Ekonomický protektorát

21. 10. 2009 / Vít Klíma

Tento měsíc jsem "oslavil" své šedesátiny. Ač pořád stejný Pražák, vyrůstal jsem postupně v ČSR, ČSSR, ČSFR..., až jsem skončil v samostatné České republice. Za vzor mi byl postupně dáván Sovětský svaz, s nímž jsem měl žít na věčné časy a nikdy jinak (dej mu "Pánbůh věčnou slávu") a poté USA, které teď vstupují do první fáze rozpadu impéria. O cíli "dohnat a předehnat" vyspělé státy jsem poprvé slyšel jako dospívající v 60. letech minulého století a naposledy z úst Waltra Komárka v roce 1990, který předpovídal, že Rakousko doženeme do dvaceti let. Místo "doběhnutí" jsem se dočkal toho, že se Česká republika stala ekonomickým protektorátem a stojí na pokraji bankrotu.

Ztráta ekonomické samostatnosti -- "o nás bez nás"

Brzy po sametové revoluci u nás zvítězil názor, že stát je špatný hospodář, a že soukromníci to zvládnou lépe. Nastala etapa privatizace (a restituce), jejímž výsledkem bylo, že řádově 80% českých firem se dostalo do  rukou zahraničních vlastníků, díky čemuž Česká republika prakticky ztratila svoji ekonomickou samostatnost a stala se ekonomickým protektorátem.

O naší budoucnosti teď rozhodují zahraniční vlastníci. Nebudou-li dosahovat v Čechách očekávaných zisků, přesunou své podniky jinam. Jen pro ilustraci: rozhodne-li se vlastník mladoboleslavské Škodovky, že u nás výrobu automobilů uzavře, co s tím asi tak česká vláda nadělá? Nic! V ČR tak po nich zbude jen rezavý pás chátrajících budov tak, jak jej lze dnes vidět například v Detroitu. Stejně jak se postupně vylidňuje Detroit, budou se vylidňovat i Čechy. Jen místo hledání práce v zaslíbené zemi našich předků -- Americe -- budou naši potomci hledat práci nejspíš v Číně.

Trh a otevřená ekonomika

Brzy po sametové revoluci se v ČR ještě prosadily principy, že vše vyřeší neviditelná ruka trhu a světu otevřená ekonomika. Privatizace, trh a otevření se světu měly být oněmi zázračnými cestami, které z  ČR měly udělat středoevropského ekonomického tygra! Vzpomínáte?

Jenže ouha: zboží "Made in Czechoslovakia" a následně i "Czech Republic" neodolalo podstatně levnější, zejména asijské konkurenci a ČR tak ztratila prakticky všechen tradiční domácí spotřební průmysl a s ním spjatá pracovní místa. Téměř před krachem stojí dnes i české zemědělství. Neviditelná ruka zapříčinila dále skutečnost, že jsme se stali -- díky levné pracovní síle -- levnou "montovnou" pro koncerny převážně ze zemí EU a Německa zvlášť.

Finanční upíři a vysáté státní finance

Zloději z dob privatizace a novodobí finanční upíři dlouhodobě přisátí ke státním penězovodům způsobili jejich kolaps. Velká ztráta krve, jak víme z medicíny, nemůže vést k ničemu jinému, než ke smrti pacienta. V ekonomice pak ke krachu státních financí, čehož jsme právě teď svědky.

Dovolili-li jsme finančním upírům zprivatizovat zisky například z koupě nefunkčních padáků a nepotřebných letadel pro armádu, poruchových pistolí pro policii, internetu do škol, přípravy státních maturit, budování předražených dálnic... a dluhy po nich zbylé nechat uhradit státní pokladnu -- můžeme se pak divit, že státní rozpočet leží na smrtelné posteli?

Imunitní systém byl vládnoucí mafií cíleně znefunkčněn

Napadne-li náš organismus nemoc, imunitní systém začne aktivovat protilátky a upozorňovat nás, že se v našem těle něco děje. Mafiánský kapitalismus, jak jsem jej popsal ve svém článku "Kdo není mafián, okrádá rodinu?", imunitní systém české společnosti zcela ochromil až znefunkčnil. Žádné protilátky už nevytváří ani žádné signály už nevydává. A je-li z finančních "taškařic"podezříván i šéf NKÚ, jehož jediným a hlavním úkolem je státní peníze hlídat -- co dodat?!

Kdyby imunitní systém fungoval, pak s největší pravděpodobností by nám daňovým poplatníkům už dávno signalizoval řadu "nemocí". Je-li 80% českých firem v rukou zahraničních vlastníků, skutečně potřebujeme tolik ministerstev a musíme platit tolik ministrů? Ke schvalování zákonů pro 10 miliónů občanů potřebujeme skutečně téměř 300 poslanců a senátorů? Jen pro srovnání: Číně při počtu obyvatelstva 1,3 mld. stačí 200 000 volených zástupců, takže v ČR by jich mohlo úplně stačit 15!! Nezbytně potřebujeme k životu funkci českého prezidenta?

Imunitní systém by signalizoval, že kolektivní rozhodování, jak je realizují vláda, parlament, kraje a obce, bez jakékoliv osobní a hmotné odpovědnosti, je jednou z hlavních příčin předražování veřejných zakázek. I ten nejposlednější "zedník" ví, že ztratí-li, nebo poškodí jemu svěření nářadí, či zapříčiní-li zaměstnavateli škodu, musí ji uhradit. Zapříčiní-li svým špatným rozhodnutím škodu vláda, rada města, zastupitelstvo či státní úředník, neuhrazují zpravidla nic, důtka to spraví! Předložil-li by Miroslav Kalousek jako soukromý zaměstnanec vedení firmy, jež ho zaměstnává, nereálný roční finanční rozpočet, asi by za sebou nestačil počítat schody, jak by letěl.

Signalizoval by asi i skutečnost, že je cosi shnilého ve státě českém, když nástupní měsíční plat učitele či lékaře je nižší, než příjem Agáty Hanychové za jednu módní přehlídku. Není cosi špatně, když život zachraňující operaci provedenou primářem Mudr. Pavlem Pafkem, DrSc. oceňuje stát odměnou v řádu několika stovek korun, za něž by takový Leoš Mareš "ráno vůbec nevstal z postele"?

Nesignalizoval by i skutečnost, že neproduktivní práce typu módní přehlídek, moderování, fotbalu, hokeje, spekulace a hazard by měly být zdaňovány mnohem vyšší daňovou sazbou z příjmu než práce pro společnost užitečné a produktivní? A nešlo by právě z těchto vyšších daní přidat doktorům, sestřičkám a učitelům?

Pozorný čtenář jistě doplní i další možné signály.

A přitom na začátku 90. let stačilo tak málo....

Zbrkle neprivatizovat, otevírat se světu postupně tam, kde domácí výrobky budou konkurenceschopné, "nezhasínat" před právníky a nechat je privatizaci řádně ošetřit tak, aby nedošlo k rozkrádání státního majetku a finanční upíry "vsadit do želez"! Celkově bych ekonomický vývoj minulých dvacet let v ČR hodnotil jako zbytečně promarněnou příležitost.

Zahraniční vlivy

FED z politických a ekonomických důvodů "nalil" ještě před krizí do americké a potažmo i světové ekonomiky miliardy zbožím nekrytých dolarů. "Levné peníze" se snáze půjčovaly a utrácely jak bankám, tak i státům a obyvatelstvu. Jelikož bohatství rodiny se měří výší jejího majetku, vznikla tím dodatečná poptávka po dalším rozšíření výrobních kapacit, zejména spotřebního zboží pro domácnosti. Poptávka po spotřebním zboží se stala impulsem pro jejich budování, zvláště v zemích s levnou pracovní silou, kam ČR nesporně patří. Ekonomický růst ČR v 90. letech byl tažen právě zahraničními investicemi do budování nových "montoven" a zahraniční poptávkou po jejich výrobcích.

Leč, finanční krize peníze "zdražila" a omezila tak i poptávku po zboží z těchto montoven. Řadě českých firem klesly zakázky, propouštějí zaměstnance a ty zbývající omezují pracovní dobu, některé se stěhují do zemí s ještě levnější pracovní silou a ty zbývající řeší co dál.

Mladí a vzdělaní lidé, obdobně jako je tomu v afrických zemích, ČR houfně opouštějí za vyšší mzdou a lepším uplatněním v zahraničí. Nedostatek lékařů a sester je jen viditelnou špičkou tohoto ledovce.

Lze ještě utéci hrobníkovi z lopaty?

Jistěže existují cesty jak snížit počet poslanců, senátorů a vládní byrokracie, jak omezit vliv mafie, jak nabýt ztracené ekonomické samostatnosti, jak změnit strukturu domácí ekonomiky i jak naplnit státní pokladnu. Leč nevidím na naší politické scéně žádnou stranu, která by se o to, byť jen náznakem, pokusila. A že by si kapři sami rybník vypustili rybník je zcela iluzorní představa, zvlášť když je mnohem snadnější vládnoucí mafii nechat na pokoji a sebrat peníze učitelům, zdravotním sestrám, zdravotně postiženým a důchodcům...

Demokratická revoluce? Utajená historie devadesátých let | Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 21.10. 2009