Byli jsme nemocnější než před 20 lety? Byli jsme nemocnější než průměrný Evropan?

4. 2. 2010 / Michal Krčma

V článku pana doktora Wagnera mě zaujala úvaha nad klesajícím počtem dnů pracovní neschopnosti, leč domnívám se, že se věci mají poněkud jinak. Od r. 1990 do r. 2003 stoupala míra pracovní neschopnosti z původních necelých 5% na ohromujících téměř 7%, zatímco se v téže době zlepšoval zdravotní stav populace, měřený ať už průměrnou délkou života, nebo počtem dnů prostonaných v nemocnici.

První pokles míry pracovní neschopnosti se dostavil v r. 2004 -- a právě v r. 2004 začalo platit pravidlo, že pro první tři dny pracovní neschopnosti byla snížena denní sazba z 50 % na 25 % vyměřovacího základu (sazba 69 % u dalších dnů zůstala beze změny). Tím se stalo čerpání nemocenských dávek méně výhodné než před rokem 2004.

Druhá změna ve stejném trendu proběhla v r. 2008, se známým výsledkem a nemocnost se vrátila na úroveň první poloviny 90. let. Toto je jeden z nepřímých důkazů pro zneužívání nemocenské.

Druhý argument se týká neklesající spotřeby léků -- je logické, že zdravý "nemocný" nespotřebuje (téměř) žádné léky a že snížení nemocnosti o tyto "pacienty" nezmění trend ve spotřebě léků. V dokazování, zda je nemocenská zneužívána, nehraje spotřeba léků žádnou roli.

Jaká je situace v ostatních zemích Evropské unie? Dle sdělení ČSÚ byla průměrná nemocnost významně nižší (cituji:

... v Německu míra pracovní neschopnosti v roce 2000 dosahovala 4,1% a v roce 2003 jen 3,7 %, ve Slovenské republice to v roce 2000 bylo 5,1 % a o tři roky později jen 4,5 %. Mnohem nižší úroveň pracovní neschopnosti vykazují (v letech 2002 a 2003) i další země, např. Maďarsko (3,5 %), Rakousko (3,5 %), Velká Británie (3,7 %) a Švýcarsko (4,9 %)).

Dokonce téměř dvojnásobně než u nás v dobách největšího "rozkvětu" nemocnosti, přestože jsou ostatní parametry zdraví populace na velmi podobné úrovni. Opět jde o nepřímý důkaz zneužívání nemocenské.

Výše uvedené podložené podezření, že byla nemocenská zneužívána jako svého druhu další dovolená, by ztratilo svou váhu, kdyby byla zrušena povinnost účasti na nemocenském pojištění a "moudrý" stát by ponechal občanům na zvážení, jakým způsobem se pro případ nemoci zajistí. Osobně bych preferoval pojišťovnu, která by platila dávky až od 3. nebo 4. týdne nemoci, zato však ve výši blízké 100% předchozího platu; zatímco rezervy pro případ kratší nemoci je člověk schopen vytvořit relativně snadno, nepředvídatelná katastrofická událost s dlouhodobými nepříznivými následky pro zdravotní stav rodinný rozpočet zasáhne tíživě. Takovou službu mi stát narozdíl od soukromých subjektů těžko kdy nabídne...

zdroj.: Česká správa sociálního zabezpečení

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 4.2. 2010