Monitor Jana Paula:

Do galerie pro buřta

23. 10. 2009 / Jan Paul

Uplynulo hodně času od doby, kdy se lidé učili pít Coca Colu, tekutinu, která přetekla rychleji, než dolili skleničku. Co jindy trvalo desítky let, vzniká dnes za rok. Sotva si člověk zvykne si na nové, už je před ním novější, s ještě složitějšími návody. Ty snad nejsou jenom na toaletním papíru, zatím, dokud nebude zamontován nějaký sofistikovaný systém přímo v toaletní míse. A konkurenční boj mezi výrobci toaletních papírů a záchodových mís jistě přinese dohodu a lidem pohodu.

Nejsem proti změnám, vadí mi změny jenom proto, aby byly učiněny a nevadí jenom mě, ale třeba životnímu prostředí. Není oblasti, která by neprocházela změnami za každou cenu, v nichž staré, osvědčené a srozumitelné musí nahradit nové, ale komplikovanější. Přidat znamená naředit, zvětšit, předpokládá ztenčit a když zjednodušit, tak zkomplikovat, protože komplikovanější systém žádá ještě komplikovanější metody ovládání. Proč? Proto! Takhle hloupě už se nikdo neptá!

Však už mi jeden student výtvarné školy odpověděl na předchozí článek, proč se nepotřebuje učit sekat do kusu kmene stromu. Má přece v počítači 3 D modelaci a jsou už zařízení, které sochu za něho vyrobí sama. Pot? Jaká námaha pane, nejsme v devatenáctém století! Jak to, že mladý adept umění není schopen pochopit, že paruka nejsou vlasy, protože co jiného je paruka, než vlasy? Náhražka? Jaký v tom je rozdíl? Aha, bez elektrického proudu sochu nevymodeluje, no, to se jistě nějak vyřeší.

Stále méně a méně se lidé spoléhá samo na sebe. Komplikovanější ovládání vyžaduje komplikovanější znalosti, komplikovanější znalosti zase předpokládají strukturovanější vzdělání a vzdělání čas. Jenže ten už nikdo nemá, ale má možnost vybrat si něco v pěti barvách, co se mu bude určitě hodit k oblečení. Image je přece důležité poznávací znamení, co na tom, že se všichni nakonec setkají na ucpané dálnici, vždyť jim vezou ty zázračné věcičky, které tak nutně potřebují k životu.

A nevezou je nikam jinam, než do galerií, pardon nákupních galerií. Inovuje se všude a ve všem. I v českém jazyce. Peroutkovi by vstávaly vlasy na hlavě, kdyby četl dnešní noviny. Jsme v nich všude jinde, jenom ne v myšlence. Doposud srozumitelné významy nahrazují podivné alogismy, pokroucené a překroucené zkomoleniny, podporované výkřiky a siláckými gesty. Nikdo mi dosud nevysvětlil, proč se obchodním domům začalo říkat galerie, ale marketing to určitě ví. V galeriích si už umění stejně nikdo kupovat nebude.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 23.10. 2009