Palestina: Nelze získat kompromis i spravedlnost současně

5. 2. 2010 / Pavel Urban

2. Izrael není totalitní stát. Nacionalistický a agresivní vůči Palestincům, to ano. Ale totalita je o něčem jiném. Je pravda, že v kontextu národní války jde o druhořadý detail.

3. Tereza Hendlová píše, že bez spravedlnosti nelze dosáhnout míru. Válka o Palestinu je ale příkladem konfliktu, kde se spravedlnosti protivníků navzájem vylučují. To znamená, že mír znamená vyměnit spravedlnost za kompromis. A naopak, volání po spravedlnosti je voláním po válce. Se vším, co k ní patří. Po válce, která může trvat třeba tisíc let a skončí -- možná - až po zahnání Židů do moře. Nebo po vyhnání Palestinců ze zbývající Palestiny. Nebo poté, až někdo dokáže prosadit podobné rozhodnutí, jako v srpnu 1945 japonský císař Hirohito : Chtějí po nás nesnesitelné. Ale nastal čas, kdy je nutné snést nesnesitelné.

Mají-li Izraelci a Palestinci žít v Palestině v míru nebo aspoň fungujícím příměří, pak musí zapomenout na minulost a dívat se pouze do budoucnosti. Nesnesitelné, které až dosud nabídl Izrael Palestincům, mělo možná i z tohoto hlediska jisté nedostatky. Ale nesnesitelné, které požadují Palestinci od Izraele, by znamenalo jeho konec jako židovského státu. To znamená, že Izrael bojuje o existenci. A to se pak některé věci soudí hůře.

Tahle asymetrie posouvá moje sympatie blíže k Izraeli. Chápu její historické příčiny. Chápu, že vzdát se spravedlnosti bývá v podobných případech velmi těžké i u národů méně temperamentních, než jsou Arabové. Ale jiná cesta prostě není.

Vytisknout