O popíračích holocaustu ve východní Evropě

21. 10. 2009

Je nezdvořilé se o tom zmiňovat, protože se k nejnovějším členům Evropské unie máme chovat přátelsky. Skutečností ale je, že některé z těchto "vznikajících demokracií" se navrátily k takové ultranacionalistické politice, která by většině voličů v západní Evropě připadala odpuzující. Existuje to v Polsku a v Lotyšsku, ale také v Litvě, v Estonsku, v Maďarsku, v Rumunsku i jinde. Během dlouhých desetiletí sovětské éry byla tato šovinistická, často rasově supremacistická politika potlačena, ale r. 1989 byla exhumována a začala znovu dýchat, píše Jonathan Freedlander v deníku Guardian.

Projevuje se to dvěma způsoby. Jedním z nich je nenávist vůči těm, kteří jsou považováni za "jiné". Někdy jsou to Romové, často jsou to židé. A to nikoliv v minulosti, ale v bezprostřední přítomnosti. Právě tento měsíc řekl v televizním rozhovoru Oszkar Molnar, poslanec z hlavní opoziční strany v Maďarsku - která zřejmě vytvoří příští maďarskou vládu - že "globální kapitál - židovský kapitál, chcete-li - chce sežrat celý svět, především Maďarsko". Šéf jeho strany se vyjádřil, že ho není třeba nijak potrestat, protože neporušil žádné předpisy.

Avšak výraznějším projevem tohoto staronového nacionalismu je jeho touha přepsat nedávnou historii. Východoevropské vlády se systematicky snaží vytvořit nový, mezinárodně přijatelný narativ, v jehož rámci jsou zločiny nacismu a stalinismu považovány za sobě rovné, přičemž stalinismus je většinou považován za větší zlo.

Je to teorie "dvojí genocidy" a projevuje se například v Muzeu obětí genocidy ve Vilnu, které se podrobně zabývá osudy 74 500 Litevců, kteří trpěli za vlády Moskvy, ale vůbec žádný prostor nevěnuje 200 000 židům, které jejich spoluobčané Litevci vyvraždili ve čtyřicátých letech. Když se tamější státní prokurátor rozhodl potrestat osoby, které se provinily válečnými zločiny v tomto období, okamžitě začal vyšetřovat čtveřici židů, kteří přežili život v ghettu, uprchli odtamtud a bojovali proti nacistům jako partyzáni.

Toto není dílo extremistických stran či politických šílenců. "Mezinárodní komise pro zhodnocení zločinů nacistického a sovětského okupačního režimu na Litvě", jejíž samotné jméno naznačuje morální ekvivalentnost a vynechává činy samotných Litevců - sídlí v úřadu litevského premiéra. Motiv není obtížný zjistit. Jsou to ultranacionalisté, kteří chtějí očistit svou minulost, stavějí se do role obětí - a zapomínají na roky, v nichž byli jejich předkové nejkrvavějšími zločinci. Nezapomínejme: vraždění v pobaltských zemí patřilo k nejvyššímu v Evropě. Počet vyvražděných židů tam dosáhl více než 95 procent.

Bohužel, o tomto všem se vůbec nehovořilo, když jsme uvažovali o rozšíření Evropské unie r. 2004. Přijali jsme tyto nové státy, aniž bychom řádně zkontrolovali jejich zavazadla. Byly proamerické a podporovaly "válku proti terorismu". Pro mnoho lidí na pravici to stačilo.

Zaslepenost pokračuje. Letos v červenci vydala Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, jejímiž členy jsou i Británie, USA a Kanada, deklaraci z Vilna, která je velkou měrou psaná tímto jazykem o "dvojí genocidě". "Západní mainstream byl podveden," zdůrazňuje profesor Dovid Katz z univerzity ve Vilnu, kterého vláda letos v létě donutila, aby své kurzy o tom, co se skutečně v zemi dělo za holocaustu, učil doma ve studentských bytech a ne na univerzitě.

Nemůžeme připustit tento útok na historickou pravdu. Vděčíme to aspoň obětem.

Podivné je, že jsem vždycky věděl, že jednoho dne, až zemře poslední svědek, vznikne "debata" o holocaustu. Tvrzení, která se kdysi považovala za ostudná - zpochybňování pravdivosti zdokumentovaných událostí - se jaksi stanou přijatelnými. Ale nikdy jsem netušil, že tento deprimující den zažiju na vlastní kůži. Ale už přišel - a je tady teď.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 21.10. 2009