Inventura kapitalismu

3. 2. 2010 / Radek Mikula

Prohlášení studentské iniciativy

Dvacet let po pádu vlády KSČ se zamýšlíme nad cestou od listopadu '89 bez nostalgie po starých časech ale také bez euforie a bez přitakání současnému režimu. Dosavadní vývoj v politice, ve společnosti a v hospodářství nám koneckonců dává více důvodů k protestu než k oslavám Neuspokojuje nás krotká kritika nedostatků dnešního politického života proklamovaná iniciativou Inventura demokracie, byť s mnohými myšlenkami jejího prohlášení souhlasíme. Tak jako nepořádáme diskuze s osobami podezřelými z válečných zločinů, tak nehodláme sepisovat supliky k politickým představitelům, kterým nevěříme. Dílčí požadavky sice mohou vést k určitým praktickým zlepšením, zároveň ale legitimizují stávající poměry v jejich podstatě. Samy právě proběhnuvší oslavy, které se soustřeďovaly spíše na kritiku či zesměšňování minulého režimu než na věcný rozbor současného úpadku politického a společenského života, považujeme za promarněnou příležitost k celonárodní sebereflexi.

Po dvaceti letech demokracie máme vybudovány všechny instituce liberální a zastupitelské demokracie, ale tyto orgány jsou čím dál více vzdálené jak občanům, tak standardnímu politickému životu jako takovému. Hlas občana ve volbách je bezvýznamný v porovnání s vlivem ekonomicko politických souručenství, která mají privilegovaný přístup k moci díky lobbyingu a korupci. Samotné politické strany už dávno nejsou nástrojem účasti lidu na politice, ale čím dál více se podobají marketingovým firmám, v nichž se prolíná mnoho skrytých zájmů s cílem získat moc a majetek. Zastupitelská demokracie se tak stala jen výkonem vlády bez ohledu na vůli voličů. O to naléhavěji dnes chybí nástroje přímé demokracie (např. celostátní referendum), které by umožnily občanům přímou účast na moci.

Státní moc projevuje stále větší intoleranci vůči alternativním projevům v kultuře a ve společnosti, jak ukazuje případ squatu Milada, tedy likvidace squattingu v Česku. Postup justičních orgánů v kauzách jako je Czechtek nebo zbití pozdější poslankyně za Stranu zelených během antifašistickému protestu ukazují, že soudní moc vědomě rezignovala na ochranu ústavních práv a ochotně se dala do služeb policejního aparátu. V posledních letech se navíc stupňují snahy státu kontrolovat soukromí občanů či omezovat svobodu projevu. Děje se tak prostřednictvím změn ve shromažďovacím zákoně či posílením pravomocí policie v novém policejním zákoně. Hesla o pořádku a bezpečí zcela přehlušila někdejší důraz na svobodu a lidská práva.

V zahraničněpolitické sféře jsme svědky mechanického kopírování zahraniční politiky USA a nejvlivnějších států Evropské unie. Česká zahraniční politika nemá za hlavní devízu nezávislost a schopnost navrhovat řešení mezinárodních problémů, nýbrž konformitu k mocným. Přeorientování vazalských instinktů novým směrem vedlo ke vstupu do NATO následovanému souhlasem s napadením Jugoslávie a účastí na válkách v Afghánistánu a v Iráku. Dalším projevem tohoto trendu byl podpis smlouvy o umístění americké radarové základny bez možnosti veřejnosti ovlivnit předchozí jednání

Neustále probírané téma sjednocování Evropy a významu evropské identity postrádá skutečně evropský rozměr a omezuje se na zdůrazňování příslušnosti východoevropských zemí do západní sféry vlivu. Ze sjednocené Evropy se nakonec stává zóna západoevropské dominance chráněná novou železnou oponou na hranicích s Běloruskem, Srbskem a Ukrajinou, jejichž občané dodnes nemají ani možnost bezvízového cestování do Evropské unie.

V hospodářské a sociální oblasti došlo k široké privatizaci veřejných statků, a tento proces pokračuje i dnes: příkladem jsou pokusy přizpůsobit vědeckou práci tržním principům seškrtáním finančních prostředků pro základní výzkum a komercializovat vysoké školství zavedením Bíle

knihy terciárního vzdělání. Pouze na papíře zůstávají sociální práva na bydlení, a částečně i na bezplatnou zdravotní péči.

Z běžného společenského života byly vyloučeny široké skupiny občanů jako jsou Romové, bezdomovci, důchodci či dlouhodobě nezaměstnaní. V obtížném postavení se nacházejí zaměstnanci s nízkými příjmy i zahraniční dělníci.

Rozvoj neregulovaného tržního hospodářství dále prohloubil ničení přírody, například stavbami nových dálnic, obchvatů a tunelů, průmyslových areálů na zelené louce, záplavou betonu nových developerských projektů a satelitních městeček. Takový způsob hospodaření sice dokáže zajistit růst HDP, ale už nikoliv kvalitu života v širokém slova smyslu. Z tohoto hlediska lze konstatovat, že probíhající hospodářská a finanční krize přináší příznivá omezení ničivých excesů kapitalistického hospodářství.

Vzpomínané výročí může být novým začátkem. Pokračováním cesty ke svobodě a demokracii, která začala v listopadu '89, ale která byla v následujících letech normalizována a umrtvena politickými elitami ale také rezignací a nezájmem občanů o věci veřejné. Současná krize ukazuje, že ráj dobrého a čistého kapitalismu neexistuje. Jedinou cestou je občanská angažovanost a pokus vytvořit jiný svět, který je snad ještě možný.

Buďme tedy kritičtí k současným politikům i k dožívajícím symbolům nepoliticko politického moralizujícího kýče, nenechme se vytlačit z rozhodování o přítomnosti i budoucnosti. Devadesátá léta s atmosférou prodchnutou liberálně demokratickými iluzemi jsou ty tam, ale hodnoty svobody, demokracie, lidských práv a sociální rovnosti neuhasínají ani ve společnosti sebevíc otupělé konzumem a normalizační apatií.

Jakub Horňáček (FHS UK)

Radek Mikula (FF UK)

Tadeusz Szeryński (FF UK)

Signatáři tohoto prohlášení podporují výzvu Několik vět k 17. listopadu 2009 a prohlášení iniciativy Freedom Not Fear

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 3.2. 2010