Vstanou noví vrtichvosti?

10. 4. 2010 / Karel Dolejší

Jak začal tzv. Vítězný únor v roce 1948? Hned po válce do první Fierlingerovy vlády na ministerstvo vnitra nastoupil komunista Václav Nosek. Na jedné straně sabotoval oficiální vyšetřování kolaborace s nacisty, na druhé straně nasbíral rozsáhlý kompromitující materiál umožňující KSČ bývalé kolaboranty vydírat. Řada takových lidí zůstala i po osvobození na důležitých pozicích. Podle některých zpráv patřil k bývalým kolaborantům například prokurátor Josef Urválek, později odpovědný mj. za justiční vraždu Horákové, Kalandry, Buchala a Pecla. Jakkoliv se poválečné komunistické vedení zaklínalo bojem proti nacismu, ve skutečnosti nemělo nikdy zájem odkrýt karty a mnohem raději lovilo v kalných vodách, aby si na těch, kdo se provinili, vymohlo absolutní poslušnost. Skutečnosti shrnuté Petrem Uhlem v jeho trestním oznámení na bývalého ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka vyvolávají obavy, že se naši antikomunisté s bolševickou tváří právě pokoušejí opičit po Noskovi. Už proto bude zajímavé sledovat osud tohoto Uhlova podnětu.

Bohužel, stačí opravdu málo, a někteří spoluobčané ještě dvacet let po změně režimu každou chvíli vidí rudě. Tak jako kdysi komunistům stačilo před veřejností verbálně denacifikovat, zatímco je ve skutečnosti dobře uložený nahnědlý kapitál pomohl vynést k moci, i dnes se setkávám s tím, že lidé, jichž si jinak vážím, berou okázalý antikomunismus pravice vážně a trousí výroky typu "Uhl dělá bolševikům užitečného idiota". Ti, kdo uvažují tímto způsobem, nejspíše věří, že bývalý ředitel ÚSTRu Pavel Žáček a jeho příznivci doopravdy bojují proti znovu nastupující totalitě. Zřejmě však bude pravdě mnohem blíže, když napíšu, že o boj s totalitou jde i tentokrát stejně moc nebo málo, jako po roce 1945 na Noskově ministerstvu. Předmětem sporu zde není metafyzický boj Dobra se Zlem, Svobody s Otroctvím, Čistoty se Špínou, ale docela obyčejná a rozhodně nikterak andělská politická moc. Asi jediný způsob, jak v této fázi zabránit zneužití problematické minulosti k mocenskému boji, je všechny dostupné informace o ní souhrnně zveřejnit a tím je jako nástroj možného vydírání či výroby politických afér zneškodnit. Víme, že Žáček za dobu svého působení v čele ÚSTRu nic podobného rozhodně neudělal. Uvidíme, jak si bude počínat jeho nástupce.

Ústav pro studium totalitních režimů
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 9.4. 2010