Transatlantismus na ódéesácký způsob

21. 10. 2009 / Karel Dolejší

Občanská demokratická strana se na plánech postavit radar v Brdech, které usilovně hájila proti Číňanům, Rusům, Němcům, opozici, většině vlastního národa a nakonec i proti americkému prezidentovi, snažila profilovat coby síla, která odhodlaně hájí příslušnost České republiky k atlantické civilizaci. Je tedy velice zvláštní nyní sledovat, jak se tato strana v kýženém euroatlantickém prostoru ocitá ve stále větší izolaci, když jí z privilegovaných vztahů přes Velkou louži nezůstalo téměř nic, zatímco v Evropě samé jediný slušný spojenec, britská Konzervativní strana, čelí rostoucímu tlaku Američanů, aby změnil euroskeptický kurs a zpřetrhal vazby s východoevropskými radikálními pravičáky. USA se zjevně rozhodly, že je pro ně zajímavější Británie jako součást EU než coby izolovaná ostrovní země pěstující především nadstandartní kontakty s někdejší zaoceánskou kolonií. Pokud britští konzervativci vyslyší volání Bílého domu a začnou se vymaňovat z problematické europarlamentní frakce Evropští konzervativci a reformisté (stojící napravo od středopravicové Evropské lidové strany), ODS zůstane na evropské úrovni ve společnosti tvořené z významné části východoevropskými xenofoby, antisemity a neonacisty. Tak tedy v praxi vypadá transatlantismus ODS - je možná "neochvějný a zásadový", nicméně zabarvuje se tak trochu dohněda...

Postupně se ukazuje, že si žádná významnější mocnost nepřeje, aby se EU ocitla ve vážnějších problémech. Východoevropské strany tvořené elitami, které po nepříliš úspěšné ekonomické transformaci svých zemí mobilizují příznivce s pomocí konzervativního nacionalismu, se však integračních tendencí Bruselu bojí a považují je za hrozbu svým politickým i ekonomickým zájmům. Tradičně britská konzervativní distance od kontinentální Evropy s těmito silami ušla kus cesty, nicméně vše nyní ukazuje na to, že náklady na udržování spojenectví začínají značně převyšovat možné výnosy. Už brzy by se mohl někdo nepříjemně nahlas ptát, zda strana Winstona Churchilla vůbec ještě patří do slušné společnosti...

Neměli bychom se nechat zmást ani tím, že mezi nejhlasitějšími kritiky východoevropských ultrapravičáků nalezneme i takové notorické "objevitele antisemitů", jako je Antidifamační liga - tedy organizace, v jejíž vychýlené optice každá kritika problematické politiky státu Izrael, třeba i ze samotného židovského tábora, už automaticky splývá s rasismem a neonacismem. Ti, kdo oslavují jednotky SS a požadují po Židech přeživších koncentrační tábory omluvu za údajnou kolaboraci se sovětskými okupanty, si sotva záleží být za to obhajováni a "chápáni". To co tu profesionální lovci antisemitů vyzvedávají na povrch je ve skutečnosti jen nejnápadnější složkou komplexnějšího fenoménu defenzivního nacionalismu, jenž, jak je z historie známo, představuje vysoce nestabilní a nebezpečnou výbušnou směs vynucující si stádní homogenitu a ohrožující všechno "odlišné a cizí".

Zdá se však, že české ODS rostoucí mezinárodní izolace a postupná ztráta dobré pověsti nikterak nebrání v tom, aby i nadále voličům tvrdila, že hájí pouze a jedině "skutečné západní hodnoty", ačkoliv mezi těmi, s nimiž se k dosažení svých cílů spojuje, najdeme třeba polské antisemity nebo litevské neonacisty. Topolánkova strana je zřejmě odhodlána v jednou nastoupeném tažení "proti komunismu" pokračovat i nadále, všem navzdory - a hájit jej třeba i proti samotnému Západu...

Extremismus
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 21.10. 2009