Plzeňská fakulta a terciární vzdělávání

23. 10. 2009 / Petr Wagner

Školství by mělo být podobně jako například zdravotnictví ve smyslu systémových změn poněkud konzervativním oborem. Bohužel jsme svědky přesného opaku a mnoha překotných a nedomyšlených zásahů, které posléze vedou k jevům, jakých jsme svědky nyní, reflektovaných v médiích. A rozhodně se nenechte mýlit, zdaleka nepůjde jenom o jedno město a jednu fakultu.

Pravděpodobně na začátku dnešních problémů byla snaha o vyšší vzdělanostní úroveň. Ty problémy jsou v zásadě tři. Vzdělanostní úroveň. Důvěryhodnost pro nás klasických "markerů" vzdělání (maturita, diplom, titul). A požadavky na výkon jistých povolání. Ať jde o pedagogickou nebo jinou činnost.

Tak například zákonem 96/2004 byl postulován koncept odborné způsobilosti pro práci ve zdravotnictví, který od maturantů vyžadoval další tříleté studium, aniž by kdo řešil, kde se ti lidé budou vzdělávat a co bude zdravotnictví dělat, než se ti lidé vzdělají. Vyšší odborné školy -- jakási "učňovská střediska" i vysoké školy se vzdělávání snažily zorganizovat. VOŠ většinou s ohledem na potřeby praxe, VŠ tím, že své normální studium rozdělily na bakalářské a magisterské. Bakalář ovšem po třech letech, aby něco uměl, musí dodělat studium magisterské. Jeho studium je primárně koncipováno jako pětileté.

Pro studijní programy schválené akreditační komisi MŠ bylo nutné zajistit dostatek docentů a profesorů. V současné optice docent + profesor = kvalita vzdělávání. Ale ti bohužel také jaksi nejsou. Proto máte profesory a docenty (pro jednoduchost předpokládám, že kvalitní) jednak ve vysoce pokročilém věku, ale hlavně působící na řadě škol a řadě fakult často od sebe vzdálených stovky kilometrů. Někteří z nich stačí ještě ve volném čase poslancovat, psát knihy nebo prezidentovat. Asi mají pedagogické přípravy již napsány několik desetiletí.

No a pak jsou další kvalifikační požadavky na výkon jistých funkcí. Třeba u policie nebo u exekutorů nebo i jinde.

A tím je prakticky vytvořeno podhoubí pro to, co se děje. Na jedné straně silný tlak a společenská poptávka po "vzdělání", na druhé zcela objektivní nemožnost toto vzdělání kvalitně v příslušném objemu zajistit. A kde je nedostatek, je i korupce a podvádění.

Prostě jsme si kvalitu vzdělání a vzdělanost zaměnili za tituly a papíry. Na velkém scanneru na základě mých diplomů je můj syn schopen vyrobit je do hodiny komukoliv. Ale je to vzdělání? Půjde si takový člověk stoupnout na neurochirurgický sál? Asi ne. Do čela vlády, útvaru policie to udělá hravě.

Při vší úctě osmdesátiletí profesoři učící na řadě míst po republice skutečně poskytují ty nejnovější aktuální informace a učí s použitím všech dostupných informačních technologií?

Kvalita a znalosti pracovníka nejsou o titulech. Kvalita učitele není o pedagogických titulech. V naší kotlince tomu je nezřídka přesně naopak. Ale pokud si budeme zcela protismyslně trvat na představě, že správný policista musí být JUDr. a dobrý učitele prof. Nebo nejméně doc. Pak se těch "rychlokvašek" nezbavíme. Ostatně v naší kotlince s nimi máme bohaté zkušenosti. A to nejen za posledních dvacet let.

Školství
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 23.10. 2009