300. výročí copyrightu

10. 4. 2010 / Jakub Michálek

Ctihodná společnost papírníků a vydavatelů novin

Už pár desítek let před vynálezem knihtisku vznikl cech zvaný Papírnická společnost, který zajišťoval opisovačům knih monopol. Papírnická společnost ve svém cechovním řádu stanovila, že jakmile knihu vydá člen řádu, už ji žádný jiný člen řádu nesmí vydat. Tento monopol se s knihtiskem rozšířil i na tištěné knihy a obsahoval i zmocnění zabavovat knihy s „nevhodným obsahem“ a hnát přestupce před církevní inkviziční soud.

Charta udělená královnou Marií Krvavou zdůvodňovala, „že některé zrádné a kacířské knihy, říkanky a traktáty každý den zveřejňují a vydávají rozličné skandální, zlolajné, rozkolnické a kacířské osoby“; sama Marie stovky těchto „rozličných rozkolnických osob“ nechala upálit na hranici. Královna Alžběta po smrti své „milované“ polorodé sestry, která se ji několikrát pokusila katolizovat, výnos potvrdila. Monopol na knihtisk se stal vítaným nástrojem oficiální cenzury – vlády a náboženská zřízení se měnily, cenzura zůstávala.

Autor je mrtev. Nebo...?!

Statut královny Anny se odkazoval na to, že „přetiskování bez svolení autorů nebo majitelů práv jim způsobuje velkou újmu a ničí autory i jejich rodiny a že [zákon] povzbudí učené muže v sepisování a vysázení užitečných knih.“ Zákon obsahoval 11 článků a

• ochranu poskytl pouze knihám v angličtině registrovaným u Papírenské společnosti před publikací (čl. 2 a 7),
• udělil autorovi nebo jím určenému nakladateli dílo čtrnáct let od zveřejnění vydávat, kopírovat a importovat. Pokud se toho autor dožil, doba se prodloužila o dalších 14 let (čl. 2 a 11).
• Porušení postihoval zničením kopií a pokutou jedné pence za každý zničený list.
• Zákon poskytoval možnost žalovat v případech nedostupnosti knihy u královského soudu (čl. 4) a
• odmítl jakékoliv výsady žalobců před soudem ve věcech copyrightu a uložil žalobci propadnou lhůtu tří měsíců od nároku (čl. 8, 10).

Největším výdobytkem zákona ovšem bylo však to, že se vydavatelé poprvé zaštítili autory a šíření informací bránili jejich jménem.

O čaji slabém a slabším

Nabízí se logická otázka: Co se za těch 300 let změnilo? V době Statutu královny Anny byla ještě naše autorskoprávní legislativa na stromech, vždyť první císařský patent proti patisku vyšel v Rakousku-Uhersku až roku 1846. Naši zákonodárci však tuto počáteční retardaci dohnali horečnou tvorbou pozdější. Její výsledky lze shrnout:

• Místo 10 článků jich má současný autorský zákon 120.
• Místo původního ziskuchtivého kopírovaní se omezení vztahuje na nevýdělečné sdílení na internetu, půjčování a živé provozování.
• Místo původních 14 let po zveřejnění trvá protekce 70 let po smrti autora.
• Místo Papírnické společnosti určuje cenzuruje nevhodný obsah poskytovatel připojení a místo církevní inkvizice se zakládají úřady pro odpojování od Internetu.
• Místo ochrany domácích autorů jsou díla chráněna bez ohledu na jazyk nebo registraci.
• Místo ochrany před nedostupností autora zůstává uživatel tzv. osiřelých děl bez možnosti, jak se vyhnout porušování autorského zákona.
• Místo přes civilního soudu hrozí trestní soud a místo tří měsíců je čin promlčen po třech letech.
• Místo spravedlivého procesu a zásady rovnosti zbraní svědčí žalobci všelijaké zákonné domněnky
  ⁽místo bezdůvodného obohacení paušální dvojnásobek podle §40 (4) AutZ, ohledání vzorku stačí k prokázání celku podle §133b OSŘ).

Jeden rys jsme ale po 300 letech nepřekonali: Celá informační válka proti uživatelům se vede jménem autorů. Zákon, který z většiny upravuje práva různých výrobců záznamů, nakladatelů, vysílatelů a zveřejnitelů se totiž nazývá autorský. Z uvedeného srovnání by se zdá, že proti současné legislativě byla cenzura raného novověku čajíček.

Na otázku, co by mělo větší vliv na produkci knih, jestli zavedení kopírovacích výsad nebo zrušení cenzury, nebudu odpovídat. Zodpověděla ji totiž už Evropská komise, když vyhodnocovala zavedení nového práva k databázi: Žádný vliv ochrany na jejich produkci nezaznamenala.

Taková normální cenzura pro obyčejného člověka

Proti úsilí o ovládnutí celého světa informací včetně kyberprostoru, který vznikl jako oáza akademické svobody, se postavily pirátské strany pod heslem „Sharing is caring.“ Trpělivě opakují stejné argumenty, které proti Statutu královny Anny vznášel neznámý Angličan při vypršení prvního protekčního období:

Nevidím důvod, abychom teď prodloužili ochrannou dobu. To je nezastaví v tom, aby zase žádali další a další prodlužování, jakmile to předchozí vyprší... v důsledku tento zákon založí věčný monopol, který dosud zákonu právem odporoval; uvrhne obchod do hrozných křečí, odradí lidi od učení, autorům nepomůže, ale veřejnost zatíží další daní; a to vše, aby zvýšil zisk několika nakladatelů.

A měl pravdu: Sliby lhaly a doba ochrany roste strměji než hokejová křivka globálního oteplování. Ochranná doba se zvýšila ze 14 let od vydání, postupně na 25 let od vydání, 50 let po smrti, 70 let po smrti a 95 po vydání nebo 120 let po vytvoření, jak stanovuje „Zákon na ochranu Mickey-Mouse“. Výrobci se pojišťují proti novým technologiím, a tím pokroku brání. Právo je dobrá pojistka – tak se pojistili výrobci magnetofonových pásek, CD, DVD. Výrobci záznamů a kolektivní správci hledají další a další cestičky, na kterých si ve světě informací ustlat pelíšek z bankovek. Úplně stejně, jako se po uplynutí prvního protekčního období podle Statutu dovolávali věčné ochrany podle zvykového práva. Čelíme obrovské snaze rozšířit na vůbec jakoukoliv informaci.

Tento scénář však není nevyhnutelný: Nejdůležitější objevy ve vědě vůbec ochranu nemají, a věda přece funguje. Ochrana nebyla nutná ani u softwarových patentů. Navíc současné mlčky tolerované porušování autorského práva autory nepoškozuje, ale naopak jim prospívá. Pirátské strany si uvědomují, že s Internetem se doba zrychluje, a proto chtějí dobu trvání práv zkracovat, nikoliv prodlužovat.

Konečně ve velkém střetu mezi výrobci záznamů a nakladateli na jedné straně a hoteliéry, restauratéry a poskytovateli připojení na druhé straně získává v Parlamentu hlas i uživatel. Díky pirátům a generaci Internetu, kterou zastupují, už nemusíme být obyčejní lidé, nemusíme považovat cenzuru za normální a nemusíme poslouchat normalizační autory. Když jsme začali lamentováním nad bombardováním výročími, tak jím také skončíme: 19. dubna uplyne rok od veřejné výzvy k založení České pirátské strany a proti této oslavě bude 300 let copyrightu skutečně pouhým čajíčkem.

Reference

• The Avalon Project. The Statute of Anne; April 10, 1710. .
• Copyrighthistory: A few quotations from historical source texts.
• Lawrence Lessig: Svobodná kultura. Kapitola šestá: Zakladatelé.
• Telec a Tůma: Autorský zákon. Komentář. Zrušovací ustanovení §117.

Autor je člen komise pro revizi práva k nehmotným statkům České pirátské strany

ČTK,Finanční noviny: Copyright se po třech staletích existence ocitá v ohrožení ZDE

Vytisknout