Polsko po Smolensku: Ztracené volby?

16. 4. 2010 / Marta Harasimowicz

České komentáře po sobotní letecké katastrofě u Smolenska se zatím zabývaly hlavně spekulacemi týkajícími se přičin nehody nebo popisy polského státního smutku. Vlastně těžko to můžeme domácím publicistům vyčítat -- i v Polsku se totiž média (minimálně dokud nebylo zveřejněno kontroverzní rozhodnutí o pohřbení prezidentského páru na krakovském hradě) jakoby pozastavily. Běžnou publicistiku vystřídaly vzpomínky na tragicky zemřelé prokládané etickými úvahami a politická témata -- snad v důsledku dbání o zachování piety -- zůstala omezena na nezbytné zprávodajství. Ve skutečnosti ale situace, ve které se po 10. dubnu ocitla polská politická scéna, je složitější, než se to může na první pohled zdát -- a za analýzu rozhodně stojí.

V souladu s ústavou povinnosti a kompetence prezidenta automaticky převzal maršálek Sejmu, kterým je současně Bronisław Komorowski z Občanské platformy. Ústava ukládá na něj povinnost vyhlášení nových voleb, a to v přísně stanovených lhůtách -- mají být vyhlášeny nejpozději 14 dnů po prezidentově smrti a musí se konat ve volný den, maximálně 60 dnů ode dne vyhlášení. A právě tyto lhůty se zřejmě na průběhu vpleb nejvíce podepíšou. Volební zákon totíž pro registraci prezidentského kandidáta vyžaduje předložení minimálně 100 tisíc podpisů občanů podporujících jeho kandidaturu, a to nejpozději 45 dnů před termínem voleb. V běžné situaci by na to kandidáti měli cca 100 dní. V případě urychlených voleb na to ale budou mít jen dva týdny -- zákonodárci při psaní zákona zapomněli zjevně na možnost uskutečnění tak mimořádné události, jako je nahlá prezidentova smrt. V praxi to zřejmě znamená vyloučení z voleb u všech kandidatur mimo ty, které podporují čtyří největší parlamentní strany (Občanská platforma, Právo a spravedlnost, Svaz demokratické levice a Polská lidová strana). Jenom velké strany totiž disponují technickým a personálním zázemím i stabilní podporou potřebnými pro získání žádaného počtu podpisů v tak krátké době. Z tohoto důvodu na účast už neoficiálně rezignoval kandidát menší Sociální demokracie Polska Tomasz Nałęcz a uvažují o tom i konzervativci Marek Jurek (Prawica Rzeczypospolitej) a Ludwik Dorn (Polsko Plus). Problém bude mít ale možná i nezávislý Andrzej Olechowski -- jeden z někdejších základatelů Občanské platformy, který měl v předvolebních průzkumech poměrně vysokou pozici. V praxi Polákům hrozí nejméně demokratické volby od roku 1990. Nezanedbatelnou skutečnosti je i to, že v katastrofě prezidentského letadla zahynuli hned dva opoziční kandidáti -- kromě Lecha Kaczyńského i Jerzy Szmajdziński ze Svazu demokratické levice. Obě strany se tak budou muset v průběhu pouhých pár dnů rozhlédnout po nových kandidaturách, obě dvě budou také oproti OP hodně znevyhodněné. Bronisław Komorowski je totiž nejen představitelem vládní strany a současně úřadujícím prezidentem, ale také jediným prezidentským kandidátem, který již před smolenskou nehodou skutečně zahájil svou volební kampaň. Ohrozit by ho mohla snad pouze mobilizace opozičních voličů nebo vlna nostalgie za Lechem Kaczyńským, která by hrála do karet kandidátovi PiS. Tím se nakonec může stát i prezidentův bratr Jarosław.

Jen těžko se teď ovšem dají hodnotit stav a možnosti PiS. Právě tuto stranu, odjakživa až patologicky založenou na sílných osobnostech lídrů, sobotní katastrofa poznamenala nejvíc. Spolu s Lechem Kaczyńským zemřeli čtyři nejvyznamnější členové a členky, jež nebude jednoduché nahradit politiky se srovnatelnými zkušenostmi a charismatem (v menší míře se tento problém týká i sociálních demokratů). Mluvit o hrozbě diktátu jedné strany by bylo neopodstatněnou hysterií, oslabení opozice však může nejen rozhodnout o výsledku prezidentských voleb, ale i značně usnadnit a urychlit prosazení Občanskou platformou podporovaných neoliberálních reforem.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 16.4. 2010