Klausiáda

21. 10. 2009 / Milan Dubský

Klausův článek, který vyšel 22.8.2009 v Lidových novinách, je apologetikou chyb, malérů, rozkrádání společenského a státního majetku a ekonomických zločinů, které nastaly po tzv. sametové revoluci v Československé a později už jenom v České republice. Součástí tohoto dění byl svojí činností a politikou také sám Václav Klaus se svou ekipou v ODS. Účastníků ovšem zde bylo a je mnohem více. Klausovy proklamace, že neexistují špinavé peníze, případy s báčovskými strýčky - sponzory údajně ze zámoří, s chytře vymyšlenou kuponovou privatizací, kanonizací a za příklad dávaným Koženým, -kéž by jich bylo víc- nelze akceptovat.

Svými balíčky, bankovním socialismem, půjčkami, o nichž se již v samotném počátku vědělo, že nebudou nikdy splaceny, opoziční smlouvou, rozpornými postoji ke komunistům a orátorstvím v otázkách, změna klimatu, postoj k Evropské unii, ke globální ekonomické a finanční krizi a nyní k blbé náladě, kterou prožívá naše národní společnost, k té blbé náladě přispěl a přispívá.

S ní přišel již jeho předchůdce Václav Havel. Tehdy sklidil od Klause kritiku, dnes s blbou náladou přichází Klaus sám.

Dost mě udivuje, že se k těmto jeho postojům a výkladu dvacetiletého vývoje v naší zemi, nevyjádřili a nevyjadřují přední čeští politologové, vědci, ekonomové, publicisté. Jakoby souhlasili s jeho výkladem a apologetikou. Snad tak ještě učiní. Zajímavá a poučná byla diskuse na serveru Neviditelný pes, která obráží postoje občanů. Lze doufat, že se k němu vrátí významní publicisté a seriózní politikové.

Korupce, marast, zločinnost, politická i státnická impotence, soudcovská mafie, symbiosa a prorůstání zločinu do politiky a struktur státu, to jsou skutečnosti, které nelze popřít. Není to však specifikum jenom našeho státu. Nálada občanů neradostná, šířící se skepse vyrůstají z reálných faktů, bez ohledu na dopady globální krize, která situaci ovšemže zhoršuje.

Zarážející je to, v čem ekonom, politik a president Václav Klaus vidí příčiny, Co podle něj způsobilo tento stav. Vzal to jednoduše. Od socialismu, který byl ovšem zrůdnou diktaturou jedné strany, jsme přešli do kapitalismu, restaurovali jsme jej .A ten, jak v článku pan Klaus popsal, má své permanentní chyby.

Prožívá krize, obohacování jedněch na úkor druhých, je mu vlastní imperiální politika, koncentrace a globalizace kapitálu se všemi negativními důsledky pro většinu společnosti.

Rovnost ve společnosti je pro bohaté rovnější, beztrestnost pro velké zloděje téměř žádná, pro malé zlodějíčky tvrdá. My občané Československé republiky, nyní České republiky jsme teď v tomto systému, a proto pociťujeme jeho chyby, propady, krize, zlodějny, neustálé války, i když zatím ne světovou. A s tím se podle Klause nedá nic dělat. Takový už je svět a ideály a snahy o lepší jeho uspořádání jsou a budou vždy s rozporu s realitou, s níž se musíme smiřovat.

Proč tedy dochází k bouřím, výbuchům nespokojenosti a sociálním bojům ve společnosti?

Protože se společnost nemíní s těmito definovanými atributy kapitalismu smiřovat. A když se pomalu, těžce a bolestně zrodí snaha společnost vylepšovat, odstraňovat příčiny problémů, integrací, úsilím narovnat pokřivený žebříček hodnot tak, jak to odpovídá těm prověřeným a uznávaným, vidí v tom pan Klaus posilování levicových tendencí, nepochopení vývoje objektivních procesů kapitalismu.

Ovšem, že v tom složitém procesu, při této snaze a praxi dochází k řadě chyb, omylů a nacházení neprůchodných cest. Dochází ke střetům různých zájmů, názorů, k vytváření různých seskupení, jež mezi sebou soutěží kdo najde a ukáže tu lepší cestu ze všech horších. To je přirozený a logický proces, jaký probíhal a probíhá po celá staletí a tisíciletí. Vždycky ovšem v různých podmínkách, které nejsou nikdy stejné.Co se, ale opakuje a co zůstává stejné jsou: trvalá touha většiny v každé společnosti, minulé i současné, svět zlepšovat, narovnávat nerovnosti, rozdělovat vytvářené hodnoty spravedlivě nebo alespoň spravedlivěji.

Jak je rozdělováno a rozděleno světové bohatství a vytvářené hodnoty? Jedno jediné procento světové populace vlastní již 40% světového bohatství. Úzká vrstva, 10% světové populace, ti, kterým se vede opravdu dobře, vlastní plných 85% světového bohatství. Na druhé straně stojí celá polovina obyvatel Země, na níž připadá pouhé 1% světového bohatství. Nepochopitelná nerovnost má neuvěřitelné kontury. Tři nejbohatší lidé planety mají dnes více majetku, než kolik činí suma bohatství 48 nejchudších zemí.

Přemýšlí vůbec světová finanční špička o takových souvislostech? O čem jednají fóra G 20, ministři financí, Římský klub a další rádoby representativní sešlosti? Ti, kdo kontrolují světové finance, uvrhli napřed miliony Američanů do problémů a zchudnutí a poté se toto spekulativní tsunami začalo šířit globálně, pod dohledem Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.

Miliony lidí přišly o práci, nejsou peníze na valorizaci důchodů, na další potřebné, společnosti prospěšné projekty, na vědu a vzdělání apod. Vlády bohatých zemí dělají, co tolik kritizovali ideologové a kapitáni kapitalismu. Znárodňují banky a velké podniky a penězi daňových poplatníků je sanují. Zadlužují obyvatelstvo státními dluhopisy, tisknou nepodložené peníze a počínají si jako tolik kritizované Zimbabwe.

To jsou skutečná fakta našich dnů. Takový svět nemůže přece fungovat. Musí být změněn. Dokud světová výroba nebude odpovídat skutečné potřebě a ne zvyšování zisků, nemůže nikdy krize skončit. Vše co je navíc vyrobené právě pro zisk a lidé to nepotřebují, ač je jim to masivně reklamou vnucováno, je rakovinou ekonomiky, společnosti a systémů. Působí to škody přírodě, rovnováze, hlad a války. Je to podřezáváním větve na stromu života, na níž sedí celková lidská populace a lidská civilizace.

Jiné, nové a vylepšené programy, ideje a cíle formulují ti nejvzdělanější. v nich jsou definovány potřeby, touhy a cítění většiny občanů. Vůbec to neznamená všem stejně, ale podle podílu a zásluh těch, co je vytvářejí a na jejich tvorbě se aktivně zúčastňují. Hodnoty nevznikají na burzách, spekulacemi bankéřů, lichvářskými úroky, nýbrž fyzickou prací, činností lidského rozumu, intelektu. Schopnostmi tvůrců, fyzicky i duševně pracujících lidí. Ty nelze škatulkovat do "tříd" jak to dělal "marxismus leninismus". To byla dezinterpretace Marxe a zneužití jeho teorie. Bylo to pochybené a špatné. Nemohlo to fungovat.Proto se to zhroutilo jako hliněné potěmkinovské vesnice. Sovětský systém a režim byl krystalicky čistou formou nesprávného výkladu Marxe a zneužití jeho teorie a filosofie. Tím nepléduji pro svět podle Marxe.

Kapitalismus je realitou a je na vrcholu vývoje společenských systémů, které se zrodily v historii existence lidí. Ale má řadu, již poznaných a definovaných nedostatků. Podle pana Klause s tím nejde nic dělat. To není pravdivé a správné hodnocení situace. V současném rozvinutém kapitalismu, podivném to klonu, systému, se začíná ztrácet demokracie. Nazrává čas pro příchod světového jara, které musí přinést nejen snahu, ale i činy, které jej zlepší a dají mu lidštější tvář. Nemůže to být návrat k socialismu, k diktaturám všech barev a odstínů. a tedy ani k diktátu kapitálu.Tato změny o něž budou občané vždy usilovat, polidští současnou nelidskou podobu uspořádání společnosti.

Mělo by zmizet uctívání VIPů a celebrit, kdykoli nahraditelných, podle výše jejich neodůvodnitelných příjmů.Musí se změnit nebo zcela zmizet instituce, které parazitují na občanech. Pracující lidé tvoří skutečné hodnoty a udržují společnost a státy při životě a mohou jim zaručit další vývoj. Přebujelý státní aparát, nepotřebné úřady, neefektivní manažment ve státním i soukromém sektoru je nutno zredukovat. Bohatství, štěstí a lidská spokojenost nejsou stavem a výší konta, ale stavem duše i srdce a rovnováhou mezi rozumem a citem.

Vytisknout