Mají zvířata morálku?

21. 10. 2009

Vědci zjišťují, že různé skupiny zvířat mají své vlastní morální kodexy. Celá řada nejnovějších knih o chování zvířat dokazuje, že zvířata mají bohatý společenský život a že spolupráce a vzájemná péče jsou součástí evolučního cyklu stejně jako boj a krutost. Jednotlivá zvířata utvářejí složité sítě a mají široký repertoár chování, který jim umožňuje vycházet s druhými zvířaty a udržovat s nimi těsné a většinou pokojné vztahy. Vědci zjistili, že 90 procent sociálních interakcí nelidských primátů patří do kategorie družnosti. Kromě toho, sociální zvířata žijí ve skupinách, které dodržují určité vzorce chování - pro různé situace jsou "správné" a "nesprávné" způsoby chování.

Zvířata se chovají férově, s empatií, s odpuštěním, s důvěrou, s altruismem, se sociální snášenlivostí, s integritou a s reciprocitou. Jestliže se tento druh chování u lidí považuje za chování morální, proč ne u zvířat?

Jednou z nejjasnějších situací, v níž je možno zjišťovat, jak platí konkrétní sociální pravidla, je situace zvířecích her. Hraní vědci podrobně studovali v případech smeček psů a psovitých šelem.

I když je to zábava, je to také vážná práce. Když si zvířata hrají, neustále se snaží pochopit pravidla a komunikovat své úmysly férově. Pečlivě zaznamenávají reakce svých protihráčů. Čtyři základní pravidla fair play u zvířat jsou: Jako první požádejte, buďte poctiví, dodržujte pravidla a přiznejte chybu.

Když si psi - i jiná zvířata hrají, použávají kousání, lezení po sobě a vzájemné narážení těl. Protože je lehce možné, aby bylo toto jednání chybně interpretováno, zvířata musejí jasně předem komunikovat, co chtějí.

Psovitá zvířata používají gesto, zvané "úklona" jako výzvu ke hře. Zvíře poklekne na přední nohy, někdy zaštěká, bude divoce vrtět ocasem a zaujme toužebný výraz. Aby toto vyzvání ke hře nebylo matoucí, tyto "úklony" jsou vysoce stereotypizované a projevují málo variací.

"Úklony" před hraním jsou poctivé signály, je to signál důvěry. Z výzkumu vyplývá, že zvířatům, které důvěru poruší, se často ostatní zvířata vyhýbají. Zvířata, která nehrají fér, často zjišťují, že jejich výzvy k zahájení hraní ostatní zvířata ignorují nebo se jim vůbec zcela vyhýbají.

Zvířata používají dvou činností, které vytvářejí rovné a férové podmínky ke hře - sebeochromování a zvrácení rolí. K sebeochromování dochází, kdy se zvířata chovají tak, že by je to mimo kontext hry mohlo ohrozit. Například koušou spoluhráče jen jemně.

Hra se někdy u zvířat vymkne z ruky, podobně jako u lidí. Pokud se to stane, psi situaci napravují tím, že dělají úklony, aby se omluvila. Má-li hra pokračovat, postižené zvíře musí tomu, kdo se omlouvá, odpustit.

Sociální dynamika hry znamená, že hráči souhlasí, že to bude jen hra, a že se navzájem nesežerou, anebo se nezačnou pářit. Pokud dojde k porušení tohoto očekávání, ostatní zvířata reagují na absenci férovosti. Podvodníci nenajdou příště partnery.

Paralely mezi tím, jak si lidé a zvířata hrají, jsou pozoruhodné. Vedou k závěru, že jsou zvířata morálně inteligentní. To, že lidská morálka je v některých ohledech rozvinutější, neznamená, že zvířata nemají morálku. Mělo by nás to vést k novému zkoumání předpokladů o samotné lidské morálce.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout