Povodňový tunel, drzost a krátká paměť Jiřího Fajta

8. 4. 2010 / Štěpán Kotrba

Vlasta Čiháková Noshiro je totiž předsedkyní Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků. Je zároveň členkou poradního sboru ministra kultury na výběrové řízení ředitele Národní galerie. Z titulu funkce měla v médiích mlčet a věnovat se získání maxima informací pro skutečně objektivní hodnocení kandidátů. Ne se zamilovat do jednoho hned na začátku. Soudce se také před vynesením rozsudku nevyjadřuje k jednotlivým stranám sporu do médií. Článek Vlasty Čihákové Noshiro ale jiskřivě poukázal na kvalitu přímluvců, ovlivňujících svou autoritou veřejnost i tak renomované novináře, jakým je editor kulturní rubriky Literárních novin Josef Brož.

V srpnu 2002 Praha čelila katastrofálním záplavám. Necelé dva roky byla tehdy otevřena nová expozice gotického umění v klášteře sv. Anežky České v lokalitě Na Františku těsně u břehu Vltavy. Klášterní areál s nejbližším okolím je od 19. století chráněn vysokou protipovodňovou hrází, která zabránila nejhoršímu.

Ve čtvrtek 8. srpna 2002 byla Národní galerie varována před možnou záplavou.

Ve dvou etapách provedli její pracovníci do pondělka 12. srpna 2002 evakuaci uměleckých děl z  přízemních prostor do prvního patra Anežského kláštera, neboť jinam nebylo možné tyto předměty bezpečně přestěhovat. V té době už byla hladina Vltavy tak vysoko, že by přízemí kláštera zaplavila. Do objektu však pronikala pouze zdola – z kanalizace a starých studen, takže se dařilo až do kulminace záplav vodu z objektu odčerpávat.

Teprve 14. srpna 2002 bylo přízemí spolu s technickými prostorami Anežského kláštera zaplaveno.

"Pro budoucnost Národní galerie je důležitá kvalifikace. Kandidát by měl mít znalost kulturní politiky státu, legislativy, managementu, i předpoklady pro mezinárodní výstavní spolupráci. Neměla by mu chybět ani představa organizačně-funkční reorganizace za účelem úspor a rozkrytí dosud neprůhledného hospodaření," píše Vlasta Čiháková Noshiro v Literárních novinách. A dodává: "Kandidát nesmí být v žádném střetu zájmů, obchodně-podnikatelských, ani politických. Měl by to být člověk, který má zkušenost s řízením instituce na úrovni, a ne aktivním umělcem se subjektivními ambicemi. Do instituce, nakládající s velkým majetkem, je možné umístit pouze vysoce kvalifikovanou osobnost. Takovou, která má celkový rozhled, je vybavená tolerancí, řídícími schopnostmi i mravní odpovědností."

LtN 15.3. 2010, Vlasta Čiháková Noshiro: Národní galerie na křižovatce ZDE

Podívejme se na kvality oné Vlastou Čihákovou Noshiro lobbované vysoce kvalifikované osobnosti.

Autorem realizované myšlenky na umístění expozice středověkého umění v Anežském klášteře byl Jiří Fajt. Nešlo o nápad úplně originální, neboť o tomto řešení uvažovala Národní galerie už za ředitelování Jiřího Kotalíka. Tehdy uskutečnění podobného plánu zabránil prof. Jaromír Homolka, který striktně odmítl stěhování gotického souboru do areálu Na Františku s ohledem na nebezpečí povodní. V roce 2002 více než sto let stará protipovodňová hráz sice zaplavení areálu nezabránila, ale  poskytla zaměstnancům Národní galerie alespoň nejnutnější čas na záchranu ohrožených uměleckých děl. Kdyby se uskutečnil celý záměr Jiřího Fajta, nepomohla by.

Dokument Architektonický provozně-urbanistický generel – rozvoj areálu kláštera sv. Anežky České, dokončený v červnu 1999 (tj. ještě před nástupem Milana Knížáka), jehož byl Jiří Fajt odborným poradcem a který zhotovila společnost Genia Loci, s.r.o., počítal při úpravách areálu s prokopáním podchodu pod nábřežím v úrovni náplavky. (pozn. autora: na kopii projektu zvýrazněno červeně) Tento tunel měl umožnit přístup návštěvníků z přístaviště výletních lodí přímo do areálu kláštera. Nešlo o nic jiného, než o proražení protipovodňové hráze, přičemž široký podkop měl vyúsťovat přímo před restaurátorskou dílnou a depozitářem. Chybějící investiční prostředky a pomalá byrokracie naštěstí zabránily realizaci tohoto projektu a tím i jinak nevyhnutelné katastrofě.

   

faksimile části projektu Genia loci PDF

Kdyby byl Fajtův návrh staršího data, bylo by možné tvrdit, že historická zkušenost posledních padesáti let nenasvědčovala možnosti podobných záplav. Projekt však vznikl jen dva roky po katastrofálních povodních na Moravě, které si vyžádaly přes padesát mrtvých. Stojí za připomenutí, že v létě 1997 byly záplavy také na horní Vltavě včetně Českých Budějovic. Spolu s negativním stanoviskem uměleckých historiků starší generace to snad mohlo být dostatečným varováním nejen před prorážením protipovodňových hrází, ale také před umístěním nejzranitelnější a zcela unikátní sbírky Národní galerie do této lokality.

Sluší se připomenout, že se v následných odborných diskusích Jiřího Fajta před kritiky vehementně zastal současný ředitel Národní galerie Milan Knížák, který tehdy doslova řekl:

„Jestliže teď jsme tak chytří, tak je to oprávněno tím, že jsme ty povodně zažili, čili byl bych rád, abychom neházeli špínu na ty, kteří s povodněmi nepočítali.“

Knížák odchází a nikdo toho nelituje. Ale je skutečně tím nejvhodnějším uchazečem o místo generálního ředitele Národní galerie ten, kdo byl schopen naplánovat umístění její nejcennější sbírky do záplavové oblasti a ještě k ní hodlal prokopat tunel skrz hráz?

Vytisknout