Vždyť se vždycky bojuje především o principy a programy!

27. 3. 2010 / Miloš Dokulil

Oba čelné české deníky (jak LN, tak DNES) měly v pátek (26. 3.) na čelní straně modř; ta z Lidovek byla nafialovělá (takže spíše už do barvy "půstu"?). Nebudu se pokoušet o žádný komentář jiných komentářů nebo o dohady, co to udělá v příštích předvolebních průzkumech. Asi je vhodné si ovšem připomenout, co a jak tomu "zemětřesení" či vnitřnímu tragickému pádu jednoho čelného politika (který nicméně zůstává šéfem ODS) předcházelo. Vždy ten, kdo je v čele, musí počítat, že má nejednoho ohaře za zády, kdo by ho moc rád vystřídal (není zbytečné zde jmenovat?). Ani ve sportovních kláních není problematická až ta "bramborová" medaile. Také ve sportu by každý soutěžící chtěl dosáhnout na zlato; a být přede všemi na výsluní jako první (a psát takto dějiny; a něco si takto -- nic ve zlém -- dokonce přivydělat, že?).

Je určitě pro soudného českého voliče (voličky nevyjímaje, ty mívají dokonce lepší "čich" než jejich mužské protějšky!) dávno nepsaným pravidlem, že na to, co která strana hlásá, se moc spoléhat nedá (pokud vůbec!). Zvláště když se začne s partajním zapřísaháním něco vytrubovat pár měsíců před volbami. A až příliš mnoho toho všeho kýženého je jen cukrová vata, bez ohledu na název navíc bez toho cukru! I proto stále čeští voliči buďto čekají trpělivě na Godota, svatého Václava v čele blanických rytířů, anebo na Armageddon. Pro jistotu navíc by si rádi pojistili i Anděla Strážce... Pokud nechtějí sebemrskačsky zůstat jen Alenkami v říši divů.

V tom jednom konkrétním případě (je asi zbytečné připomínat konkrétně jméno) došlo před pouhými několika dny k řadě svým způsobem laškovných výroků čelného politika, které kupodivu byly zaregistrovány a následně zveřejněny. Samy o sobě ty výroky ani se snad valně netýkaly přímo politiky. Jenže jako kdyby ve specifickém prostředí, kde došlo k uvolněnému komentování různých námětů (málem jako u piva s přáteli), bylo podvědomě zaděláno hned na problém. Stačí, že jisté prostředí je vnímáno jako "menšinové" (konkrétně gayové). A už je našlápnuto, aby mohlo dojít k tanečku mezi vejci. Je ovšem nasnadě také otázka, zda je "fair" (proboha, co to v Česku je?) něco si nahrávat bez vědomí bezelstného příštího tragického hrdiny. Protože pro tuto roli zřejmě v hlavě přinejmenším jednoho z bezelstných hostitelů vznikl ten příští úžasný projekt: prezentovat, co říká čelný politik... kupodivu také nemálo neomaleně na adresu jiných kolegů "z branže".

Samozřejmě že takové výroky leccos vypovídají o tom, kdo je pronesl. Jenže co přitom říkají o politice, kterou osobně takový autor těch sentencí představuje? Nic, ne-li možná paradoxně: méně než nic.

Lze si ovšem (možná i plným právem) zoufat nad tím, že takto může mluvit čelný představitel politické strany a také její volební kandidátky v důležitém kraji (jako kdyby všechny nebyly důležité?). Nepřehlédněme to: pochopitelné a oprávněné obavy o volební výsledek nutí zodpovědné (i kalkulující) spolustraníky k zaretušování toho, co se v médiích rozmázlo. A koho by hned nenapadlo: kdo na jeho místo?

Stále v ČR spojujeme určitý typ politiky spíše s tím, které tváře a jak sympaticky se nám v médiích prezentují. Co říkají, to je stejně sekundární, jen podmíněně určující. Hlavně aby se to dobře poslouchalo. Aby to lahodilo našemu přesvědčení. Jak jsou takové cíle dosažitelné, to netrápí ani toho, kdo to říká, a většinou pak ani toho, kdo to poslouchá. Podle toho, jakou chce "změnu", anebo "ne-změnu". Spíše dnes ale tu "změnu", že?

Je to "o osobnostech", dámy a pánové! Pokud máme střechu nad hlavou a co do úst, nutně nemusíme ani přemýšlet o tom, že nemalý podíl podmínek pro náš život je vytyčován mimo hranice této republiky a v jejich hranicích mimo grémia pouze s politickou mocí (i když tato moc pochopitelně umí lecčemu požehnat ku zdaru!).

Ani sebelepší program není valně platný, pokud za ním nebude dostatečně pevná vůle jej realizovat. Jsou to zrovna lidé z těch kandidátek? (Znáte teď jinou cestu ke "spáse"?) A kdo jiný ji navodí, než za nás startující reprezentant, na něhož jsme vsadili? Anebo koho nám ze svých výšin moci jako "menu" představili "jako nespornou jedničku". Takže: až na prvním místě to bude zase nikoli o programech, ale o lidech. (A o jejich charakterech? Nebo "skluzech"? Že by to bylo spíše o těch mediálně prezentovaných "skluzech"? Může to být "dost", ale pro principiální politiku je to opravdu málo!)

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 26.3. 2010