Politická kultura

23. 10. 2009 / Wenzel Lischka

Tuhle si přede mnou na ulici odplivnul jeden poslanec. Asi mne viděl a hned poznal, co jsem zač. A tak nelenil a zelenil -- vypustil na chodník z úst pěkný zelený hlen.

Hned věděl, co jsem zač -- občan lump. Jeho jméno neuveřejním, neboť je docela možné, že jeho maminka ještě žije, a tak by mu nafackovala. Byla by to jistě stará osoba, a tak by nerozuměla, že ten poslanec tak učinil naprosto správně.

Ihned poznal, že jsem nevolič, a že jsem nepochopil, že dříve byla jen jedna strana, zatímco dnes jich máme více -- tj. větší počet té jedné strany. Zatímco dříve bylo chodit volit dobrovolně povinné, dnes je to povinně dobrovolné. Jen tací tupci, jako jsem já a dalších 70% (ne)voličů to nechápe. Na rozdíl od většiny z nich, se však nerozčiluji, neboť je to moje chyba.

Básník života to má opravdu těžké. Když začnu tu poezii našeho života líčit, tak jsou všichni naštvaní. Oslavovat něco krásného dokáže každý blbec, ale vidět krásu v sajrajtu málokdo. Snad jen jaderní fyzikové chápou, že základ všeho je stejný.

Lidi, co se s vámi stalo, že nechodíte do ulic s květinami a rozevlátými vlasy a nejásáte, že máte svobodu a demokracii? Jak to, že oslavy vítězství Pohodlné revoluce budou stát tolik milionů ze státní i obecné kasy? Což je to tak obtížné projevit svoji radost spontánně jako v listopadu před dvaceti lety?

Chodil jsem do škol a na různá školení celý život, ale slušnému chování mne tam nijak neučili. Zvláště dnes je to těžké, když z každé reklamy na mne zírá nějaké ženské stehno nebo prso. Když se dívám v televizi na zprávy a filmy, tak ty horory ze mne slušňáka neudělají.

Jsem sebekritický, a tak nenadávám politikům, že jsou dobytek jako ostatní občané. Nevyčítám jim, že si přede mnou z gusta odplivnou. Ani oni nechodili do žádné školy, která by je slušnému chování naučila.

Za tento nedostatek může ministerstvo školství. Nějakých pár fakult či politických oborů na našich vysokých školách nestačí. Potřebujeme pořádnou politickou školu. Ty za bývalé totality byly k ničemu. Ani v nich nikoho nenaučili jak nelhat, nekrást a nepodvádět. Mám pocit, že na to ministerstvo školství ani Komenský vůbec nestačí.

Nedivme se potom, že to s naší společností, demokracií i ekonomikou jde z kopce. Schází nám totiž politické školy, které by vychovávaly profesionální politiky.

Pokud budete chtít vykonávat jakékoliv povolání, musíte podstoupit různá školení, kvalifikaci, vzdělání, přijímací zkoušky, návštěvu psychologa a řadu jiných opatření, vyšetření a testů, která mají zabránit tomu, abyste jako hlupák a diletant neškodil společnosti a ekonomice.

Jestliže se dáte na politiku, nepotřebujete z toho vůbec nic. Nikomu nevadí, že jste třeba deviant, dement, alkoholik, workholik, byrokrat nebo zločinec. Do politiky se selektují a filtrují právě jen tací občané, kteří umí výborně jen jedno -- lhát, krást a podvádět.

Nevyčítám jim to. Jsem sebekritický. Do žádné pořádné politické školy jsem také nechodil. Jen mne všude ve škole mučili učením. A venku na ulici a v televizi mne pak dráždili, abych své pudy ventiloval ekonomicky přínosným způsobem (jen pro někoho jiného).

Je to nedemokratické, když jeden umí lhát, krást a podvádět a druhému takové vzdělání schází. Ministerstvo školství by mělo udělat nové osnovy pro základní školy, pokud již neexistují, které by učily lhát, krást a podvádět obyčejné občany již od dětství, aby nebyli v demokracii nijak diskriminováni.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 23.10. 2009