989. Množství čištěných odpadních vod vypouštěných do veřejných kanalizací vzrostlo z 42 mil. m3 na 1.048 mil. m3. Počet odběratelů plynu se z nepatrných začátků zvýšil na 2,7 mil. Za uvedené období bylo postaveno 3,530 tis. nových bytů (z 5,845 tis. celkového počtu bytů jde o 60 %). Průměrná plocha bytu se zvýšila z necelých 40 m2 na 53,3 m2. Maloobchod (obrat) se zvýšil čtyř až pětinásobně.

Byla postavena zcela nová města (Havířov, Most, a v podstatě i Bratislava), a zrenovovány celé územní oblasti (východní a jižní Slovensko). Za dobu 40 let komunismu vzrostl počet obyvatel Československa o 3.300 tis. obyvatel (z toho v ČR o 1.471 tis.), bylo vybudováno 2.330 tis. pracovních míst (v ČR 1.360 tis.), tvorba zdrojů (národního důchodu) se zvýšila 7,2 krát, osobní spotřeba obyvatelstva (bez neplacených služeb zdravotnictví, školství, kultury apod.) vzrostla 4,9 krát. Průměrný věk se zvýšil u mužů ze 61,5 roku na 68 let, u žen z 66,1 na 75,3 let (v ČR).

To všechno bylo vybudováno výhradně z vnitřních zdrojů, z domácí (vlastní) práce a zisků, bez jakéhokoliv zahraničního kapitálu (jak je vidět, v rámci toho hodnota dodatečně "znárodněného" majetku po r. 1948 byla v rámci toho zcela nepodstatná). Nebylo ho potřeba. Všechen majetek, veškeré národní jmění bylo výhradně v domácím vlastnictví (státním, komunálním, družstevním, či osobním). Navíc v tomto období ČSSR v plném rozsahu finančně vypořádala všechny náhrady za majetek znárodněný v poválečných letech (hlavně v roce 1945) zahraničním vlastníkům, takže v tomto směru nebyly už žádné mezistátní dluhy a spory."

Pavel Urban ovšem hodnocení na bázi koruny odmítá a požaduje srovnání na bázi směnitelné měny, tedy USD. Přestože jak je zřejmé, já jsem se výhradně a výslovně omezil na hodnocení domácího vývoje v čase, v zájmu srovnání toho co bylo vybudováno za "komunismu" a co v kapitalismu. Jak se vyvíjel souhrnný národní majetek na straně jedné a jak narůstaly dluhy na straně druhé. Nechci opakovat, ale výsledek toho je pro kapitalismus tristní, protože ekonomicky shořel na celé čáře. Dokázal jen prošustrovat předchozí majetek z komunistického dědictví a a ještě nadělat velké dluhy. To už nepotřebuji opakovat.

Z tohoto hlediska je nějaké mezinárodní srovnání nesmyslné, nehledě na to, že získat nějaké relevantní údaje o vývoji národních jmění v západních státech je v podstatě nemožné. Ale budiž. Přepočtěme předchozí údaje na USD s tím, že tržní kurz Kčs v roce 1948 odpovídal 36 Kčs za dolar, v roce 1989 už jen 15 Kčs za dolar. Podle toho pak ale stejně národní důchod vzrostl dokonce 9,8 x (z 3,6 mld. na 35 mld. USD), hodnota majetku dokonce 18 x (z 11 na 200 mld. USD). Národní důchod přepočtený na jednoho obyvatele vzrostl 8,8 x (z 300 na 2.635 USD). Přitom výchozí hodnotu "300 USD" přebírám z amerického pramene (E. S. Wojtinski: World Population and Produciton, New York 1953).

Pavel Urban však odmítá jako zcela nereálný použitý tržní kurz 15 Kčs za USD s tím, že např. vývozem osobního automobilu Škoda byla docilována hodnota 25 Kčs za USD. Pravda je, že o problémech a nespolehlivosti mezinárodních srovnávání přepočtem na jednotnou měnu by se daly napsat celé romány. Na to ale není prostor. Faktem ale je, že v minulých dobách byl kurz koruny stanoven na základě vnitřního rozhodnutí ČSSR a vyhlašován Státní bankou čsl. A to na základě podkladů Ministerstva zahraničního obchodu. To totiž po celá léta zpracovávalo velice podrobnou a důkladnou čtvrtletní statistiku vývozů a dovozů, a pro stanovení této "tržní ceny" (přesně řečeno v r. 1989 šlo o 15,05 Kč za USD) byl k dispozici běžný údaj o celé hodnotě našeho vývozu zboží a služeb ve vnitřních korunových cenách i v dolarech. Takže tato kritizovaná a odmítaná hodnota odpovídala takřka přesně souhrnnému výsledku těchto poměrů za celé národní hospodářství v daném období (hodnota vývozu včetně obchodních nákladů ve vnitřních cenách dělena počtem získaných dolarů). O takové spolehlivost nelze na západě vůbec mluvit, tam je kurz měn určován na devizových burzách s tím, že výrazný podíl na jejich výši měly a hlavně dnes mají devizoví spekulanti (dnes ČNB pouze tržní kurz Kč pasivně přejímá z londýnské devizové burzy). Nechci se tu handrkovat o tom co je či bylo spolehlivější a mělo ekonomicky vyšší vypovídací schopnost, ať si názor udělá každý sám. Nechci také vířit diskusi o míře spolehlivosti tehdejší a dnešní statistiky vůbec, ani o srovnání kvality a náročnosti dříve používaného ukazatele "národního důchodu" a nynějšího "hrubého domácího produktu". Myslím, že by to pro současný stav nedopadlo vůbec dobře.

Vytrhnout z celkových údajů jednu z desetitisíců či dokonce statisíců vývozních položek je amatérské (navíc vývoz osobních aut zdaleka nereprezentoval tak významný podíl jako dnes, kdy u nás v podstatě máme automobilovou monokulturu), i když vcelku se dnes tak nedávná historie (orálně) bohužel vyrábí. Stejně tak jsem byl nedávno za výrok, že "obchod s SSSR byl pro ČSSR ekonomicky výhodný" odmítnut s tím, že vývoz u nás těženého uranu byl pro nás přece ztrátový. Oba případy jsou v některých letech dokonce možné, já to nevím (hrabat se kvůli tomu v mém osobním archivu se mně prostě nechce). . Vím ale, že důležitý je především souhrnný výsledek. A kdo něco ví o obchodě, především pak o tom zahraničním tak ho nepřekvapí, že se někdy vyplatí dělat i ztrátový obchod v zájmu získání jiných vyšších výhod. Takže není třeba tak hloupé přijat ztrátu 50 při vývozu uranu když mám zajištěno, že za to získám 100 při dovozu ropy.

Druhá část námitek se týká mého dalšího článku na téma "Demokracie nebo demokratura?" publikovaného v BL. Tady mám pocit, že není příznivě přijímán už mnou používaný termín "lid" ("moc pochází z lidu a pro lid"). Jen připomínám, že to je formulace použitá i v naší současné ústavě (samozřejmě i mnoha dalších států). Podstatné ale je, že se v podstatě nedotýkají toho, co jsem sám v této souvislosti pokládal za zásadní. Totiž že nejde v demokracii jenom o možnosti volby (voleb), ale při nejmenším je stejně významné (sám si myslím že ještě mnohem významnější) co demokracie dělá skutečně pro onen lid (voliče, občany, daňové poplatníky), co jim dobrého ši špatného přinese.

Prý si představuji vládu a majetek jako Hurvínek válku. No prosím, když to říká odborník.... Ale já k poznámkám pana Urbana nemám vlastně co říci. Dobývá se totiž v podstatě do otevřených dveří, nebo jsou i mimo mísu. Zejména když straší, že "lid by si s případně vraceným majetkem neviděl stejně rady". Jak to, když si s ním věděl rady oněch 40 let, kdy ho dokázal tak významně rozmnožit a fungovat bez dluhů. Snad by měl tuto reaslitu vzít přece jen na vědomí. Souhlasím s ním ale v tom, že v kapitalismu se to zřejmě nedaří. Ale právě to je věc systému. Či obecně řečeno organizace společnosti. Tady vlastně moje tvrzení sám podporuje.

Vidím, že i kritika může být zaujatá a předpojatá. Zejména pokud pomíjí nebo podceňuje zřejmá fakta a opírá se především o předem zadané pocity.

Vytisknout