České sociální fórum, Deník Referendum a říše krále Jana

5. 2. 2010 / Bohuslav Binka

Asi před dvěma lety jsem dostal darem dávno zapomenutý španělský traktát z 19. století, který velmi originálním způsobem líčil legendární říši krále Jana. Autor v něm na základě rozboru biblických textů dospěl k názoru, že tento exotický svět stále existuje a dokonce v něm probíhají stejné události, které tvoří i dějiny Evropy.

Král Jan však na rozdíl od protestantsko-ateistické Evropy zachoval ve své říši pravou křesťanskou víru, a proto jeho poddaní zažívají tytéž děje úplně jinak. Skeptický k myšlence, že bychom mohli prožívat stejné a zároveň úplně odlišné příběhy jsem traktát s úsměvem odložil.

Dnes, pět dní po skončení Brněnského sociálního fóra a několik hodin po přečtení článku pana Jedličky z Deníku Referendum "V Brně se žádné sociální fórum nekonalo", však začínám věřit, že měl ten obskurní náboženský myslitel přeci jen pravdu. Jak jinak vysvětlit fakt, že pan Jedlička byl na stejném místě a přitom prožíval něco, co se ve skutečnosti nestalo a naopak nezažil nebo nezaznamenal mnoho nejen reálného, ale i podstatného?

Buďme však konkrétní. Pan Jedlička doslova píše:

"Byly předneseny čtyři zajímavé avšak nesouvisející referáty, nadhozeny dvě jednoduché otázky a spoře odtleskány dva tři komentáře."

A o odstavec dále dodává:

"Mladších šedesáti let totiž dorazilo jen třináct: dva redaktoři Deníku Referendum, čtyři aktivisté NeSeHnutí, tři anonymní studenti, dva někdejší členové Komunistického svazu mládeže, vyloučení za nacionálně bolševickou úchylku, jedna dívka, která po hodině utekla, a Mgr. Bohuslav Binka, Ph.D., jenž se postaral, aby z "atmosféry skutečného a dělného zájmu" nezbylo opravdu nic, neboť ve snaze shrnout svůj dojem z fóra v závěru všechny více či méně pozurážel."

Začněme od méně důležitého konce. Vždy, když chci někoho nařknout z nečestného či nesprávného jednání, je velmi důležité podložit své obvinění konkrétními fakty a popisem události. Jestliže tedy pan Jedlička konstatuje, že jsem "všechny více či méně pozurážel" očekával bych, že připíše, čím že jsem to urazil přednášejícího Martina Škabrahu (kterého si vážím a který se mnou po skončení fóra odešel k přátelské diskusi do blízkého hostince), čím jsem to urazil dalšího řečníka Vojtu Koteckého (kterého si vážím stejně jako Martina a jehož hodnocení celé události bylo mnohem přísnější i jadrnější než moje), čím že jsem to urazil Milana Štefance, Mirka Patrika, pana Krátkého a vůbec kohokoliv z diváků a řečníků.

A protože pan Jedlička použil slovo všechny je na něm, aby prokázal, že jsem urazil opravdu všechny. Pochybuji, že najde jednoho jediného, ale i kdyby ano, stále ještě bude k platnosti jeho věty zbývat dobrá třicítka dalších. Přeji hodně úspěchů a pokud to nevyjde alespoň dostatek odvahy k omluvě. Tím to ovšem nekončí. Ve větě předchozí konstatuje, že "Mgr. Bohuslav Binka, Ph.D. ... se postaral, aby z "atmosféry skutečného a dělného zájmu" nezbylo opravdu nic".

Postarat se, aby z atmosféry skutečného dělného zájmu nezbylo nic, je skutek hodný pravého lotra, tak trochu připomínajícího amerického imperialistu let padesátých. Problém spočívá v tom, že imperialista a lotr vždy před nástupem na scénu potřebují cosi pozitivního, co by mohli zničit. I kdybych však byl agresivní morální netvor, ve chvíli, kdy jsem vystoupil, žádná atmosféra "skutečného a dělného zájmu" mezi posluchači nebyla. Nejméně jeden z účastníků spal, druhý mi šeptal, že už to nevydrží, třetí, čtvrtý, pátý a šestý stěží zadržoval smích. Chápe-li takto pan Jedlička dělnou atmosféru, narodil se zaručeně v říši krále Jana.

Odhlédněme však od nepochopitelné snahy pošpinit Binku a soustřeďme se na nejméně kvalitní část Jedličkova článku -- na popis vlastních referátů fóra.

Když Jedlička konstatuje: "Byly předneseny čtyři zajímavé, avšak nesouvisející referáty... .", přestávám věřit, že studoval Fakultu sociálních studií MU, na které se studenti přece učí rozpoznat kvalitní a nekvalitní sociálně-vědní texty. Ve skutečnosti totiž zazněly čtyři, svojí kvalitou těžko poměřitelné přednášky. Referát Vojty Koteckého, plný konkrétních čísel a návrhů především legislativních změn, stál určitě za poslech, i když se vyhnul zásadní otázce jak tyto bohulibé změny prosadit.

Za vyslechnutí stál i příspěvek Břetislava Horyny, plný mikro-analýz podloží současné neoliberální ekonomie a vcelku pozorně šlo poslouchat i příspěvek Martina Škabrahy, jakkoliv jsem od tohoto mladého filosofa čekal přeci jen podrobnější argumentaci ke vztahu sociální-environmentální problematice.

Zcela mimo tyto příspěvky však stojí úvodní -- mimochodem nejdelší -- slovo Jaroslava Šabaty. Pan Šabata je přátelský a galantní člověk, kterého si z mnoha důvodů budu vždycky vážit. To ovšem nemůže nic změnit na skutečnosti, že jeho páteční referát byl velmi špatný.

Proč? Pan Šabata nás každou desátou větou vyzýval k hlubšímu přemýšlení a hlubšímu dějinnému myšlení, ovšem za těmito krásnými slovy žádné skutečné hlubší (dějinné či nedějinné) myšlenky nebyly.

Jestliže chce někdo hlouběji promýšlet skutečnost, ať tak činí a nemluví o tom, jestliže chce někdo, abychom popisovali pravou skutečnost, ať jí popisuje a nemluví o tom, jestliže chce někdo rozbíjet floskule, ať tak prosím nečiní tím, že je zahrne do své mluvy.

Pokud referát pana Šabaty Jedlička považuje za zajímavý, ať mi z něj prosím vypíše alespoň tři (z hlediska kritiky neoliberálního pohledu na svět) zajímavé myšlenky. Já jsem neobjevil ani jedinou, nepočítám-li návrh vycházet při promýšlení levicových alternativ z myšlenek konzervativně-náboženského myslitele M. Gándhího.

Nevím, zda pan Šabata narážel na Gándhího návrh zrušit střední a vysoké školy, přejít hromadně na veganskou nevařenou stravu, odmítnout západní lékařství a nahradit ho léčbou vodou, bahnem a modlitbou či návrh na omezení počtu zemětřesení snížením četnosti nemanželského i manželského sexu (vše jsou autentické Gándhího myšlenky, které mohu snadno vyhledat a citací doložit). Co však vím, je fakt, že použít člověka, který usiloval o návrat do teokraticko-feudální společnosti, k promýšlení levicových alternativ nejde. Škoda tedy, že pan Šabata mluví o M. Gándhím, aniž by si přečetl alespoň pět, deset procent jeho textů.

Jak je možné, že Jedlička takto zásadní pochybení jednoho ze dvou hlavních řečníků nepostřehl? Nevím. Proč neúspěch fóra dává do souvislosti s člověkem, který se kriticky, ale slušně vyjádřil k jeho kvalitě? Také nevím. Každopádně jeho komentář má jen málo společného s realitou. A to je určitě škoda.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 5.2. 2010