Přijímací zkoušky "Scio" je třeba hodnotit se znalostí věci

30. 3. 2010 / Bohumil Kartous

Charakteristika testu předložená panem Dohnálkem je poněkud nepřesná. Test Obecné studijní předpoklady (OSP) je skutečně složen ze tří samostatných (a samostatně vyhodnocovaných) oddílů, které se zaměřují na sledování kognitivních předpokladů ke studiu, a to verbálního, analytického a kvantitativního. V rámci testu nejde o ověřování penza získaných znalostí, ale o schopnosti a dovednosti, které jsou důležité pro samotný proces učení. Test tedy sleduje schopnost chápat význam slov, kontextu, schopnost číst text a interpretovat jeho obsah, schopnost logicky zpracovávat v zadání předložené premisy a hodnotit analyzovat z hlediska zadání postuláty, dovednost práce s abstraktními numerickými hodnotami v rámci grafů, tabulek apod.

Nerozhodují tedy skutečně znalosti, jak pan Dohnálek uvádí, a není to ani smyslem testu OSP. Vysoce rozhodujícím faktorem je naopak čas, a to z toho důvodu, aby bylo možné relativně vysoký počet uchazečů o studium na vysokých školách hodnotit na podrobné škále, která umožní stanovit jejich vzájemné pořadí podle dosaženého výsledku. Hlásí-li se totiž na fakulty, jako je zmiňovaná Fakulta sociálních věd UK v Praze, několikanásobně větší počet účastníků, než kolik jich je fakulta schopna přijmout ke studiu, pak ani nic jiného nezbývá.

Zcela nesmyslné je tvrzení pana Dohnálka, že pro dosažení dobrého výsledku v testu OSP stačí "naučit se koncepci testů nazpaměť a pak jen hloupě dosazovat" (cituji v původním znění, pozn. autora). Statistické údaje dokazují, že průměrné zlepšení při opakovaném absolvování testu OSP se pohybuje v řádu několika percentilových bodů, přičemž percentil, jak z termínu vyplývá, se pohybuje v rozmezí 0 až 100. Takový rozdíl samozřejmě neříká nic o tom, že je možné se na test OSP (nebo samotný test OSP) naučit. Opravdu to možné není a povaha úloh v testu OSP obsažených to vylučuje. Naopak, relativní stabilita výsledků testu OSP poukazuje na skutečnost, že doopravdy měří schopnosti a dovednosti do značné míry stálé. Že je však možné seznámit se s povahou úloh a strukturou testu, je nejen legitimní, ale v případě, že test má rozhodovat o přijetí na VŠ, je to i nutné.

Není také pravda, že by ti, kdo více utrácejí, dosahovali v testu OSP lepších výsledků, což ostatně koresponduje s výše uvedeným. Společnost Scio nabízí přípravné materiály a služby, běžná útrata za ně se však pohybuje v řádech stokorun, nikoliv tisíců či desetitisíců. Příprava může pomoci seznámit se s testem, nikoliv se na něj naučit, a drtivá většina účastníků zkoušek takto uvažuje.

Pan Dohnálek také vznáší otázku, proč fakulty požadují po uchazečích absolvování testu OSP. Činí tak ze stejného důvodu, jako vysoké školy v USA, případně řada vysokých škol v Evropě, třeba ve Velké Británii. Testy tohoto typu totiž nepostihují znalosti, které jsou do značné míry, často převážně, závislé na kvalitě předchozího vzdělávání, ale právě potenciál, který je možné dále studijně rozvíjet. Kombinace tohoto kritéria a znalostí (v případě FSV UK druhé kolo přijímacího řízení) umožňuje vytvořit objektivnější obraz uchazeče z hlediska jeho dispozic ke studiu. Samozřejmě, žádné testování nemůže postihnout skutečnost, vždy se jedná o modelovou situaci, nicméně tento posun se dá považovat z hlediska objektivity, což by měli ocenit zejména uchazeči o studium, za pozitivní.

Test OSP, jak už nepřímo vyplynulo z předchozího, není výmyslem společnosti Scio, jeho ekvivalenty (např. SAT Reasoning test, Graduate Record Examinations, Thinking Skills Assessment a další) jsou široce a dlouhodobě využívány zejména ve výše zmíněných zemích. Pan Dohnálek, bude-li chtít, může některý z těchto testů absolvovat i v ČR, např. Thinking Skills Assessment (TSA) v ČR administruje British Council. Vřele panu Dohnálkovi tuto zkušenost doporučuji, věřím totiž, že jeho hodnocení by bylo bývalo poněkud vyváženější a poučenější.

Autor je tiskový mluvčí firmy Scio

Vytisknout