Ekonomická krize nehrozí?

16. 10. 2009

V článku se pod čarou neargumentuje jinak, než pomocí mainstreamových axiomů nápadně připomínajících známé socialistické, že cílovou funkcí ekonomiky je naplňování stále rostoucích potřeb. Tvrzení, že koupě vlastního bytu na dluh (hypotéku) není spotřebou na dluh je stejně pravdivé, jako když si na dluh koupím mobilní telefon Vertu za 100 tisíc. Nerozlišování formy od obsahu tak zavádí na stále stejnou stezku ekonomie, která si v následných rozporech teorie a praxe musí pomáhat argumentací úrovně kvantové fyziky, ve smyslu, že vše je možné a proto se tomu tak i běžně děje. Příklad AAA hypotéčních CDO je přímo exemplární ukázkou.

  Úvahy dávající do souvislosti tlak na růst spotřeby, rostoucí atomizaci jedinců ve společnosti, růst zisků, dluhů, produktivity a nerovnosti v rozdělení bohatství bohužel nečteme, protože spojení takové teorie s praxí by nutně vedlo k hlubokým a zásadním společenským změnám, jejichž klepání na dveře mnoho z nás již dnes vnímá jako rány z kanónu.

  Přitom odpovědi nemusejí spočívat jen v akademických rovinách plných grafů, rovnic, tabulek a Nobelových cen. I má více než sedmdesátiletá matka byla lépe informována než náš ministr financí, který prohlašoval, že deficit bude do 150 miliard - a už bylo nad slunce jasné, že bude rád, pokud to bude jen 200.

  Řešení krize, kterou nám ekonomické traktáty typu Návod našich prapředků jak přežít hospodářskou krizi nabízejí, jen připomíná známou léčbu doktora Grünsteina ve variantě: 'Na těchto postelích ležely celé spousty pracujících, kterým nic jiného nescházelo, než podnikatelský duch a všechny jsem vyléčil svými ...'

Vytisknout