START II: Už dávno nejde o tanec

10. 4. 2010 / Miloslav Štěrba

Nechci zde vyvracet tezi, že „hvězdné války“ a stupňované napětí mezi jadernými mocnostmi byly hnacím motorem zániku SSSR. Zejména srovnání vývoje v Rusku a v Číně nám nabízí i jiné varianty možného vývoje... Nicméně Ruská federace je po všech demokratických reformách stále západními zeměmi vnímána jako imperialistický pohrobek SSSR, jehož zahraniční politiku určovala do značné míry ideologie. Možná že ano, ale která?

Dnes, na poněkud menším parketu, už nejde o tanec RF a USA, ale o sportovní pár, jehož umělecký výkon se zúžil na pouhé poměřování jaderných piruet. Bývalý konzul proto spíše než umělecký dojem hodnotí schopnost předvést technické prvky s jejich číselným ohodnocením: „Nakonec stejně musíme seznam priorit podtrhnout a udělat inventuru, kdo čeho a za kolik dosáhl“.

Jako červená niť se textem bývalého diplomata táhne nostalgické zklamání z prohrané rusko-gruzínské války. Maskované tzv. americkými prioritami v zemích ruských satelitů, jako jsou tzv. „politika otevřených dveří“, neuznávání zvláštních ruských zájmů a tradiční důraz na „lidská práva“. Ostatně, přítomnost šéfů zemí východní a balkánské části Evropy na summitu v Praze se nesla na vlně strachu a potřeby najít náhradu za ztraceného Bratra. Ještě že v zamlžené kafkovské Praze měly tyto trapné projevy nedospělosti největší překážku v samotném Obamovi.

Jestliže podle slov autora Moskva zabodovala a slavila úspěch prakticky všude, kam se člověk podívá, je třeba hledat viníka tohoto „neblahého“ stavu. Podle Votápka je to neschopnost USA soustředit se na vztah k Rusku jako na prioritu. Lze to pochopit vzhledem k delikátním stykům s Čínou, s vojenskou angažovaností v Iráku a v Afghánistánu. Z pentagonských mířidel se vytratily pochybné cíle jako jsou Abcházie nebo Jižní Osetie. Prý Evropské unii a Spojeným státům schází „dostatek vůle k tomu, aby chránily územní celistvost a nezávislost zemí, které Rusko označuje za své blízké zahraničí“. Divíte se? Po zkušenostech s expresním uznáním státu Kosovo?

Kritizuje bývalou reaganovskou „Říši zla“ za nedostatek solidarity s USA v jejich nekonečné válce na „Ose zla“. Při sankcích vůči Iránu, Afghánistánu, KLDR. Konstatuje kladné body, které RF získala zrušením plánů na vybudování prvků protiraketové obrany ve střední Evropě. A to ještě autora nezastihly události v Kyrgyzstánu.

Bývalý konzul v bývalém hlavním městě Ruska projevil nebývalou ostrahu, zde nakonec i my neupadneme do „zóny ruského vlivu“. Zřejmě se obává politiky slovenského premiéra Fica a jeho sázky na důstojné partnerství s Ruskou federací. A tak se naše noviny budou pozastavovat, proč Medveděv protáhl účast na koncertu Alexandrovců v Bratislavě, oslavě výročí osvobození hlavního města Slovenské republiky, před dochvílností u Matyášovy brány. Naštěství opustil Prahu dřív než budou v ČR zahájeny vzpomínkové akce na osvobození Plzně v květnových dnech roku 1945.

Na závěr chci citovat z rozumného přemítání ex-konzula Vladimíra Votápky: „Určité oslabení vlivu Washingtonu si můžeme také vykládat jako příležitost pro země střední a východní Evropy osvědčit svou samostatnost a suverenitu. Chcete-li, dává nám to možnost složit jakousi zkoušku dospělosti ze zahraniční politiky... Nezbude, než domluvit se na společné evropské zahraniční politice. Politice, která nám umožní rozvíjet spolupráci s Ruskem bez obav, že nám to přinese nežádoucí vedlejší důsledky“. Lépe bych to nenapsal.

Vytisknout